Z konservativního tisku: News Weekly

10.4.2011
Matyáš Zrno

Vážení přátelé OI, v nové rubrice „Z konservativního tisku” naleznete stručné výtahy ze zajímavých článků v konservativním tisku z USA, Velké Británie, Austrálie a Německa.

Úvodník prvního dubnového čísla australského konservativního týdeníku News Weekly se věnuje překvapivému obratu, který předvedla australská labouristická premiérka Julia Gilliard ve společenských otázkách. Gilliardová, která žije „single“ a deklarovala se vždy jako feministka, kategoricky odsoudila euthanasii a manželství mezi homosexuály. „Jsem na konservativní straně kvůli tomu, jaká naše společnost je a jak se dosud vyvíjela. Existují důležité věci v naší minulosti, které by měly pokračovat v současnosti i do budoucnosti“. Ačkoliv je ateistkou a první premiérkou z levého křídla labouristické strany, zdůraznila svůj respekt ke kulturní dimensi židovsko-křesťanské tradice a k Bibli coby dílu, které zásadně formovalo západní kulturu. Premiérka své názory zdůvodnila velšskými kořeny (Gillardová je potomkyní velšských přistěhovalců), které ctí disciplínu, tradici, tvrdou práci a dobré způsoby. Komentátoři ale spíše mluví o snaze vymezit se proti koaličním Zeleným s jejich radikálním levicovým společenským programem a přiblížit se většinovému pohledu Australanů.

V dalším článku kritizuje Tim Cannon, mluvčí Australské společnosti pro rodinu, australskou podporu potratům v asijských zemích. Minulá australská labouristická vláda změnila předchozí politiku premiéra Howarda a uvolnila miliony dolarů na podporu Mezinárodní federace pro plánované rodičovství. Kromě morálních otázek upozorňuje Cannon i jiný aspekt masivního využívání potratů v zemích jako je Čína nebo Indie. Snadnější přístup k prenatálním vyšetřením a následně k umělému ukončení těhotenství vede k tomu, že rodiče masivně usmrcují nenarozená děvčata, která v těchto společnostech nejsou tolik ceněna jako mužští potomci. Podle studie, zveřejněné v Canadian Medical Association Journal, jen v roce 2005 se v Číně narodilo o více než milion chlapců více než děvčat. Tím se převýšila početní převaha mužů pod 20 let nad ženami ve stejné věkové kategorii na 32 milionů. Tento trend povede k obrovskému počtu mladých frustrovaných mužů bez šance najít nevěstu se všemi z toho plynoucími společenskými důsledky.

Babette Francisová se pro změnu zamýšlí nad bitvou, která se udála na 55. zasedání OSN pro situaci žen. Bylo to první zasedání po zformování nové agentury OSN pro ženy, nazvané „UN Woman“, vzniklé spojením čtyř menších agentur. Zasedání mělo název: „Přístup a participace žen a dívek ke vzdělání, školení, vědě a technologiím, včetně důrazu na rovný přístup žen k zaměstnanosti a slušné práci“. Zasedání se změnilo v bitvu mezi delegací EU a konservativním blokem pod vedením Vatikánu, Ruska a řady zemí Asie a Afriky. Spor se vedl o definici „genderu“, který se EU snažila prosadit jako volně měnitelný sociální konstrukt. Vatikán trval na definici, vycházející z tradičního pojmu „pohlaví“, chápaného biologicky a umožňující tradiční rozdělení na muže a ženy. Změna definice pojmu gender by byla zásadní, protože tisíce dokumentů OSN, které se nyní týkají rovnosti mužů a žen, by se rozšířily i na další „gendery“ (translidi a samozřejmě bisexuály, lesby a gaye a potencionálně další desítky genderů, které údajně existují). To by mělo dopad i na legislativu členských států OSN. Autorka si na tomto místě postěžovala, že australská vládní komise pro lidská práva připravuje federální antidiskriminační legislativu, která má obhajovat práva ne méně než devatenácti různých genderových skupin. V OSN se nicméně podařilo uhájit definici genderu ve smyslu pohlaví (tedy muže a ženy), tak jak je ostatně uvedena v dosud jediné mezinárodněprávní definici, a sice v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu.

Podařilo se také zablokovat rezoluci o AIDS, ve které EU požadovala legalizaci manželství homosexuálů, legalizaci prostituce, povinnou názornou sexuální výchovu a tresty pro lidi, kritizující homosexualitu. V panelu nevládních organizací o boji s homofobií a transfobií požadovala zástupkyně největší americké organizace učitelů Diane Schneider názornou grafickou sexuální výuku na školách slovy: „Ve školách se musí vyučovat orální sex, masturbace a orgasmus“. Jen tak lze podle ní bojovat se heterosexismem a genderovou konformitou…

Na konci jednání byl (s americkou podporou) zvolen členem komise OSN pro ženy známý šampion práv žen – Islámská republika Írán.

A u podobného tématu ještě zůstaneme. Phyllis Shlafly, americká konservativní aktivistka po neuvěřitelnou dobu téměř půl století, se věnovala dobrodružství amerického feminismu. Začíná osobou Sarah Palin, bývalé aljašské guvernérky a viceprezidentské kandidátky, nyní čelné postavě konservativního hnutí v USA.  Palinová je pro feministky oříškem. Nemůžou se totiž vyrovnat s faktem, že má úspěšnou kariéru, pohodového manžela, spoustu dětí a ještě k tomu hezky vypadá. Stejně ignorují další úspěšné ženy, které nezapadají do jejich ideového klišé -  třeba Margaret Thatcherovou nebo Condoleezzu Riceovou. Feministické dogma totiž zní, že ženy nemohou být nikdy úspěšné pod dominancí utlačovatelského patriarchátu (jedna z klíčových feministických myslitelek Jessica Valenti ve Washington Post definovala feminismus jako „strukturální analýzu světa, který utlačuje ženy, a jako ideologii založenou na uznání faktu, že patriarchát existuje a musí být zničen“). Vykreslit ženu jako oběť mužů je totiž motorem feminismu. Veškerá feministická agenda, od uznání jednostranných rozvodů v 60. letech přes ústavní dodatek o rovných právech v 70. letech, státem financovanou péči o děti v 80. letech, zákon o násilí proti ženám v 90. letech až po zákon o rovném odměňování po roce 2000, je totiž ospravedlňována údajnou diskriminací žen.

Nejobsáhlejší studií o feminismu, kterou nenapsala feministka, je kniha Domestic Tranquility od Carolyn Graglia. Ta shromáždila veškerou dostupnou feministickou literaturu, od Betty Friedan, Germaine Greero či Kate Millet až po Glorii Steinem a Simone de Beauvoir, a vyšel jí z toho jeden hlavní princip feminismu: degradovat ženy, které nepracují. Všechny branže feminismu jsou zajedno v tom, že žena se může realizovat pouze v kariéře a jako placená pracovní síla. Podle Glorii Steinem se stanete „jakousi neosobou“ („semi-non-person“) , když se vdáte a podle Simone de Beauviour či Betty Friedan je žena v domácnosti prostě „parazit“. Tento pohled se podařilo úspěšně vnutit mainstreamovým médiím, které pak vykreslují život ženy bez kariéryjako ztracený.

Realita ale nedává feministkám za pravdu. Například nedávné volby do Kongresu přinesly vítězství celé řadě republikánek a čtyři kandidátky za republikánskou stranu se staly guvernérkami států. To ale feministky jako vítězství žen nepočítají, protože jim nejde o práva žen, ale o moc pro ženskou levici.

Nicméně i jejich vlastní studie, například hojně diskutovaná „The Shriver Report: A Women´s Nation Changes Everything“ vydaná levicovým think-tankem „Center for American Progress“ uznává na svých 400 stranách, že žijeme v „ženském světě“, kde vzrůstající ekonomická moc žen přisoudila ženám “místo v čele stolu“.  Ženy jsou stále více nezávislé, samy si na sebe vydělávají, osvobozeny

od povinností manželství a sexuálně bez zábran. Feministky se tak dostávají do bludného kruhu, kdy se jim ztrácí jejich vlastní dogma o utlačovaných ženách.


News Weekly vychází od roku 1941 a vydává ho National Civic Council (NCC) – konservativní politické hnutí, zaměřené na ochranu lidského života, rodiny, decentralismu, patriotismu a židovsko-křesťanských hodnot. NCC vzniklo v prostředí katolických skupin, ktero byly ovlivněné sociální naukou církve. Prosluly  ve 40. a 50.létech, kdy vedly v australských městech tvrdé boje s komunisty o vliv v dělnických odborech.

Jeden příspěvek - Z konservativního tisku: News Weekly

  1. Kamil : 9.5.2011 v 16.54

    To je výborná rubrika. Díky. Kamil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?