Žijeme si tak dobře jako nikdy jindy

1.1.2014
Roman Joch

1835.jpgVždy, když dostanu otázku, co se přihodí v příštím roce, desetiletí nebo století, odpovídám, že v tomto jsem marxistou. Samozřejmě nikoli karl-marxistou, nýbrž groucho-marxistou; americký komik Groucho Marx proslul, kromě jiných, i výrokem, že jenom blázen dělá předpovědi, zvláště o budoucnosti.

Totiž budoucnost je vždy otevřená a záleží jen na svobodných volbách lidí, na volbách, jež individuálně nebo kolektivně učiníme; tyto volby pak určí naši budoucnost. A samozřejmě žádný člověk předem neví, jaké volby ostatní lidé učiní. Ale v principu v kterémkoli momentu svého života či dějin mohou učinit volby kterýmkoli směrem, ať už k větší svobodě, nebo k otroctví. Ale budiž, vrhnu se do nejistého byznysu a pokusím se odhadnout, co čeká Česko v roce 2014.

Hnutí, strany a reálné výsledky

Dejme tomu, že ekonomové mají pravdu a hospodářská situace se už zlepšuje, a tudíž v příštím roce nás čeká ekonomické oživení a růst životní úrovně.

Pokud jde o politiku, rozhodně není nutné prezidenta Zemana podceňovat, jak se ukáže, věřím, při jeho „mluvení“ do sestavování nové vlády a jejího personálního obsazení. Představa poslanců a senátorů, že lze beztrestně změnit ústavu, zavést přímou volbu prezidenta a domnívat se, že se tím v našem ústavním systému nic neděje, neboť pravomoci prezidenta papírově zůstávají stejné, byla hodně naivní. Nakonec lze očekávat pokusy o další zasahování do ústavy a přistřižení prezidentových křidýlek.

V květnu se odehrají volby do Evropského parlamentu a standardní politické strany v nich příliš neuspějí. Budou to první evropské volby, v nichž budou kandidovat i TOP a ANO, a jejich výsledek bude důležitý pro další zakotvení těchto formací na naší politické scéně.

V roce 2014 se ANO bude muset rozhodnout, čím vlastně chce být. Zda protestním hnutím, anebo standardní stranou. Protestní hnutí může uspět ještě tak v jedněch volbách, ale pak už ne, pokud je zároveň součástí vládní koalice a má spoluodpovědnost za vládnutí. Pokud by se ANO chtělo stát standardní stranou, bude si muset vybrat, zda středolevou, nebo středopravou. V důsledku nepopularity stran pravice ODS a TOP u svých pravicových voličů ve sněmovních volbách 2013 je pochopitelné, že ANO oslovilo především středopravicové voliče. Ale proti tomu, aby se stalo středopravicovou stranou, svědčí hned několik faktorů: především je součástí středolevicové koalice. V samotném hnutí mnoho pravicových politiků není; nejpravicovější je snad Andrej Babiš samotný, ale všichni ostatní čelní představitelé ANO jsou osobnosti spíše centristické až středolevicové. A nakonec, ve sněmovně jsou už dvě jasně vyprofilované pravicové strany, které, pokud budou chytré, v opozici načerpají síly, obrodí se a začnou opět získávat sympatie svých bývalých voličů. Hlavně pokud vláda a vládní strany budou činit první nepopulární kroky a dopustí se prvních omylů. Což se dopustí.

Především senátní volby na podzim 2014 jsou velkou příležitostí pro re-start či re-loading pravice v Česku. O to více, že ČSSD bude obhajovat posty ve 23 z 27 senátních obvodů, bude tedy v příštím roce velice zranitelná (to je daň za její mimořádný úspěch v senátních volbách 2008, kdy odporem proti 30 korunám u lékaře přemalovala senátní mapu Česka oranžově). A navíc většina senátorů ČSSD, kteří budou mandát obhajovat, je celkem neznámá. Tedy pokud ODS a TOP budou postupovat na základě dohody a nominují i celorepublikově známé nezávislé pravicové osobnosti, mohou pro pravici získat už příští rok v Senátu většinu a zaznamenat tak počátek svého politického comebacku. Klíčem k úspěchu je ale nominace celostátně známých a doposud v politice nezdiskreditovaných osobností.

ČSSD zřejmě tudíž v příštím roce neuspěje hned ve dvojích volbách: těch do Evropského parlamentu a těch senátních. Otázkou je, jak takový neúspěch zamává s postavením současného předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Jen pro připomenutí: když ve volbách 2004 do EP sociální demokracie neuspěla, její tehdejší předseda a premiér české vlády Vladimír Špidla přestal být premiérem. Po volbách do EP bude vytvořena nová Evropská komise a ČR bude nominovat svého kandidáta na eurokomisaře. Úkolem eurokomisaře pochopitelně není hájit zájmy své země, ale coby úředník nestranně spravovat agendu v zájmu celé EU (dokonce v tomto smyslu skládá přísahu; tedy požadovat od něj, aby hájil zájmy nějaké konkrétní země, by bylo požadováním od něj, aby porušil přísahu, přísahal křivě).

A rokem 2014 začíná nové programové období 2014-20 pro čerpání fondů EU. Česká republika už nemusí mít nárok obdržet tak mnoho, jak tomu bylo v programovém období současném.

Pěkné místo pro život

Můj názor je, že by nebylo žádnou tragédií, kdybychom už nedostali nic. Eurofondy celkově u nás způsobily více škody než užitku a výrazně přispěly ke korupčnímu prostředí. Ke korupci na úrovni krajů, ke korupci na úrovni resortů a ke korupci i na úrovni „nevládních“ organizací (neboť každý, kdo dostává peníze daňových poplatníků, není nevládním, nýbrž naopak detašovaným pracovištěm státní moci).

V případě eurofondů, stejně jako v případě i jiných peněz, které člověk obdrží lacino, a nikoli vydělané tvrdou prací, dochází ke korupci, když už ne ničeho jiného, tak alespoň ke korupci charakteru.

Jinak Česko i v roce 2014 zůstane celkem milým, hezkým a příjemným místem pro život, alespoň ve srovnání s realistickými alternativami ve světě. Jedním z nejúspěšnějších příkladů úspěšné propagandy nedávné doby byl úspěch té propagandy, která nám v letech 2010-13 tvrdila, že si prý žijeme špatně, že jsme prý v ubohé sociální situaci. Naopak, žijeme si velice dobře, možná až nezaslouženě dobře. Této propagandě se mělo včas a silně kontrovat: žijeme si tak dobře jako nikdy v našich dějinách a současné Česko je tak dobrým místem pro život, jakých je na zeměkouli jen málo.

A touto patriotickou notou bych svá očekávání do roku 2014 uzavřel.

Vyšlo 31.1.2013 v Hospodářských novinách

Příspěvků : 2 - Žijeme si tak dobře jako nikdy jindy

  1. Michal : 4.1.2014 v 21.04

    ..pokud vám 7O palestinských hlavní neruší spaní, nezbývá než gratulovat. Kdo přežil jen jako kluk v tom jejich teritoriu, má víc bojových zkušeností než naše generalita. Nejen výcvik, ale chuť bojovat. V Sýrii se jen pocvičili, aby jim pod palbou netlouklo moc srdce a nebyli nepřesní. Je tu sice malá naděje, že Medinat si své turisty šanuje, ale mockrát se jim to nepovedlo. Vláda zažívá sváteční menu, prezident opřen o všechny čtyři končetiny neb gravitace je krutá. Ovšemže oligarchové neprohrávají, na to jsou ti slabší, zranitelnější, bezmocní. Jimi kontrolované strany jsou obchodní projekt, s politikou nesouvisí. Je čas na bílou vlajku.

  2. Ivo Patta : 3.1.2014 v 17.29

    Dovolím si poznamenat, že se jedná jen o povrchní pohled autora se kterým mne smiřuje poznámka …možná až nezaslouženě dobře.
    Výborně problém zpracoval Jürgen BORCHERT, soudce při Zemském soudu pro sociální záležitosti v Hessensku, v článku “Verantwortung statt Almosen”, publikovaného v časopisu Die Politische Meinung, č. 394, září 2002, str. 19-26. Cituji: Pokud by někdo uplatňoval na lidský kapitál metody odpisů určené pro hmotný majetek, potom by mohl prostými “kupeckými počty” prokázat katastrofální bilanci: totiž, že ztráty na lidském kapitálu jsou mnohonásobně vyšší než přírůstky na kapitálu hmotném. Výsledkem by bylo poznání, že naše národní hospodářství bylo po desetiletí trvajícím snižování lidského kapitálu “uměle nafouknuto”.
    Upozorňuji, že se jedná o hlas ze státu, jehož prosperitu berou dnes mnozí z nás jako nedostižnou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?