Trump zatím na jedna minus

12.2.2017
Roman Joch

trumpandflagJaký byl dosavadní výkon Donalda Trumpa na poli lidských práv? Učinil tři hlavní kroky: zakázal vstup občanům sedmi většinově islámských zemí na území USA, zastavil financování potratů v zahraničí z peněz daňových poplatníků a nominoval Neila Gorsuche na soudce Nejvyššího soudu USA. 

Problémy s imigrací 

Právo emigrovat je zásadní lidské právo, váš stát vás nesmí proti vaší vůli nutit zůstat na jeho území, neboť nejste jeho otrokem; právo imigrovat je však podmíněno souhlasem obyvatel té země, do které imigrovat chcete. Pokud vám souhlas nedají, máte smůlu, ale žádné vaše právo porušeno nebylo, jen oni využili svého práva odmítnout vám privilegium vstoupit na jejich území.

Princip Trumpova zákazu ústavní práva Američanů či lidská práva cizinců neporušuje. Problematické jsou však rozsah a forma jeho zákazu: vztahoval se i na držitele zelených karet, tj. předem odsouhlasených povolení k trvalému pobytu, i na lidi s dvojím občanstvím. Tato jeho část je zřejmě protiústavní; máte-li jednou americké občanství, máte i všechna práva amerických občanů.

O potratech republikánsky 

Pokud jde o zákaz financování potratů v zahraničí z peněz daňových poplatníků, tady zajásá každý libertarián i konzervativec. Libertarián si řekne, že co má stát co zdaňovat lidi proto, aby někdo jiný v zahraničí měl potrat; to přece není funkcí státu. Pokud některým propotratovým fanatikům na zabíjení malých černých nenarozených dětiček v Africe tolik záleží, ať je financují ze svého (čímž dokonale prokážou svůj antirasismus), ale ať se do toho stát nemíchá donucovacím zdaněním.

Konzervativec v tom s klasickým liberálem souhlasí, a navíc dodává, že je to ještě horší. Západní společnost je v otázce potratů rozdělena; někteří je považují za něco podobného ostříhání nehtů nebo vlasů, jiní zase za záměrné zabití nevinné lidské bytosti. Když ti první chtějí jít na potrat, ať ti druzí nejsou nuceni se na tom podílet. Zdaňovat je pro účel, který oni považují za masakr neviňátek, je tudíž mravně zvrhlé.

Proto je dobře, že toto financování Trump zastavil. Jako první ten zákaz zavedl Ronald Reagan a pak se jako příliv a odliv střídaly financování potratů v zahraničí a jejich zastavení podle toho, zda byl prezident demokrat, nebo republikán. Trump se projevil jako republikán.

Zelená pro originalistu 

Bitvy o obsazení amerického Nejvyššího soudu jsou tak tvrdé proto, že tento soud už dávno přestal působit jako odborná instituce interpretující ústavu, nýbrž stal se politickým nástrojem, jenž ústavu „přepisuje“ podle politických preferencí pěti z jeho devíti soudců. Federální ústava, kterou na konci 18. století napsal James Madison, například o potratech mlčí; jsou tedy v kompetenci parlamentů jednotlivých států unie. V roce 1973 však soud rozhodl, že celou dobu v ní bylo ukryto právo na potrat. Bylo to absurdní rozhodnutí, vycucané z prstu.

Jen to srovnejme se situací u nás: právo na potrat není základním lidským právem a ani právem ústavním. Je zákonnou normou. A náš zákonodárce rozhodl, že do osmi týdnů těhotenství je potrat povolen na požádání, do dvanácti týdnů z lékařských důvodů a pak je zakázán. Je to neelegantní kompromis, ale odpovídá názoru většiny společnosti. Nikdo však odpůrcům potratů nevnucuje, že potrat je právem ústavním; naopak, Listina práv a svobod deklaruje, že „lidský život je hoden ochrany už před narozením“.

Stejně tak registrované partnerství osob stejného pohlaví je u nás zákonnou normou, nikoli právem ústavním. Nejvyšší soud USA však v roce 2015 poměrem 5 : 4 „nalezl“ (tj. vymyslel si) ve XIV. dodatku ústavy z roku 1868 – jenž požaduje stejnou ochranu zákonů pro všechny občany; důvodem jeho přijetí bylo udělení občanských práv bývalým černým otrokům – právo na „homosexuální manželství“. Přitom o tom, jak má být upraven vztah osob stejného pohlaví, ústava mlčí, spadá tudíž do kompetence parlamentů států.

Američtí soudci se dělí na dvě skupiny: tzv. originalisty, kteří chtějí interpretovat ústavu věrně podle původního záměru ústavodárců, tedy nevpisovat do ní své politické preference. A na tzv. proponenty „živé ústavy“, podle které ústava nemá v dějinách pevný smysl, nýbrž každá generace ji má reinterpretovat podle svých preferencí a potřeb. Tito interpretují ústavu (své)volně a říkají, že ústava je vlastně to, co si oni myslí, že by měla být. Soudce Gorsuch je originalistou, tedy stoupencem věrné interpretace ústavy, a tudíž vynikající volbou pro soudce Nejvyššího soudu.

Mám-li ohodnotit dosavadní tři hlavní kroky Donalda Trumpa na poli lidských práv, dal bych mu známky 3, 1 a 1*. Průměr: na půli cesty mezi 1- a 2+.

Vyšlo v LN 8.2.2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?