Současná filantropie a její rizika

5.6.2003
Michal Semín

Novodobá filantropie je v laických kruzích spojována s velkorysostí a štědrostí majetných osob, nahrazujících neosobní mechanismus přerozdělovacích procesů moderních států při financování “veřejně prospěšných” činností. Po pádu komunismu jsme my, Češi, vzhlíželi ke Spojeným státům jako modelu nadační dobročinnosti a netrvalo dlouho a americké nadace začaly aktivně na území Československa působit. Kdo by neznal velká jména americké filantropie – Rockefeller, Ford či Carnegie. O to větší naděje vzbuzovaly tyto i jim příbuzné nadace naději rozvíjejícího se občanského sektoru v postkomunistické společnosti, že se s jejich pomocí podaří rozvinout a dlouhodobě zajistit řadu společensky prospěšných projektů, které nemohly být financovány z domácích zdrojů. Jenomže i činnost proslulých mecenášů “občanské společnosti” má svůj rub a líc. Vzhledem k tomu, že při mediální prezentaci práce těchto nadací se veřejnost seznamuje spíše s jejich kladnou stránkou, považuji za důležité upozornit na některé stinné stránky jejich veřejného působení. Zákonem daňově zvýhodněné nadace působí v západní společnosti již natolik dlouho, aby bylo možné jejich činnost objektivně hodnotit. Součástí takového hodnocení je dnes již téměř pozapomenutá zpráva tzv. Reece Committee (Reecův výbor) amerického Kongresu, jenž byl v roce 1954 ustaven za účelem vyšetřování činnosti největších amerických nadací, jejichž politicko-ekonomický vliv vzrostl do té míry, že vznikly pochybnosti o nezávislosti politických elit na vlivu těchto nadací a jejich představitelů. 19. srpna 1954 prohlásil člen Sněmovny reprezentantů B. Carroll Reece z Tennessee před Kongresem tato slova: “Bylo řečeno, že moc nadací se téměř rovná moci samotné federální vlády… Snad si i Kongres včas uvědomí, že vliv a moc těchto nadací je v některých oblastech ještě výraznější než je moc legislativní složky státu”. Reecův výbor ukončil svoji činnost v roce 1955 poté, co mu byla odebrána kompetence k dalšímu vyšetřování. Důvod k ukončení činnosti výboru je dodnes zahalen tajemstvím, je však možné, že i politická objednávka zde mohla sehrát svoji roli. Nebylo by divu, neboť například Norman Dodd objevil v archívech Carnegieho nadace přímé důkazy o úsilí usměrňovat další vývoj amerického vzdělavacího systému: “Vedení nadace se domnívá, že jedinou cestou vedoucí k dosažení kontroly populace je kontrola amerického školství. Uvědomilo si však, že je tento cíl natolik závratný, že se rozhodlo spojit svoje síly s Rockefellerovou nadací, které se přenechá ten segment vzdělávání, jenž je zaměřen na vnitrostátní záležitosti, oblast mezinárodních otázek si pak ponechá Carnegie… Uvědomili si, že úspěch jejich programu závisí na změně způsobu výuky amerických dějin.” Rene Wormser, právní poradce Reecova výboru a autor důležité publikace z roku 1958 “Foundations: Their Power and Influence” (Nadace: jejich moc a vliv) říká: “Carnegieho nadace chce rozhodovat o tom, co budou americké děti ve školách číst”. V písemně zhotoveném závěru Reecovy komise se mj. dočteme: “Jsme nuceni konstatovat, že jistá část představitelů amerického školství usiluje o prosazení socialismu v národě prostřednictvím našeho školského systému. Toto hnutí je přitom zcela financováno předními americkými nadacemi.” Wormser ve své knize píše: “Není pro veřejnost snadné pochopit, jak je možné, že nadace, jež pro nás v určitých oblastech tolik dobrého učinily, v jiných záležitostech jednají proti obecnému dobru”. Wormserova kniha dokumentuje proces, kterým američtí kapitalisté financovali rozvoj socialistických a prokomunistických sil v USA prostřednictvím daňově zvýhodněných nadací. Zabývá se v ní vznikem a působením elit, které kontrolují gigantické finanční prostředky: “Bezprecendentní množství finančních prostředků je soustředěno v rukou navzájem propletené a sebeudržující se skupiny. Na rozdíl od moci správních rad podniků, není vedení nadací kontrolováno akcionáři; na rozdíl od autority církví, chybí omezení daná kánonem učení a hodnot.” Totožný způsob fungování si tyto nadace uchovávají dodnes. Rozsáhlé finanční aktivity magnátů daly vznik přidruženým nadacím, které mají zajištěnou existenci bez obav z vyschnutí finančních zdrojů. Tyto nadace jsou řízeny tzv.trustees (správci), kteří nemusí obstarávat finanční prostředky z jiných zdrojů, neboť jim k vlastní činnosti i k rozdílení miliónů dolarů pokojně stačí úroky z vkladů v bankách, jež jsou s velkými nadacemi obvykle personálně propojeny. Nadace se nikomu nezodpovídají, jejich příjem je nezávislý na kvalitě a výsledku nadačních projektů a programů. Členové jejich správních orgánů cestují z jedné nadace do druhé, současně jsou mnozí činní ve světě globálního finančnictví, univerzitního provozu a médií, tedy těch institucí, které udávají tón národní i mezinárodní politice. Programy, které tyto nadace financují, se vyznačují ambicí ovlivňovat veřejné mínění a prosazovat vize společenského uspořádání, jež jsou velkým hráčům nadačně-finančního světa blízké. Vzhledem k výše zmíněné propojenosti světa nadací se světem mezinárodních financí proto nepřekvapí, že z prostředků nadací jdou veliké finanční prostředky zvláště na ty programy, které propagují globalizaci, sjednocování světa, multikulturalismus a kosmopolitní ideologii. Přední americké nadace vždy podporovaly snahy o vytvoření nadnárodních politických institucí, které by se přímo nezodpovídaly veřejnému mínění a národním zájmům jednotlivých historicky vzniklých států. Tak tomu bylo v době utváření Ligy národů po 1. světové válce, tytéž nadace později podporovaly a dodnes podporují co největší rozšíření politických kompetencí Organizace spojených národů. Temným aspektem činnosti Rockefellerovy nadace je podpora proti-populační politiky prostřednictvím propagace ideologie tzv. přelidnění a regulace početí antikoncepčními a abortivními prostředky. Dnes se tato činnost soustředí do oblasti tzv. rozvojových zemí, původně byly tyto programy určeny pro “regulaci barevných obyvatel USA”. S přímou podporou Rockefellerovy nadace byla založena Eugenická společnost, jejíž zakladatelka a dlouholetá prezidentka Margaret Sanger patřila mezi nejagresivnější průkopnice socialistického a feministického hnutí v USA. Ve třicátých letech se opět s podporou amerických nadací zapojila do eugenických programů Hitlerovy “Třetí říše”. Po 2. světové válce bylo z politických důvodů nadále neúnosné udržet chod organizace pod původním názvem, proto došlo k jejímu přejmenování na Mezinárodní federaci pro plánování rodičovství (v České republice reprezentované MUDr. Radimem Uzlem). Smrtelným ohrožením svobodné a zodpovědné politiky konané ve prospěch společnosti jako celku je snaha ovlivňovat veřejný život netransparentními technikami moci. V moderní společnosti se států s tragickými následky pro společnost zmocnily politické strany (komunisticé, nacistické, fašistické), nebezpečím pro politickou svobodu a spravedlivý řád je příliš úzké provázání moci politické s mocí obchodně-finanční. Těchto rizik jsme si více méně vědomi. Budeme schopni si ve stejné míře uvědomovat rizika spojená s procesem, kdy se stát stává rukojmím zájmů a sociálně inženýrských utopií několika vlivných nadací? Možná i na této “frontě” se bude rozhodovat o míře transparentnosti politického života západní společnosti v blízké budoucnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?