Zasloužil se o naši svobodu

2.6.2017
Roman Joch

zbigiAtlantista a studenoválečník. Poradce prezidenta Cartera pro otázky národní bezpečnosti (1977–81). Stoupenec tvrdé linie vůči Sovětskému svazu a později Rusku; avšak měkké linie všude jinde, především vůči islámskému světu a Číně. V rámci Demokratické strany jestřábem, v rámci americké zahraniční politiky centristou.

Zbigniew Brzeziński (1928–2017) se narodil do rodiny polského diplomata, jež se na začátku druhé světové války ocitla v Kanadě. V 50. letech studoval na Harvardu; jedním z jeho učitelů byl profesor Carl Friedrich, německý emigrant do USA; v roce 1956 Friedrich a Brzeziński vydali knihu Totalitní diktatura a autokracie, jež je dodnes jedním z nejlepších děl o totalitarismu.

Na Harvardu na konci 50. let dostal post definitivního profesora jeho konkurent Henry Kissinger, a tak se Brzeziński stal profesorem na Columbijské univerzitě.

V této době začal spolupracovat s Demokratickou stranou. Odmítal návrhy některých republikánů na vytlačení komunistické moci ze střední Evropy; obával se, že to prohloubí vazby místních vlád na SSSR. Naopak navrhoval, aby USA byly k těmto komunistickým režimům vstřícné, což nakonec povede k jejich odpoutání od SSSR. Nutno říci, že s výjimkou Titovy Jugoslávie to v ani jednom případě nefungovalo.

Radil Kennedyho kampani v roce 1960 a v následné Johnsonově vládě zastával menší vládní funkci. Na přelomu 60. a 70. let však Demokratickou stranu ovládla pacifistická levice, která studenou válku chtěla vzdát. S ní Brzeziński nesouhlasil, byl stoupencem studenoválečné strategie zadržování prezidentů Trumana až Johnsona.

Carterův jestřáb

V roce 1975 spojil svůj osud s Jimmym Carterem, jenž byl v roce 1976 zvolen prezidentem; Brzeziński se stal jeho poradcem pro národní bezpečnost; zastával tedy stejný post jako původně u republikána Nixona Kissinger.

V Carterově vládě patřil k jestřábům; jeho hlavním soupeřem byl holubičí ministr zahraničí Cyrus Vance. Ten se chtěl se Sověty dohodnout na odzbrojování za každou cenu, Brzeziński naopak tlačil na zdůrazňování lidských práv a podporu disidentů.

Také se přimluvil za plné uznání komunistické, leč protisovětské Číny, což ale znamenalo opuštění tradičního antikomunistického spojence Tchaj-wanu. A po sovětské invazi do Afghánistánu v prosinci 1979 byl ve vládě hlavním stoupencem dodávek zbraní mudžahedínům.

Rovněž jeho podpora polskému odborovému svazu Solidarita byla nezanedbatelná. Cyrus Vance v březnu 1980 rezignoval a Brzeziński zápas o vliv na Cartera definitivně vyhrál. Carter samotný po sovětské invazi do Afghánistánu svůj naivní názor na Sovětský svaz přehodnotil a pod vlivem Brzezińského začal zbrojit. Poslední rok na Cartera působil více než za předešlé tři roky ve funkci dohromady.

V roce 1980 však Carter prohrál s Ronaldem Reaganem. Politolog Brzeziński se vrátil na univerzitu a v roce 1988 poprvé v prezidentských volbách podpořil republikána – George Bushe staršího před demokratem Dukakisem.

Neznepřátelit si arabský svět

Po skončení studené války a rozpadu SSSR Brzeziński proslul dvěma postoji: jestřábím vůči Rusku a holubičím všude jinde. Formuloval tezi, že bez Ukrajiny není ruského impéria, tudíž je v západním zájmu, aby Ukrajina byla na Rusku nezávislá. V opačném případě, pokud by ji Rusko pohltilo, obnoví se ruské impérium, jež bude pro Evropu hrozbou.

I proto byl v USA jedním z největších jestřábů během kosovské války v roce 1999 a požadoval tvrdý postup proti Miloševičovi coby ruskému spojenci (tehdejší ministryně zahraničí Albrightová byla kdysi Brzezińského žákyní).

Pokud však jde o americké války v Iráku, Brzeziński byl proti jak té za osvobození Kuvajtu v roce 1991, tak té za změnu režimu v roce 2003. Domníval se, že Američané si nemají znepřátelit arabský svět; v jeho postojích vždy byla značná vstřícnost vůči muslimům, od podpory afghánských mudžahedínů až po odpor vůči válkám v Iráku.

V roce 2007 překvapil, když jako jeden z prvních demokratických expertů podpořil kandidáta Baracka Obamu; v té době většina demokratického establishmentu podporovala Hillary Clintonovou (včetně Brzezińského žákyně Albrightové).

A tehdy v jednom rozhovoru ve svém antiintervencionismu na Blízkém východě zašel až tak daleko, že řekl, že kdyby Izraelci chtěli bombardovat Írán, museli by letět nad Irákem, jehož vzdušný prostor kontrolovali Američané. A naznačil, že Američané by měli izraelská letadla zastavit. Že zajde až tak daleko, nečekal nikdo.

Brzezińského manželkou byla Emílie Benešová, praneteř našeho prezidenta. Jeho syn Ian je expertem na bezpečnostní a zahraniční politiku, ve vládě Bushe mladšího byl náměstkem ministra obrany. Syn Mark byl za prezidenta Obamy velvyslancem ve Švédsku. A dcera Mika televizní hvězdou, spolumoderátorkou jedné z nejsledovanějších politických talk show.

Zbigniew Brzeziński byl velkým studenoválečníkem, jedním z posledních žijících. I díky němu jsme dnes my Středoevropané svobodní.

Vyšlo v LN 30.6.2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?