Svět v roce 2050

22.6.2011
Redakce

Jak bude vypadat svět v roce 2050? Přečtěte si text Romana Jocha v časopise Přítomnost.

V tomto jsem marxista. Samozřejmě nikoli ve smyslu Karla Marxe, nýbrž ve smyslu Groucho Marxe, který řekl, že pouze blázen činí předpovědi, zvláště o budoucnosti.

Ale ne, vlastně nejsem marxista, dokonce ani groucho-marxista. Předpověď o budoucnosti učiním.

Jak se změní svět za 40 let? Asi tak, jako za posledních 40 let? A jak se tedy za posledních 40 let změnil? A jak za čtyřicet let předtím – a předtím?

Mám dojem, že svět se od roku 1970 do roku 2010 zase až tak moc nezměnil – s výjimkou pádu komunismu. Hodně se ale změnil od roku 1930 do roku 1970. A ještě více od roku 1890 do roku 1930.

Zhodnoťme ty čtyř-dekády. Rok 1890: svoboda, mírné vlády a režimy, solidní buržoazní slušnost, společenský vliv aristokracie. 1890-1930: vzestup masových politických hnutí, demagogů a totalitních režimů. 1930-70: nacismus poražen (za strašnou cenu), komunismus na vzestupu, technologie rovněž, Západ na ústupu. 1970-2010: pád komunismus a vzestup náboženství coby světového politického fenoménu.

Co čekat pro roky 2010-50? Slyšte, slyšte:

Evropa
Sekulární, ekonomicky socialistický a zároveň morálně liberální způsob života je neživotaschopný. Takto žijící populace nemá děti (či jich má jen málo, hluboko pod hladinou reprodukce) a proto vymírá a stárne. A jak stárne, dostává se do ekonomické krize, v neposlední řadě důchodové. Demontáž sociálního státu v Evropě, před kterou varuje levice, nezpůsobuje „neoliberalismus“, jak ona ignorantsky tvrdí, nýbrž sekularismus, jenž je pravou příčinou demografického kolapsu. Aby byl sociální stát udržitelný, je nutné, aby do „systému“ přicházeli noví lidé, daňoví poplatníci (či plátci povinného zdravotního a sociálního „pojištění“, jež jest však ovšem jenom další daní). Pokud se rodily děti, nebyl problém. Problém je, když se děti nerodí. Pak zbývají jen dvě (tři) věci: (a) demontáž štědrého evropského sociálního státu, (b) masivní příliv mladých chudých imigrantů, (c) euthanasie – ať již dobrovolná, či „ordinovaná“.

Empirická data ukazují, že lidé religiosní (a to všech denominací – hinduisté, křesťané, mormoni, muslimové, sikhové, židé) mají v průměru více dětí než nevěřící a lidé ortodoxně věřící mají v průměru více dětí než lidé vlažně, liberálně věřící. Čím větší sekularizace, tím větší demografický propad.

Z tohoto důvodu předpovídám ekonomický, politický a civilizační úpadek Evropy, především západní. Neudržitelnost štědrého sociálního státu vyvolá politické turbulence. Jako „řešení“ se zavede muslimská imigrace a euthanasie. Jako křesťan toho lituji, jako analytik to beru jako fakt: generace, které zavedly a praktikovaly potraty a hormonální antikoncepci (v roce 2010 jsme „oslavili“ půlstoletí pilulky, ano, byla zavedena v roce 1960 a její vliv na západní civilizaci byl větší než čehokoli jiného – je zajímavé, jak malá pilulka může mít tak gigantický civilizačně-kulturní dopad) – budou ve svém stáří vyhlazeny euthanasií. Nikdo nebude chtít na ně platit a vlastní děti v dostatečném množství, které by se o ně ve stáří postaraly, mít nebudou.

Ono sekulární autodafé v podobě euthanasie zdecimuje sekulární populaci Evropy – to, co z ní zbude. V prořídlé Evropě pak budou žít křesťané a muslimové. Jaká bude jejich koexistence? Tipuji, že více mírová než konfliktní. Ale tím bychom se dostávali až za rok 2050…

Amerika
Předpovídám rozpad USA. Prostě nedává smysl, aby se tak kulturně a civilizačně různorodá populace trápila v jedné zemi, když existuje elegantní řešení: sametový rozvod. Levicově-liberální, sekulární a západní Evropu kopírující severovýchod USA – jakož i pacifické pobřeží – budou mít vlastní státy. Mohou se taky připojit k atlantickému pobřeží Kanady. A civilizačně budou aproximovat západní Evropu: postupné vymírání, stárnutí a demografický kolaps. Na druhou stranu zbytek USA – tj. převážně Jih, Západ (kromě pobřeží) a Středozápad budou hodně religiosní (všech denominací), ekonomicky liberální, morálně konzervativní a praktikující ctnosti jako osobní samostatnost, soběstačnost, nezávislost, svépomoc – a, ano, vlastnictví zbraní bude ústavně povinné, po švýcarském vzoru. Tyto USA budou mocnější, bohatší a vlivnější, než nynější USA a imigrace talentů ze všech zemí světa je učiní ještě více takovými. Toto bude velmoc.

Takto regenerované USA budou jednou ze dvou velkých křesťanských velmocí světa. A tou druhou bude…

Čína
Čína je na hraně konverze. Čína více něž cokoli jiného připomíná starou Římskou říši v těsně předkřesťanském období. A odpovědí na všechny záhady a hádanky Číny je křesťanství. Ten cynismus moci, ta brutalita „dickensovského“ kapitalismu v Číně pod vedením komunistické strany („nejvyšším stádiem komunismu je ‚dickensovský‘ kapitalismus čínského typu“), neexistence vlastního silného náboženství – to vše činí z Číny ideální prostředí pro konverzi.

Kdo bude čínským Konstantinem? Nějaký politik? Generál? Byznysmen? Nevíme. Víme ale, jak je východní Asie náchylná pro přijetí křesťanství – o tom svědčí Jižní Vietnam před tím, než jej dobyli komunisté (za vydatné asistence americké levice), Jižní Korea dneška, či konec konců i samotná Čína v meziválečném období – předtím, než křesťanskou misii tam tehdy násilně přervaly japonská agrese, občanská válka a následná komunistická hrůzovláda.
To, s čím většina analytiků a geopolitických stratégů nepočítá, je působení Boha v dějinách. Na příkladu východní Asie jej v příštím půlstoletí zakusíme vydatně.

Východní Asie, to bude nová, velká, mocná a blahobytná křesťanská civilizace; vlastně nová křesťanská civilizace v dějinách.

Indie
Další velmoc. Do konverze Číny přirozený geopolitický spojenec Ameriky. USA a Indii žádné zásadní sporné otázky nerozdělují a navíc je spojují politické fenomény tyto: (a) stejný jazyk (mimochodem, britský imperialismus a kolonialismus byl jednou z nejblahodárnějších vojenských, politických, civilizačních a ekonomických fenoménů v dějinách), (b) demokracie coby forma vlády, (c) jaderné zbraně, tedy obě jsou pro sebe vzájemně relevantními spojenci (na rozdíl např. od Belgie), (d) potenciální protivník (současná komunistická Čína, tedy Čína až do „konstantinovského“ obratu), (e) aktuální nepřítel – radikální islám.

Vzestup Indie coby nové politické, ekonomické a vojenské velmoci je nejméně předpovídaným faktem 21. století; ovšem, jen pokud nenastane indicko-pákistánský jaderný masakr, který nastat může.

Arabský svět
Až Arabům dojde ropa, bude naprosto nezajímavý.

Jižní Amerika a subsaharská Afrika
Velice zajímavé – ale až v druhé polovině 21. století.

Rusko
Nešťastná země. Naprostá beznaděj. Co napsal markýz Astolphe de Custine před 170 lety, platí absolutně přesně i dnes. „Národy mají vždy dobré důvody být tím, čím jsou, a tím nejlepším ze všech je ten, že nemůžou být něčím jiným.“ „Neviním Rusy kvůli tomu, jací jsou; viním je kvůli tomu, že se snaží vypadat jako my /Evropané/. Nejde jim o to být civilizovaní, jde jim mnohem víc o to, abychom my tomu věřili. Byli by šťastnější, kdyby mohli být strašnějšími a barbarštějšími než skutečně jsou – pokud by jiní ovšem věřili, že lepší a civilizovanější vlastně jsou.“

A ten postřeh nejpřesnější ze všech: „Příteli můj, pokud máš nešťastného syna, pošli ho do Ruska. Každý, kdo se vrací z Ruska, je šťastným člověkem.“

Každý!

Rusko má ty samé demografické problémy jako Evropa: vymírá (leč nestárne – v Rusku se umírá brzo). Je to scvrkávající populace. Stejně jako arabský svět, těží pouze ze svých nerostných surovin, neprodukuje nic. Je to vlastně taková Burkina Fasso s jadernými zbraněmi.

Nechápe svobodu, a to vůbec. Chápe jen moc. Muslimská populace Ruska, stejně jako Evropy, bude nabývat na počtu a na síle. Chytří Rusové na Sibiři spojí svůj osud s Čínou (a Japonskem). Vychytralí Rusové na západ od Uralu vysají bohatství ruské země a uloží je v kontech ve Švýcarsku – a sami budou žít v Londýně, na francouzské Rivieře, v malebných alpských městečkách či v Karlových Varech (už to dělají).

Ne však v Rusku. Tam je jen beznaděj. A bude.

Nedávalo by smysl se Ruskem tolik zabývat, kdyby:

(A) Ruská vládnoucí oligarchie (energeticko-špionážní komplex) nebyla tak moci-chtivá a neměla své „záměry“ s Evropou.

(B) Nebyl ještě z dob Studené války evropský mediální, politický, společenský a ekonomický establishment tolik infiltrován bývalými sovětskými, pak ruskými agenty vlivu.

Takže nám nezbývá než se s Ruskem potýkat. A Rusové budou pro Evropu představovat to, co představují již dlouho: trable. Než nás náš vzájemný osud nedovede do společné destinace: celosvětové irelevanci.

Írán
Nevím. Jeho osud je nejméně předvídatelný. Geopoliticky Írán je přirozeným spojencem Západu, a kdyby v Íránu byl jakýkoli režim jiný než tento, Írán by i téměř jistě spojencem Západu byl. Vše závisí od toho, jaký režim se v Íránu v následujících 40 letech ustaví. To spektrum možností pro Írán je ze všech předchozích zemí a společností nejširší: od idylky až po černou radioaktivní díru.

Česká republika
Uvážíme-li vše – vše pro a proti – pak ten závěr pro příští čtyři dekády bude: v rámci Evropy celkem klidné, hezké a příjemné místo k životu.

Publikováno ve čtvrtletníku Přítomnost, zima 2011.       

Příspěvků : 9 - Svět v roce 2050

  1. Libor : 25.6.2011 v 23.50

    Bóóóže. to je zase blábol. Tak Čína je na hranici konverze ke křesťanství? A kde jste na to přišel? A proč ne taky Indie? Proč se to nestalo už když tam misionáři začli otravovat před pár staletími? Inu asi proto, že se na rozdíl od Křováků a indiánů střetli s civilizací, která je starší než ta evropská a která jí může docela směle konkurovat. Křesťanství je na Dálném Východě (kromě částečně evangelikální Korey) záležitost značně marginální a nechápu, co naznačuje, že by se to mělo změnit. A že by rednecks z amerického středozápadu na tom v roce 2050 byli lépe než napapkaní yankees ze zbytku spokojených států? To by asi museli nejdřív slézt z těch svých traktorů a vysypat si slámu z bot! Ani znovuzotročení negrů (které by si určitě tak přáli) by těm burákům nepomohlo! Celý článek zase není nic než zbožné přání ignorující základní fakta, kterými si pisatel nikdy hlavu neláme!

  2. vili : 25.6.2011 v 10.34

    “Problém je, když se děti nerodí. Pak zbývají jen dvě (tři) věci: (a) demontáž štědrého evropského sociálního státu, (b) masivní příliv mladých chudých imigrantů, (c) euthanasie ? ať již dobrovolná, či ?ordinovaná?.”

    Pan Joch vychází z předpokladu, který nám současná propaganda stále otlouká o hlavu- nemá nám kdo vydělat na důchody. Zcela slepě pomíjí skutečnost, že produktivita práce i v zemědělství neustále roste. Člověk jeho kvalifikace, pokud není jen demagog, by měl vědět, že výše důchodů v penězích, je jen symbolické vyjádření podílu na společenské spotřebě. Pro člověka není podstatná výše důchodu, ale co může spotřebovat, tedy jakou část vyprodukovaných hodnot mu přidělí společenská smlouva. Zjednodušeně, jeho základní potřeby jsou jídlo, teplo a bydlení. Dá se tedy říci, že při poklesu populace a růstu produktivity se těchto statků vytvoří přebytek. Podstatná je tedy společenská smlouva o jejich rozdělování. Hrozbou není jejich nedostatek. Tento argument je demagogická lež.

  3. Felix : 25.6.2011 v 9.26

    Psal jsem tu o Helsinkách a o “tehdy svém …” kamarádovi. Jak to souvisí s Amerikou.? Ten kamarád chtěl emigrovat. Oženil se s Američankou a dostal se do vysněné Ameriky. Do domu, kde v jdnom pokoji žil on, ve druhém jeho žena a ve třetím další muž či co jeho ženy. A jeho žena, podle svého svobodného amerického uvážení na noc spávala tu s jedním tu s druhým. Kamarádovi se to nelíbilo, ale že prý v Americe na tom nic není. Nějakou dobu tuto Ameriku přijal, ale protože mužů snad přibývalo, podrobnosti nevím, se s Američankou zase rozvedl. A protože Helsinky byly v roce 1975, skloubilo se i toto zrníčko, jistě zcela náhodné, s mým pohledem na Ameriku. Ať nikdo neříká, že nic nevěděl. Tak jako dneska všechno se dá zjistit. Kdo chce, ví. Psal jsem tu o Havlovi. To je helsinský výbor, to je Charta … …

  4. Felix : 24.6.2011 v 22.01

    Potom – se to podobá např. Huntingtonovu, Fukuyamovu nebo Meadowsové blouznění. K té poslední, byla z těch tří nejdřív: Byl sice komunismus, ale hledání, na rozdíl od nadávek, nestíhali. A mluvli jsme i s kamarády o všem. Pořád. Takový kvas, kdepad dnes. A jednoho dne, myslím, že v 73. (+ -) mi můj tehdy nejlepší kamarád půjčil tajemně anglickou knihu Limits to Grow – “tam to všechno je”. No, trvalo mi tosnad tři roky, než jsem se z toho vzpamatoval. Prognostička. Bylo to pro mě dost težký, sám jsem simuloval na počítačích, ale pomohlo mi to, že to bylo od Římského klubu. Napřed jsem identifikoval co to je ten klub a teprve pak to dopadlo i na Meadowsovou. Princip je ten, že je velký rozdíl mezi extrapolací a interpolací. To druhé jde. Ale extrapolovat? Zkuste extrapolaci, ať nežeru, na půl roku. V lednu bychom si mohli ten dnešek připmenout, ne? Třeba půjde elektrika a internet.

  5. Karel S : 24.6.2011 v 21.31

    …ale jaksi jsem nepochopil jaký to má vztah k Jochově tipu na budoucnost. V čem je tedy Joch (nenapravitelně?) naivní?

  6. Felix : 24.6.2011 v 13.26

    připsat. Neodpovím přímo, protože s naivitou se nediskutuje. Ale k něčemu se přiznám. Já už jsem o dost starší, než Roman. A vzpomínám si na svou dřívější naivitu. To jsme s tatínkem pořád diskutovali o politice. Kopali jsme třeba sklep a pořád o politice. Už je to 40 let. Myslím, že každý poctivý (já jsem moc poctivý nebyl) musel tehdy milovat Ameriku. říkali jsme si třeba: ať to tady vybombardují atomovkama. Dobře, že nevybombardovali. Ale pořád jsme se divili, že Amerika nic. A přišli jsme na to, že Amerika je mrtvá. Dokázaly nám to s konečnou platností ale až Helsinky. Nebo pád komunismu: Komunisti vtrhli do Angoly a to jsme se s tatínkem dohodli takto: ještě jedna Angola a s komunismem je ámen. Proto jsme uvítali, když vzápětí Rusáci vtrhli do Afghánistánu, to byla ta jejich konečná – Angola. Reagan v tom nehrál absolutně žádnou roli. Každý poctivý člověk musel ze začátku obdivovat Izrael. To zúrodňování, ale co ty kibucy? Šestidenní válka, to byl sranda. Egypt zaútočil a to jsme si říkali, že se zastaví až v Káhiře. A taky jo. Byla to šestidenní válka a taky šestý den konečně Rudé právo napsalo, že Egypt po drtivém vítzství se zastavil v Káhiře. Musím přiznat, že Izrael jsme nerozpoznali, jen jsme se divili všem těm podobnosti až shodám režimu s padlou Evropou. A taky jsme si říkali, že hodně přezali od Hitlera. Celou tu rasovou teorii – naruby. Definitivní konec přišel až po tatínkově smrti: stotisícový pochod homosexuálů a to, že Izrael je světová jednička v prznění lidských embryí. Gorbačova jsme měli za darebáka od samého počátku. Havlovi jsme nevěřili ani když říkal, že má nos mezi očima. V r. 1989 jsme měli úplně jiný náhled na situaci, než tzv. veřejnost. Naším heslem, jen pod dojmem tribunových řečníků, bylo: Budete úplně stejní, jako oni. A mnoho jiného. To jsou střípky toho, jak jsem se zbavoval naivity. Ještě dodám jednu věc. Byli jsme velice citliví na tzv. proletářský internacionalismus. No a to jen úplný trouba a/nebo darebák nevidí, že ten dnešní nternacionalismus je horší, než ten proletářský. Zkuste si na googlu dát eslo internacionalismus. Jak málo výskytů! Nějaká censura to maže? O studiu Rudého práva by to byl jiný příběh, ale neméně zajímavý. Myslíte si, že ten, kdo se to tehdy dobře naučll, neumí číst MFD nebo LN? Ty metody jsou úplně stejné a unikají jen těm, kdo tu školu nemají. A o některý věcech psát nemůžu. Třeba o tehdejším Pavlu VI. nebo Janu Pavlu II., dej jim Pán Bůh věčnou slávu.

  7. Karel S : 24.6.2011 v 12.26

    Můžeš Felixi nějak víc rozepsat co Joch napsal tak, až moc naivně?

  8. Felix : 24.6.2011 v 9.42

    téměř nekonečně naivní, až dětinský, příběh napsal. Dosud tu naděje nebyla, teď tu naději vidím – že se ze své naivity dostane, pěkně bod po bodu, jak to sesumíroval. Ale nezaložit nebo dokonce nevyhodit! Není nikdo legračnější, než naivní politolog.

  9. michal : 23.6.2011 v 23.23

    Pokud přilnutí – víra v systém nebo hodnoty nebo sebe sama není ukotvená, není zakořeněná, živená, je možné cokoliv.Už dnes večer. U arabského světa se opomíjí televiznost, resp.čumivost. To je změna, ne islám. Evropan také do bedny civí, ale má i jiné zaběhlé povinnosti Dokud beduin patřil na obzor či do ohně, bylo to konstruktivní, byl tím připraven (nepřítel neby vyhasnutí ohně). Z televize má pocit viny, jsou kaženy zejména ženy, úcta k autoritám je ve psí. Biblí Svatá je kritická, i zpěvy žalmů lze vykládat. Tak biblický televizní divák nebere nic doslova, má odstup, třeba jen díky kocovině získává nadhled. Hůře islámu, nejen chybí alkohol, ale i nejistota neklid pochyby víry. Do Evropy nepůjde, jednak je tu pokušení, jednak zima.Zima bez lihu je smrtelná, neb i podzimní počasí je depresivní. Spíše čekám legalizaci korupce a ovšem i její zdanění.Když nás spojuje, jako nové nábožeství, proč si ji nedopřát? Kdekdo už nečte bankovní výpis, ale hřejivá obálka, cash, intimně, osobně? To je lidské,kontakt, vztah – ať už berete nebo dáváte a až se to rozvine, bude to vzájemné. Spojení všeho lidu se jen utuží. A když budou uznány a respektovány zásluhy, jen malý krok k restituci pražského Hradu legitimním dědicům. Vždyť i vládu úřednickou, kýmsi jmenovanou, máme obvykle raději, než zvolené. Místodržitelství tak milujeme! Průser? Inu ano, žel..ale to ta Vídeň, ostřeme sudlice a naleštěme řemdih.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?