Realita naši doby – aneb Ahmad má hlad

17.1.2006
Roman Joch

Nobelovou cenu míru loni mohl klidně získat skautský oddíl světlušek Horní Počernice. Pro nešíření jaderných zbraní totiž udělal neméně než Mezinárodní agentura pro atomovou energii a její šéf ElBaradei. Ti totiž neudělali vůbec nic.

Západní levice však preferuje iluzi před realitou, zbožné přání před skutečností a slova o nešíření jaderných zbraní před skutky, jež jsou s to jejich šíření skutečně zabránit. Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovou cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA V tomto světě však existuje jeden osten, jenž má tu báječnou vlastnost, že na něm bubliny iluzí spolehlivě praskají a nutí nás konfrontovat se s realitou, jaká skutečně je. Ten osten má jméno Ahmadinedžád, i když přesnější by bylo Ahmadindžihád. Ale Ahmadinedžád je taky dobré. Řeči iránského prezidenta o tom, jak Izrael má být a bude vymazán z mapy světa, jakož i prolomení pečetí na oficiálním iránském jaderném programu (ten neoficiální, skutečný, nebyl nikdy zastaven či zapečetěn), projasňují myšlení dokonale.


Ba nikoli, schopnost levicové mysli pro sebeklam je neomezená. Komentátor za komentátorem nám říkají, že Ahmadinedžád to nemyslí vážně, že dělá jen velká ramena, že chce jen zapůsobit na své spoluobčany. Stejně jako nám říkali předtím, že komunisté to taky nemysleli vážně, když nám tvrdili, že se do Kremlu jezdí naučit od Sovětů jak nám, buržoustům, zakroutit krky. A že Hitler to v tom Mein Kampf taky nemyslel vážně s tou svou pifkou vůči Židům. Prostě pro západní levici – vzdor všem jejím řečem o svobodě slova a myšlení – je nemyslitelné, že by někdo vskutku mohl mít jiné přesvědčení než ona. A tak levice ty lidi na Západě, kteří mají jiný názor, démonizuje; a ty lidi mimo Západ, kteří jinak smýšlejí, ignoruje. Ale fakt, že západní levice nebere vážně Ahmadinedžády tohoto světa, ještě neznamená, že se oni sami neberou vážně.


Teď je poslední příležitost zabránit válce s Iránem. Buď celé mezinárodní společenství uvalí na Írán ty nejtvrdší sankce, absolutní embargo, izolaci a karanténu, a to až do doby, než se Írán vzdá svého jaderného programu anebo jej dá pod mezinárodní kontrolu, anebo nikoli. Pak ale Írán bude ve svém jaderném programu pokračovat a levice bude i nadále hýčkat své iluze. Co se stane pak? Ta horší varianta: Írán získá atomovou bombu. Ta lepší varianta: někdo mu to vojenskou silou zarazí.


Pak jeden britský dramatik začne psát své duchaplné, inteligentní básně, jako například „Bůh žehnej Americe“:


„Tak už zase


Amíci ve své obrněné parádě


skandují své balady radosti


jak klušou širým světem


velebí amerického Boha…
A ten mrtvý vzduch je živý


zápachem amerického Boha…


Vše co nám zůstalo, jsou bomby,


jež leští lebky mrtvých.“


Bravo! Strhující! Famosní! Velkolepé! Tento Shakespeare našeho věku, Harold Pinter, zajisté získá Nobelovu cenu za literaturu! Nebo za mír! Nebo za cokoli! Že ji již získal? Za podporu Zarkávího v Iráku? To nic, klidně může získat další, za podporu Ahmadinedžáda v Íránu. Má-li Ahmadinedžád smysl pro humor – a já věřím, že má – pak s příštím předáváním Nobelovy ceny za mír načasuje atomový hřib nad Stockholmem. Nebo jinde. Kdekoli.

Příspěvků : 12 - Realita naši doby – aneb Ahmad má hlad

  1. Anna Eitlerová : 8.4.2011 v 11.51

    Dobrý den, pane Jochu, jako vedoucí skautského oddílu světlušek Horní Počernice Vám děkuji za dodání odvahy k dosahování vysokých cílů :-) . Anna Eitlerová

  2. Lochotín : 14.2.2006 v 23.42

    Chyba lávky, chyba lávky, pane Jochu,
    jak říká babička. Kdybyste – když už vám nejde psaní – uměl aspoň pořádně číst, věděl byste, že o Nobelově ceně za mír jsem se nezmiňoval vůbec a o té za literaturu pouze v tom smyslu, že je oslovina zpochybňovat jejího držitele proto, že se vám nelíbí jeho politické přesvědčení.
    Souhlasím s vámi, že pokud íránská atomová bomba vybouchne nad nějakým městem, pak v něm přijdou nejen o Večerníčka, ba domnívám se, že by se tak stalo, i kdyby ta bomba nebyla íránská. O tom jste ale nepsal, vy jste napsal, že až bude mít Írán atomovou bombu nebo až mu to někdo vojenskou silou zarazí, pak začne jeden britský dramatik psát básně. Opravdu si myslíte, že z toho vyplývá, že ignorant je Lochotín?
    Moc by mě zajímalo, který klasik říká ,, Ignorance, Ignorance, pane Lochotíne, je Tvé jméno“, – to víte, člověk je pyšnej, když o něm mluvěj klasici.
    A mimochodem – v UFO ani ve spiknutí židovských bankéřů nevěřím. Vílu Amálku občas v Plzni potkávám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?