PŘIROZENÁ RODINA: MANIFEST

22.2.2008
Allan C. CARLSON – Paul T. MERO

Co je přirozená rodina? Odpověď dávají žena a muž, kteří na sebe berou riziko a rozhodují se proměnit svou lásku ve slib celoživotní oddanosti.

Tak objevují příběh rodiny, který je na jedné straně ideální vizí, na druhé straně obecnou realitou. V naší době také pociťují krizi, protože síly zla se tento společný zdroj svobody, řádu, ctnosti a dětí snaží rozervat na kusy. Mají-li se věci uvést do pořádku, je třeba hledat jasné principy, otevřené cíle a pevný směr konání. Je třeba také odmítnout falešná obvinění a chabé kompromisy. Takto mohou ženy a muži dospět k poznání pravé svobody, k novému vzplanutí svých srdcí a ke skutečnému návratu domů – jak sami pro sebe, tak pro celé lidstvo.
Příběh rodiny

Mladý muž a mladá žena jsou k sobě navzájem přitahováni. Touží se spojit. Když se navzájem spatří, usmívají se. Vnímají cestu k radosti. Cítí, že jako oddělené bytosti jsou jenom částeční, neúplní. Když jsou spolu, cítí se úplní. Lidé, mezi nimiž žijí, žehnají jejich svazku svatebním obřadem. Muž a žena si veřejně vyměňují vzájemný slib, vyměňují si jej i se svými příbuznými a blízkými, a stávají se jedním tělem.

V průběhu času jejich radost i trápení projdou zkouškou překvapivých zvratů života. Budou společně plakat, někdy štěstím, někdy bolestí. Budou čelit nemocem, možná poznají chudobu, možná budou postaveni tváří v tvář rozvratu či přírodním katastrofám, možná je od sebe roztrhne válka. V časech zoufalství a ztráty najdou sílu jeden v druhém. Ve chvíli smrti pocítí duchovní balzám, který hojí bolest z tělesného rozdělení. Manželský svazek postavený na věrnosti, vzájemné povinnosti a respektu umožní každému z nich rozvinout jeho plný potenciál: stanou se kompletní bytostí, jak to zamýšlel Stvořitel.

Takové manželství tvoří novou rodinu, domov, první a základní jednotku lidské společnosti. Manžel a manželka budují malé hospodářství. Společně rodinu zajišťují podle zájmů, sil a schopností každého z nich. Vytvářejí domov, který je zcela zvláštním místem na této zemi. V minulých staletích byly obvyklým vyjádřením tohoto svazku mezi sexualitou a ekonomikou malé farmy a řemeslnické dílny. Dnes je běžnější městský domek nebo byt. Přesto zůstává malá domácí ekonomika živým středem každodenního života.

Manželka a manžel také budují domov jako duchovní místo. Poznávají, že rodina a víra jsou dvě strany jedné mince. Živý domov se zakládá na uctívání a modlitbě.

Z takového přirozeného svazku vzniká nový lidský život. Děti jsou prvotním cílem, účelem manželství. Manželé s úžasem pozorují, jak v matce roste jejich první dítě. Jak se jejich láska přetváří v živoucí dítě, radost a úcta zahánějí pochybnosti a strach. Část jejich bytostí se odevzdává utváření dítěte, formování nové a jedinečné osoby. Otec se ujímá ochrany matky v době, kdy je zranitelná a závislá. Námahu porodu vystřídá štěstí, když matka začíná kojit své dítě a otec se začíná starat o svého prvorozence. Adopce dítěte vyvolává podobné pocity. Díky těmto úžasným okamžikům jsou rodiče prvními učiteli svého dítěte a jejich domov se stává jeho první, živoucí školou. Rodiče předávají dítěti schopnost žít, mluvit, číst, chápat a objevovat svět.

Inspirováni láskou, otevírají manželé svůj svazek dalším dětem, které naplní jejich domov a naplní zemi. Jako rodiče objevují radost z pohledu na bratry a sestry, kteří vyrůstají v pospolitosti. Se směsicí pýchy a starosti pozorují své děti při prvních krůčcích, prvních pokusech o domácí práce, prvních úkolech. Děti – to jsou rozbitá kolena, spory o hračky, prohrané soutěže, slzy a smích. Jak děti vyrůstají, vstupují do širšího světa. Při tom všem jsou rodiče průvodci a strážci, domov je útočištěm a středem společného života.

Přirozená rodina otevírá svůj domov dalším členům širší rodiny. Láska a péče rodičů k malým dětem se odráží v péči a lásce, kterou dospělé děti věnují svým stárnoucím rodičům. Skutečně rozvinutá rodina zahrnuje tři i více generací. Taková rodina se dokáže o sebe postarat. Každá generace je článkem nepřerušeného řetězu, který sahá od minulých staletí ke staletím budoucím.

Tím vším otevírá přirozená rodina brány dobrému životu, pravému štěstí, blaženosti. Včleněni do života druhých konají členové rodiny skutky altruismu, nezištně se dávají. Laskavost plodí laskavost a vzniká tak ekonomika lásky. Laskaví lidé se dělí o to, co mají, nečekají na odměnu, a přitom dostávají víc, než čekali. To je láska, která přináší úsměv na tváře matek a uspokojuje otce, když pozorují, jak jejich děti vyrůstají v mladé muže a ženy. Taková oddanost podporuje lásku k bližnímu, dobré skutky a pravé společenství. To je milost, skrze niž se pozůstalí loučí s těmi, jejichž léta na zemi jsou sečtena, kdo byli povoláni k jinému životu.

I politický život pramení z domovů přirozených rodin. Tady vzniká pravá nezávislost. Domovy jsou zdrojem s řádem spojené svobody, pramenem pravé demokracie, pařeništěm ctnosti. Prvotním výrazem tohoto širšího politického života, jehož prostřednictvím se rodiny navzájem střeží, aniž by porušovaly autonomii domova, jsou místní společenství a obce. Ideální vláda je proto vláda místní. Ani národ “není nic, než soubor rodin v jeho hranicích”.1) Stát existuje proto, aby chránil rodiny a povzbuzoval jejich růst a integritu.

Čas krize

A přesto je přirozená rodina – součást stvořeného řádu, vtisknutá v naší přirozenosti, zdroj radosti, pramen nového života, záštita svobody a řádu – na počátku 21. století hanobena a ohrožena. Nepřátelé zaútočili na všechny aspekty přirozené rodiny, od manželského svazku přes rození dětí až k pravé demokracii svobodného domova. Stále více rodin je oslabených a ochromených. Vidíme, jak stále více mladých dospělých lidí odmítá plnost a radost manželství, hledají si za ně laciné náhražky nebo zůstávají sami, aby se tak stali snadnou kořistí pro totalitní tendence státu. Příliš mnoho dětí se rodí mimo manželství a stávají se svěřenci státu. V manželských domovech se rodí příliš málo dětí: neblahým následkem je odlidnění.

Co způsobilo takové odcizení lidí od jejich pravé přirozenosti a skutečného domova? Byly to dva základní útoky na přirozenou rodinu, jejichž kořeny sahají několik staletí zpět: jednak průmyslová revoluce, jednak nové, protirodinné myšlenky.

Na jedné straně přinesla průmyslová revoluce „velký rozvrat“2) nebo „velkou transformaci“3) lidských záležitostí. Průmysl zrychlil tvorbu bohatství. Ale jeho hlavním dopadem bylo oddělení výroby od domácího krbu, tedy narušení přirozené ekologie rodinného života. Primární pouto mezi domovem a prací se vytratilo. Věci vyráběné doma a domácí práce se staly zbožím, které se začalo kupovat a prodávat. Centralizované továrny, úřady a obchody nahradily rodinnou dílnu, zahradu, kuchyň a spíž. Manželé, manželky, ba i děti byly vyhnány ze svých domovů k práci v továrnách, organizované podle principu efektivity. Neosobní stroje podryly přirozenou komplementaritu pohlaví ve výrobních úkolech. Děti byly ponechány samy sobě s představou, že jejich budoucnost už neurčuje rodina; nadále spíše spoléhaly na neosobní zaměstnavatele.

Také politici vzali průmyslový ideál s jeho nárokem na efektivitu za svůj. Nové zákony upřely dětem vzdělání soustředěné na rodinu a poslaly je do masových státních škol. Porodnost klesla, protože „se ukazuje, že žádná společnost si neudrží vysokou plodnost po dvou generacích masového školství“.4) Stát také pronikl do domovů a rozhodl se chránit děti před rodiči prostřednictvím hnutí školské reformy, později pak pomocí programů „prevence špatného zacházení s dětmi“. Rodinné domácnosti, původně úly užitečné, produktivní práce s bohatými funkcemi a vzájemnou oporou, se postupně začaly stávat nefunkčními noclehárnami, kde odpočívají lidé, jejichž aktivní životy a vztahy se odehrávají jinde.

A co hůř, v době, jež odmítla přirozenou rodinu, se vynořily nové ideje. Někteří političtí myslitelé zaujali stanovisko, že jedinec, stojící izolovaně, je pravou buňkou společnosti: že rodinná pouta – včetně pouta mezi manželi a mezi matkou a dítětem – představují pouze vládu jedné sobecké osoby nad druhou.5) Jiní teoretikové tvrdili, že izolovaný jedinec, osamělý aktér „v přirozeném stavu“, je institucemi jako rodina nebo církev vlastně utiskován. V tomto pohledu se centralizovaný stát proměnil ve zdánlivě osvobozujícího činitele. Jen stát mohl osvobodit jednotlivce z „pout tradice“.6) Z těchto předpokladů se vynořilo mračno ideologií, jež měly společný terč: přirozenou rodinu. Tyto ideologie zahrnovaly socialismus, feminismus, komunismus, sexuální hédonismus, racionální nacionalismus a sekulární liberalismus.

Tyto myšlenky se nebývalým způsobem soustředily kolem Velké francouzské revoluce. Její stoupenci je šířili po Evropě a časem je roznesli po světě. Od roku 1789 do roku 1815 trvala válka o povahu společenského řádu. Důsledkem byly rozbité rodiny a smrt milionů lidí.

Na druhé straně stáli obhájci přirozené rodiny – postavy jako Bonald7) a Burke8). Hájili „malé základny“ společenského života, především domov. Obhajovali myšlenky, jež znovu ukázaly nezbytnost přirozené rodiny. Vysvětlovali, že organická společnost musí ze své povahy být komunitou svobodných domovů.

Velká aliance pak konečně rozdrtila revoluční sílu Francie. V době restaurační byl znovu zakázán snadný rozvod, zavedený Revolucí. Rodina opět získala autoritu. Nově vznikající střední třída posílila mravní řád soustředěný kolem domácího krbu a matky, která je centrem domova. Náboženští vůdci a sociální reformátoři úspěšně krotili impulzy industrializace. Produktivní zázraky tovární výroby vítali, ale usilovali o ochranu pracující rodiny. Velebili rodinné podniky, kde imperativ efektivity mírnilo sociální a náboženské cítění. A prosazovali ideál „rodinné mzdy“, díky níž si průmyslový sektor mohl činit nárok jen na jednoho dospělého z rodiny, otce, který za to získával přirozené právo na mzdu, jež uživila na slušné úrovni i matku a děti, kteří byli doma. Režimy založené na rodinné mzdě kvetly v západní Evropě, v Amerikách, v Austrálii a na Novém Zélandě.

O století později se však tato nová rovnováha znovu rozkývala. Strašlivý konflikt 1. světové války vyrostl z politické rivality a strachu. Jeho nezamýšleným efektem bylo zmnohonásobení moci průmyslových manažerů a obnova ideologií, jejichž společným jmenovatelem bylo nepřátelství k přirozené rodině. Válečná výroby smetla nároky drobného vlastnictví a lokálních komunit. Nové feministky se odvrátily od mateřství a dětí a soustředily se na legalisticky pojatou, sterilní rovnost. Sekulární liberálové se prohnali zastrašenou Evropou se svým po-křesťanským poselstvím výlučného soustředění jednotlivce sama na sebe. Novomalthusiáni prosazovali své chmurné tvrzení, že děti jsou příčinou bídy a války. A sexuální hédonisté si získali morálku rozčarované mládeže. Nejhroznější bylo, že v roce 1917 získali komunisté Rusko a rychle začali eliminovat rodinu. O pět let později triumfovali v Itálii fašisté, kteří vyzdvihovali stát a bojovali s domovem a rodinou. V roce 1933 se v Německu dostal k moci nacionální socialismus a ten trhal rodiny ve snaze vybudovat rasovou říši.

74 let (1917-1991) se odehrával další velký konflikt okolo povahy společenského řádu. Národy, které se (někdy pracně) držely demokracie vybudované na přirozeném rodinném ideálu (Austrálie, Francie, Velká Británie, Nový Zéland a Spojené státy) se střetly s totalitními režimy. Otevřený konflikt (který někdy vyvolával podivné aliance) nastal za ruské občanské války, za 2. světové války, a později na místech, jako byla Korea a Vietnam. Zbytek doby vyplnila „studená“ válka. Rukama protirodinných totalitářů zahynulo přes 140 milionů osob.

A přece rokem 1991 – kolapsem Sovětského svazu – nacismus, fašismus a komunismus z Evropy zmizely. Demokratické národy soustředěné na rodinu zvítězily. Poté však začaly zjišťovat, že jiné ideové systémy vyvolané 1. světovou válkou – rovnostářský feminismus, sexuální hédonismus, nové malthusiánství a militantní sekularismus – v jejich vlastních zemích zvítězily. Zjistily také, že věda – bez morální kontroly – zasahuje do jejich nejintimnějších sexuálních aktů. I tvorba nového života, jedinečný a vitální manželský úkol, se v „krásném novém světě“ stala kořistí laboratoří a továren.

Okamžikem zvratu, jak se ukazuje, byla polovina šedesátých let. U všech západních národů narážíme v tomto krátkém časovém úseku na stejné události: právně se zpochybňuje úspěšný systém rodinné mzdy; Bůh Stvořitel je vědomě vytěsňován z občanského života; rychle se šíří pornografie; požaduje se snadný rozvod; pojmy „manželka“ a „manžel“ se zpochybňují; nastupuje rétorika „genderu“ a „sexuálních práv“; státy vedou kampaně za populační kontrolu; usnadňuje se přístup k potratu; sexuální revoluce klade nové nároky; zpochybňují se pojmy povinnosti a dlouhodobých závazků; manipulace s lidským životem jsou na postupu. Američané označují tuto dobu mravního otřesu a hrůzy jako „šedesátá léta“, ale tato kampaň pokračuje ještě v dalším desetiletí.

Do roku 1980 dosáhly síly zaměřené proti přirozené rodině v západním světě řady vítězství. Potrat na žádost téměř všude posílil státní kampaně proti manželství a za zmenšení rodiny. Rozvod bez výroku o vině a „daňová penalizace manželství“ oslabily samotný základ společenského řádu. Počet rozvodů prudce stoupl. „Genderová rovnost“ rozložila systém rodinné mzdy; reálné mzdy otců rodin ostře klesly; mladé matky se vrátily do továren a do kanceláří a své děti – jichž bylo méně – předaly státem placeným kolektivním zařízením. „Sexuální výchova“ ve školách zesměšnila cudnost a věrnost a podnítila různé experimenty. Homosexualita získala status legitimní „sexuální preference“. Systémy sociálního zabezpečení začaly podporovat bezdětnost a penalizovat velké rodiny. Daňové systémy začaly trestat rodičovství v manželství, zatímco sociální systémy začaly odměňovat nemanželské mateřství. Manželská plodnost prudce klesla, nemanželské porody stouply. Tytéž síly vytěsnily náboženství z veřejné sféry.

Do roku 1990 se tato kampaň globálně rozšířila. Mezinárodní rok rodiny v roce 1994 byl cynicky zneužit k sérii konferencí OSN, jež měly zrušit přirozenou rodinu i u rozvojových národů. Káhira, Peking, Istanbul a Kodaň se staly arénami, kde se začal ustavovat „post-rodinný“ řád.

Zapomnělo se ale na jednu pravdu: „Instituce domova je anarchistická… Je to jediná překážka státu, která se obnovuje stejně vytrvale jako stát, a přirozeněji než stát“.9) Podníceny nepřátelskou kulturou, začaly se rodiny probouzet. Noví vůdci přinesli znamení obnovy a začala narůstat hnutí – populárně řečeno – „pro život“ a „za rodinu“; ta začala hájit přirozenou rodinu. Počátkem 21. století tato (naše) hnutí dosáhla určitých úspěchů; byla a jsou nicméně brzděna svou obrannou pozicí a spoléháním na politické akce ve velkých městech.

V naší době jsou vůdci „post-rodinného“ světa stále ještě na postupu. Tak například našemu pro-rodinnému hnutí se dosud nepodařilo potlačit revoluci rozvodů bez výroku o vině a obnovit tak právní ochranu manželství. Ještě v roce 2005 zoufale bojujeme, abychom uchovali životně důležitou instituci manželství, kterou si chtějí přisvojit homosexuálové. Oběma našim hnutím se zatím nepodařilo zbrzdit válku států proti lidské plodnosti, a to navzdory perspektivně katastrofického vylidňování rozvinutých i rozvojových národů skrze politiku globální „prázdné kolébky“.10)

Vize

Proto zde předkládáme novou vizi a novou formulaci principů a cílů pro 21. století a třetí tisíciletí.

Naší vizí je svět obnovený v souladu se Stvořitelovým záměrem. Naší vizí je kultura – místní i celosvětová – jež podporuje manželství jedné ženy a jednoho muže jako ústřední aspiraci mladých lidí. Tato kultura potvrzuje manželství jako nejlepší cestu ke zdraví, bezpečí, životnímu naplnění a radosti. Domov vystavený na manželství chápe jako zdroj pravé politické suverenity a zdroj demokracie. Manželský domov chápe jako primární hospodářskou jednotku, jako místo bohaté činnosti, hmotné hojnosti a rozsáhlé sebedůvěry. Tato kultura pokládá soukromé vlastnictví v rodinných rukou za záruku nezávislosti a svobody. Manželské sexuální spojení považuje za jedinečný zdroj nového lidského života. Takovéto domovy vidíme jako místa otevřená dětskému pobíhání, jako zdroj rodinné kontinuity a společenského růstu. Spatřujeme mladé ženy, jak vyrůstají v manželky, tvůrkyně domova a matky, a mladé muže, proměňující se v manžely, ochránce domova a otce.

Pravé štěstí považujeme za dílo lidí spojených vitálními pouty se svými manželi, dětmi, rodiči a příbuznými. Naší vizí je krajina rodinných domovů, luk a zahrad naplněných užitečnou prací a zvučících smíchem mnoha dětí. Naší vizí jsou rodiče jako první vzdělavatelé svých dětí, domovy, jež zahrnují i širší rodinu, kde se poskytuje péče starým a nemocným. Naší vizí jsou obce, vesnice a města jako další rovina politické suverenity. Představujeme si svobodu obchodu, která respektuje integritu rodiny a slouží jí. Naší vizí jsou národní státy, pro něž je ochrana přirozené rodiny primární odpovědností.

Naše principy

Tato vize vyžaduje jasné principy, které povedou naše úsilí o podporu přirozené rodiny v novém století a tisíciletí.

Tvrdíme, že základní jednotkou společnosti není jedinec, ale přirozená rodina.

Tvrdíme, že přirozená rodina je svazek muže a ženy spojených manželstvím v zájmu sdílení lásky a radosti, přivádění dětí na svět, jejich mravní výchovy, budování životaschopné domácí ekonomiky, poskytování bezpečí v dobách obtíží a udržování vazby mezi generacemi.

Tvrdíme, že přirozená rodina je pevným aspektem stvořeného řádu a je zakotvena v lidské přirozenosti. Různé rodinné systémy mohou slábnout nebo sílit, ale přirozená rodina se nemůže změnit do nějaké nové podoby; ani sociální inženýři ji nedokážou předefinovat.

Tvrdíme, že přirozená rodina je ideální, optimální, pravý rodinný systém. I když uznáváme, že okolnosti nebo dysfunkce mohou přivodit různé životní situace, všechny ostatní „formy“ rodiny jsou nekompletní nebo jsou politickými výtvory státu.

Tvrdíme, že manželský svazek je autentické sexuální spojení, jež je jako jediné otevřeno přirozenému a odpovědnému utváření nového života.

Tvrdíme, že lidský život je posvátný od početí do přirozené smrti; každá počatá osoba má právo žít, růst, narodit se a sdílet domov se svými přirozenými rodiči, spojenými manželstvím.

Tvrdíme, že přirozená rodina má přednost před státem a že legitimní vlády jsou od toho, aby chránily a podporovaly přirozenou rodinu.

Tvrdíme, že svět má dostatek zdrojů. Za chudobu, hlad a úpadek životního prostředí nemůže „přelidnění“, ale rozpad přirozené rodiny a morální i politická selhání.

Tvrdíme, že pravým demografickým nebezpečím je odlidnění, jež hrozí zemi v novém století. Naše společnosti potřebují více lidí, ne méně.

Tvrdíme, že ženy a muži jsou si rovni v důstojnosti a vrozených lidských právech, ale ve svých funkcích se liší. I když se někdy události vymknou kontrole jednotlivce (nebo se člověk vzdá některých funkcí z náboženských důvodů), je povoláním každého chlapce stát se manželem a otcem, povoláním každé dívky je stát se manželkou a matkou. Všecko, co muž dělá, je dáno jeho schopností být otcem. Všecko, co dělá žena, je dáno její schopností být matkou.11) Kultura, zákony i politika musejí s těmito rozdílnostmi počítat.

Tvrdíme, že komplementarita pohlaví je zdrojem síly. Muži a ženy jsou hlubinně odlišní – biologicky i psychologicky. Když jsou však spojeni v manželství, vzniká celek větší než prostý součet jeho částí.

Tvrdíme, že ekonomický determinismus je falešný. Ideje a náboženská víra jsou schopny převážit materiální síly. I něco tak mocného, jako je industrializace, může být zvládnuto aktem lidské vůle.

Stojíme za ideálem „rodinné mzdy“ jako „rovné mzdy za rovnou rodinnou odpovědnost“. Odměna za práci a zdanění mají posilovat přirozená rodinná pouta.

Stojíme za nezbytnou úlohou soukromého vlastnictví půdy, obydlí i produktivního kapitálu jakožto základu rodinné nezávislosti a garanta demokracie. Ve spravedlivé a dobré společnosti mají mít všechny rodiny skutečný majetek.

Tvrdíme, že trvalá řešení lidských problémů vznikají v rodinách a malých komunitách. Nemohou být ukládána byrokraticky a svévolně, nelze je vnucovat zvenčí.

Naše platforma

Z těchto principů odvozujeme jednoduchou, konkrétní platformu pro nové století a tisíciletí. Říkáme světu:

- Chceme vybudovat novou kulturu manželství tam, kde je ostatní chtějí – cestou předefinování – zrušit.

- Vítáme více dětí a chválíme větší rodiny tam, kde ostatní vedou válku s lidskou plodností.

- Chceme hledat cesty, jak přivést matky, otce i děti zpátky domů tam, kde ostatní oddělují rodiče od dětí.

- Chceme vytvořit skutečné domácí ekonomiky tam, kde ostatní podrobují rodiny kontrole rozsáhlého státu a velkých korporací.

Abychom to dokázali, musíme nabídnout pozitivní řešení a musíme také opravit politické chyby minulosti. Zejména:

Pro novou kulturu manželství

- prosadíme vyučování, které poskytuje pozitivní obrazy cudnosti, manželství, věrnosti, mateřství, otcovství, mužské ochrany a ženské péče. Skoncujeme s kažením dětí prostřednictvím státních programů „sexuální výchovy“.

- Vybudujeme systém právní a ústavní ochrany manželství jakožto svazku jednoho muže a jedné ženy. Ukončíme válku, kterou sexuální hédonisté vedou proti manželství.

- Přebudujeme programy sociálního zabezpečení, podpor a bydlení tak, aby posilovaly manželství, zvláště manželství mladých dospělých. Skoncujeme se státními podporami života mimo manželství.

- Přesuneme váhu zákona na stranu těch manželů, kteří chtějí bránit své manželství. Skoncujeme se státními preferencemi pro snadný rozvod tím, že zrušíme institut rozvodu bez výroku o vině.

- Uznáme manželství jako skutečné a plné ekonomické partnerství. Skoncujeme s daňovou „penalizací manželství“.

- Dovolíme soukromým pojišťovatelům, aby na zdravých obchodních principech zohlednili zdravotní přednosti manželství a rodinného života. Skoncujeme s právní diskriminací manželů a rodičů větších rodin.

- Posílíme právní a kulturní ochranu manželství a veřejné morálky. Ukončíme vulgarizaci naší kultury.

Pro vstřícnější postoj vůči dětem v manželství

- podpoříme církve a ostatní skupiny, jež poskytují mladým lidem zdravé a plodné modely rodinného života. Ukončíme státní programy, jež indoktrinují děti a mládež kontraceptivní mentalitou.

- Obnovíme respekt k životu. Skoncujeme s kulturou potratů a masového zabíjení nevinných.

- Rozvineme soukromé i veřejné kampaně, jež zredukují mateřskou i dětskou úmrtnost a zlepší zdraví rodin. Ukončíme vládní kampaně populační kontroly.

- Vybudujeme ochranná opatření pro rodiny, matky a děti. Ukončíme útoky na tato základní lidská práva.

- Podpoříme respekt k manželům a manželkám, kteří otevírají svůj sexuální život dětem. Ukončíme manipulaci a ničení lidského života v laboratořích.

- Zavedeme velkorysé daňové odpočty, výjimky a kredity pro lidi, kteří žijí v manželství a mají několik dětí. Ukončíme brutální zdanění rodinného příjmu, rodinné práce, rodinného majetku a bohatství.

- Zavedeme kredity na daň z příjmu, které odměňují narození dítěte a podporují udržování a rozmnožování rodinného majetku. Ukončíme stávající praxi, kdy systémy sociálního zabezpečení podporují bezdětnost.

- Nabídneme daňové výhody podnikům, které zaměstnancům poskytují dávku při narození dítěte a „dětské přídavky“. Odstraníme právní podněty, které povzbuzují podniky, aby ignorovaly rodiny.

Abychom přivedli matky i otce zpátky domů

- zajistíme rodičům působícím doma přinejmenším stejné dávky, jaké pobírají uživatelé kolektivních zařízení. Ukončíme diskriminaci rodičů pečujících o děti doma.

- Podpoříme nové strategie a technologie, které napomohou rozkvětu a prosperitě výdělečných činností vykonávaných doma. Ukončíme politiku, která nespravedlivě zvýhodňuje velké, centralizované podniky a instituce.

- Podpoříme malé podniky, které propojují domov s výdělečnou prací. Zrušíme daňovou politiku, finanční podněty, podpory a územní plánování, které odrazují malé farmy a rodinné podniky.

Abychom vytvořili rodinnou ekonomiku

- umožníme mužům a ženám žít v harmonii s jejich pravou přirozeností. Ukončíme agresivní státní podporu androgynie.

- Podpoříme zaměstnavatele, abych platili „rodinnou mzdu“ hlavám domácností. Zrušíme zákony, které zakazují zaměstnavatelům zohlednit a odměnit rodinnou odpovědnost.

- Prosadíme zákony, které budou chránit domácí vzdělávání a další vzdělávací instituty soustředěné na rodinu před státními zásahy. Předáme reálnou kontrolu státních škol malým komunitám, tak, aby se zaměřily na domov a rodinu. Zavedeme opatření (např. vzdělávací daňové kredity), která zohlední rodičovskou odpovědnost. Odstraníme diskriminační daňovou politiku, která upřednostňuje masové státní vzdělávání dětí a mladistvých.

- Uplatníme přednost rodičovských práv a přimějeme veřejné činitele ke skládání účtů ze zneužití jejich moci. Ukončíme zneužívání zákonů o zneužívání dětí.

- Podpoříme soběstačnost rodin podporou vlastnictví nemovitostí, domácích podniků, zahrad a dílen. Omezíme „kulturu závislosti“, kterou v lidech pěstuje zaopatřovatelský stát.

- Budeme podporovat domovy, které jsou centry užitečné práce. Skoncujeme se státní podporou takové bytové výstavby, která předpokládá – a tak vytváří – rodinu bez funkcí.

O svobodě

Všemi těmito kroky se snažíme o prosazování pravé svobody. Zastánci „post-rodinného“ světa učí, že svoboda je svobodou od tradice, od náboženské víry, od rodiny, od komunity. Domnívají se také, že svoboda je darem státu. To všechno popíráme. Pravá svoboda vychází ze schopnosti lidí, žen i mužů, jít za svým skutečným osudem, ze schopnosti žít v harmonii se stvořeným světem. Skutečná svoboda spočívá v možnosti „jít za svým štěstím“, což Otcové zakladatelé správně chápali jako „domácí štěstí“, radost z manželství a domova.12) Pravá svoboda závisí na rodinném vlastnictví skutečného, produktivního majetku. Politická svoboda znamená svobodu od moderních sociálních inženýrů, kteří chtějí vytvořit svůj vlastní, umělý řád založený na společenské třídě, rase, nebo násilné androgynii (popírání přirozenosti ženy a muže). Lidské bytosti byly skutečně stvořeny k přirozeným vazbám, k tomu, aby žily v domovech, kde jsou spojeni s rodiči, manželi a dětmi. Autentická svoboda prochází přirozenou rodinou.

Obvyklé námitky

Víme, že se proti nám dají uplatnit jisté námitky. Leckdo namítá, že chceme obrátit čas nazpět, obnovit mytický předměstský svět Ameriky 50. let. Jiní namítají, že chceme podrýt práva žen nebo že chceme pluralistickému světu vnutit bělošské, západní, křesťanské hodnoty. A další tvrdí, že ignorujeme vědecký pokrok a posilujeme patriarchální násilí. Někteří říkají, že blokujeme nevyhnutelný společenský vývoj nebo ohrožujeme udržitelný svět příliš mnoha dětmi.

Proto předesíláme:


Hledíme kupředu s nadějí a poučujeme se z minulosti

Je pravda, že vřele vzpomínáme na dřívější rodinné éry, jakou byla například Amerika let padesátých. Tehdy – poprvé za sto let – se simultánně v Americe (a v Austrálii a v části západní Evropy) projevilo pět jevů: stoupl počet uzavíraných sňatků, počet rozvodů klesl, manželská plodnost stoupla, rovnost mezi domácnostmi narostla, nároky dětí i dospělých vzrostly. To byly společenské výdobytky „největší generace“. Pohlížíme na ně s potěšením a rádi bychom opět dosáhli podobných výsledků.

Víme ale také, že tento zvláštní vývoj byl zázrakem jedné generace. Netrval dlouho. Některé děti této generace se vzbouřily a jejich rebelie byla až příliš často bláznivá a destruktivní. Přesto nacházíme v rodinném modelu Ameriky padesátých let některé slabiny. Víme, že se týkal hlavně bělošské většiny. Černošské rodiny v téže době trpěly stresem: manželství ubývala, přibývalo nemanželských dětí.13) Také nový model předměstského života, který počítal s dlouhým dojížděním otce a budoval domovy bez ústředních bodů, jako jsou parky a obchody, kde by matky a děti mohly nalézt zdravá společenská pouta, se ukázal jako neúplný. Shledáváme také, že tehdejší ideál „partnerského manželství“, jež absolutizoval psychologické úkoly a vylučoval funkce materiální a náboženské, je křehký. Můžeme to udělat lépe a také uděláme.


Upřímně věříme v práva žen

Především věříme v taková práva, jež uznávají jedinečný dar těhotenství, rození a kojení. Androgynní cíl, úsilí eliminovat pravé rozdíly mezi ženami a muži, působí lidské přirozenosti stejné násilí jako staré komunistické snahy o vytvoření „sovětského člověka“ a nacistické snahy o vytvoření „árijského člověka“. Odmítáme sociální inženýrství, snahy kazit dívky i chlapce, zaměňovat identitu ženy a muže. Na druhé straně nic v naší platformě nebrání ženám, aby usilovaly o vzdělání, jež si přejí, a dosáhly ho. Nic v naší platformě nebrání tomu, aby ženy mohly přijímat placená zaměstnání a vstupovat do profesí, po nichž touží. Stavíme se ale proti omezování svobody zaměstnavatelů uznat rodinné vztahy a závazky a tak nepřímo podporovat ty rodiče, kteří zůstávají doma, aby se starali o děti. A stavíme se proti současným útokům na Všeobecnou deklaraci lidských práv, dokument, který vyhlašuje základní práva na rodinnou autonomii, na rodinnou mzdu pro otce a zvláštní ochranu matek.14)


Věříme, že přirozená rodina je universální, že je atributem celého lidstva

Uznáváme, že v otázkách rodiny se přidržujeme křesťanských hodnot: posvátnosti manželství, přání Stvořitele, abychom byli plodní a množili se; Ježíšova zázraku na svatbě v Káni; jeho napomínání proti cizoložství a rozvodu. Ale přesto nacházíme u jiných velkých náboženství světa podobné názory. Uznání přirozené rodiny nacházíme i v manželských rituálech animistů. Přirozená rodina je totiž vtištěna do naší lidské přirozenosti a mohou ji pochopit všichni lidé, kteří otevřou svou mysl svědectví smyslů a srdce i nabádání svých nejlepších instinktů. Na počátku 21. století je na našich názorech jen málo „západního“. Dnešní „pozápadňovatelé“ naopak stojí za „post-rodinnou“ myšlenkou. To oni vládnou v nedětných, stárnoucích, umírajících zemích “evropského Západu”. To oni se snaží otrávit zbytek světa pochmurnou, seschlou kulturou smrti. Naše nejlepší přátele naopak nacházíme v rozvojovém světě, ve třetím světě, na Středním východě, v Africe, v jižní Asii, v Jižní Americe. Naši nejráznější spojenci nejsou běloši, ale spíše barevní lidé. Ti druzí usilují o sterilní, universální temnotu. My se snažíme osvobodit celý svět – včetně umírající Evropy – pro světlo a život, pro děti.


S radostí přijímáme zjištění empirické vědy

Věda, pokud je čestně prováděna a čestně presentována, je přítelem přirozené rodiny. Desítky let trvající výzkum v sociologii, psychologii, antropologii, sociobiologii, medicíně a sociální historii říká stále totéž: dětem se daří nejlépe tam, kde se rodí dvěma přirozeným rodičům, do jejich péče. Jakékoli jiné uspořádání – ať je to spolužití s jedním rodičem, s nevlastními rodiči, s homosexuály, s volně kohabitujícími dospělými nebo s rodinnými komunami – dětem neprospívá. Domovy manželů, přirozených rodičů dětí, přinášejí jejich potomstvu zdraví, vzdělání a úspěch. Věda ukazuje, že tyto domovy přinášejí i manželům život, prosperitu a radost. Ti, kdo odmítají rodinný život, musejí čelit nemoci, depresi a předčasné smrti.15) Přírodní věda je konec konců studiem přirozeného řádu. A to, co Stvořitel promíjí, příroda nepromíjí.


Chceme omezit domácí násilí

Žádná rodina není dokonalá a určitá část rodin selhává. I nás znepokojuje domácí násilí. Víme, že lidé, kteří zvolili špatně, jsou vydáni na pospas sobectví a temným instinktům. Víme také, že mnozí lidé žijí tam, kde strádají nedostatkem modelů solidního domova, kde jim chybí příklady dobrých manželství. Přitom ale trváme na tom, že přirozená rodina není příčinou lidských selhání. Výzkumy zde hovoří jasnou řečí. Ženy se těší největšímu fyzickému bezpečí tam, kde jsou vdané a žijí se svými manželi. Děti jsou nejlépe chráněny před sexuálním, tělesným a emočním zneužitím tam, kde žijí se svými rodiči, kteří jsou sezdáni. Krátce řečeno, přirozená rodina je odpovědí na špatné zacházení. Víme také, že manželé a manželky, matky a otcové, potřebují podporu a výchovu k jejich svým pravým rolím. Tato výchova je prvotním úkolem všech kvalitních společenských institucí.


Jsme přesvědčení, že i když se rodinné systémy mění, vzorec přirozené rodiny se nemění

Ve věci přirozené rodiny odmítáme jakoukoli společenskou evoluci. Veškeré změny jsou buď úpadkem nebo obnovou jediného pravého modelu rodiny. Od samého našeho počátku jakožto jedinečného stvoření na zemi jsme my lidé definováni dlouhodobým svazkem ženy a muže, kteří se dělí o zdroje, komplementárně si rozdělují práci a zaměřují se na plození, ochranu a výchovu dětí ve stabilním domově.16) Dějiny jsou plné příkladů různých rodinných systémů, které zesílily a vybudovaly velké civilizace, ale pak se rozpadly. I v naší západní civilizaci můžeme identifikovat období úpadku a rozpadu rodiny, po nichž následují úspěšná hnutí obnovy.17) Je pravda, že posledních čtyřicet let představuje období zmatku a úpadku. Nyní cítíme nový začátek společenského znovuzrození.


Jde nám o udržitelnou budoucnost člověka

Konstatujeme bohužel, že nový malthusiánský podnět ve své válce proti dětem uspěl až příliš dobře. Plodnost na celém světě klesá. Většina národů už upadla do „pasti stáří“. Dnes to vypadá tak, že nás čeká katastrofální úpadek populace, hospodářský útlum a lidská tragédie. Náš program v tuto chvíli představuje naději na udržitelnou budoucnost Země.


Naši spojenci

Jaký máme vztah k ostatním hnutím a kampaním na ochranu rodiny? Konzervativní intelektuální a politické hnutí v Americe přistoupilo v posledních desetiletích na filosofii „propojení“: ekonomičtí konzervativci hlásající kapitalismus svobodného trhu se propojují se společenskými konzervativci zaměřenými na život, rodinu a „tradiční hodnoty“. Toto propojení po určitou dobu fungovalo dobře. Má reálné hospodářské výsledky v podobě rodinného podnikání, které úspěšně spojuje zisk a integritu domova (včetně domova jeho zaměstnanců).

Vidíme ale také, že zájmy „velkého byznysu“ a rodin nejsou vždy shodné. Tak např. velké korporace, nejsou-li vedeny jinými ideály, hledají levnou práci a ukončují domácí produkci, počínaje oblékáním přes přípravu jídla až k péči o děti. Reklama spíše povzbuzuje individuální chutě než rodinnou integritu. Jak dnes ukazuje globalizace, rodiny nejsou imunní vůči „tvořivé destrukci“ kapitalismu.

Podporujeme skutečně svobodné trhy a směnu. Chválíme společnosti, které mají zájem na silných domovech a spojují inzerci s pozitivními obrazy rodiny. Jsme ale proti zákonným privilegiím a výhodám pro velké korporace, které si kupují politický přístup a moc na škodu rodin. Navíc poukazujeme na vnitřní dilemata kapitalistické ekonomiky, k nimž patří krátkodobé zájmy jednotlivých korporací na slabých domovech (jako místech konzumu, ne produktivních úkolů) a zájem na universálním zaměstnání dospělých (matek i otců), jež stojí proti dlouhodobým zájmům národních ekonomik na povznesení lidského kapitálu. Tento poslední termín znamená šťastné, zdravé, inteligentní a produktivní mladé dospělé, kteří nejsou „produktem“ kolektivních zařízení, natož bezdětných domovů. „Fusionistický konzervatismus“ může tyto tenze překonat. Rodiny klademe na první místo. Chápeme ekonomiku a všechny její komponenty – od finančních trhů k pravidlům obchodu a mzdám – jako faktory sloužící přirozeným rodinám, nikoli naopak.

Hlásíme se také ke spojenectví s prorodinnými hnutími a hnutími „pro život“, která vznikla v posledních desetiletích. Jsme do jisté míry jejich součástí. Ale uznáváme také jejich slabosti, jež narušují jejich efektivitu. Příliš často je jejich úspěch podlamován individuálními ambicemi a třenicemi. Vize je pak zúžena, zájem se soustřeďuje na drobné otázky, zatímco skutečně podstatné boje jsou ignorovány a tak ztraceny. Strategické myšlení a kroky, které by mohly proměnit klíčové debaty, jsou oslabovány bázlivostí těch, kdo tato hnutí vedou a podporují je. Příliš často se udržují velké instituce, spíše než by se podpořily rychlé a efektivní kroky. Peníze, zvláště „přímé podpory“, se staly mírou příliš mnoha věcí. Doktrinářské a sektářské rozpory v důležitých, nicméně okrajových věcech mohou zakrýt zásadní shodu v ústředních otázkách rodiny a života. Naši nepřátelé se radují, když staré strachy a podezřívavost mezi náboženskými skupinami získávají nové podněty. Iniciativu v příliš mnoha věcech přenecháváme druhé straně.

V této souvislosti trváme na integritě pro-rodinné agendy. Naši praví spojenci musejí přijmout celou kauzu přirozené rodiny, ne jen její části. Nelze podporovat přirozenou rodinu a přitom obhajovat masové rozvody nebo kolektivní zařízení pro malé děti. Naši praví spojenci jsou ti, kteří, jak jen možno, uspořádávají své životy v souladu se stvořeným řádem.

Věříme také, že vítězství přirozené rodiny lze očekávat jen tehdy, když přeformulujeme celou debatu a otevřeme se novým spojenectvím. Nestačí zastavit veřejnou podporu „homosexuálních manželství“, ani se stavět proti „výchově k bezpečnému sexu“ na veřejných školách, ani prosazovat zákaz pozdního potratu, ani podporovat volitelné „smluvní“ manželství. Tyto zisky nebudou mít trvalý efekt, pokud se přirozená rodina neosvobodí z útlaku post-rodinných ideologií, dokud nevybudujeme široce pojatou kulturu manželství a života.


Pohled vpřed

Tento velký úkol si žádá nové způsoby myšlení a jednání. Naše vize domácího krbu je orientována dopředu, nikoli do minulosti, jde jí o naději a cíl. Vidíme vitální domov, znovuzrozený novými hnutími, jako je např. hnutí za domácí vzdělávání. Obdivujeme svěží nápady a myšlenky, které vytvářejí nová pouta mezi domovem a prací. Inspiruje nás konvergence náboženské pravdy a vědeckých důkazů o vitální roli přirozené rodiny. Vidíme perspektivu velké občanské aliance náboženských ortodoxií v národech i celosvětově: v doktrínách, které jsou nám drahé, nebudeme dělat kompromisy, ale budeme bránit své rodinné systémy před společným nepřítelem. Žasneme nad společným štěstím lidí, kteří si kdysi nedůvěřovali a báli se jeden druhého. Těšíme se z nových přátelství, zakotvených v rodinných ideálech, jež překlenou staré rozdíly. Vidíme příležitost kvetoucího světa vystavěného na přirozené rodině.

Zvláště se obracíme na mladé lidi, narozené v posledních třech nebo čtyřech desetiletích. Jste dětmi těžké doby, doby mravního a společenského nepořádku. Byli jste počati do kultury nestřídmosti, potratu, kultury orientované na smrt. Rozvod rodičů jste zažili častěji než kterákoli předchozí generace. Mnozí jste žili v domovech bez otců. Učili vás popřít svůj ženský a mužský úděl. Nutili vás číst knihy, zesměšňující manželství, mateřství a otcovství. Lidé, kteří vás měli chránit – učitelé, soudci, veřejní činitelé – vás často vydali na pospas mravním a sexuálním predátorům. Mnozí z vás jsou vlastně oběťmi jakéhosi kulturního znásilnění: svedeni k předčasným sexuálním aktům, odsouzeni ke sterilitě.

A přesto jste to právě vy, kdo může obnovit svět. Tam, kde příslušníci naší generace společně svět zkazili, budete vy jeho budovateli. Viděli jste tmu, ale vaší výzvou je světlo. Přišel čas, abyste se ujali vedení, a přirozená rodina bude vaším standardem a majákem. Odmítněte lži, jež vám namlouvali. Uplatněte svou přirozenou svobodu na vytvoření pravých a plodných manželství. Poučte se ze společenské obnovy, kterou podnítila „největší generace“, a požádejte ji o podporu. Máte šanci utvořit svět, který vítá a obdivuje děti. Máte možnost vrátit se domů. Vaše generace má v rukou osud lidstva. Jste nadějí všech dobrých a slušných lidí.


Výzva

Ve světě se šíří nový duch, který je podstatou přirozené rodiny. Vyzýváme všechny lidi dobré vůle, jejichž srdce jsou otevřená tomuto duchu, aby se spojili ve velké kampani. Blíží se doba, kdy perzekuce přirozené rodiny, válka proti dětem a útok na lidskou přirozenost skončí.

Nepřátelé přirozené rodiny jsou znepokojeni. Triumf, který před několika málo lety považovali za totální, není zdaleka jistý. Jejich hněv narůstá a tak se pokoušejí, stále zoufaleji, si úspěch vynutit. Vrší ovšem chyby. Špatně rozumějí lidské přirozenosti, špatně rozumějí času a dějinám.

Všichni jsme povoláni stát se aktivními účastníky, morálními vojáky tohoto hnutí, jež chce žít život tak, jak jej pro nás uspořádal náš Stvořitel. Naši nepřátelé vymírají – svou vlastní volbou: my získáme svět. Přirozené rodiny všech ras, národů a vyznání, spojme se.


Poznámky:

1) Theodore Roosevelt: Presidential Addresses and State Papers of Theodore Roosevelt. Part Two. New York: P. F. Collier and Son, 1904, 493.

2) Francis Fukuyama: The Great Disruption: Human Nature and the Reconstruction of Social Order. New York: Free Press, 1999.

3) Karl Polanyi: The Great Transformation. New York: Rinehart and Company, 1944.

4) John C. Caldwell: Theory of Fertility Decline. London and New York: Academic Press, 1982, 324.

5) Např. Thomas Hobbes: De Cive: The English Version Oxford: Clarendon Press, 1983, 42-48, 122-24.

6) Jako příklad: Jean Jacques Rousseau: The Social Contract New York: E. P. Dutton, 1950.

7) Louis de Bonald: On Divorce. Přel. a vyd. Nicholas Davidson, New Brunswick, NJ: Transaction, 1992.

8) Edmund Burke: Reflections on the Revolution in France. London: J. Dodsley, 1790.

9) G. K. Chesterton: What´s Wrong With the World a The Superstition of Divorce. In: Collected Works. Volume IV. San Francisco: Ignatius Press, 1987, 67, 256.

10) Phillip Longman: The Empty Cradle: How Falling Birthrates Threaten World Prosperity and What to Do About It. New York: Basic Books, 2004.

11) Tyto věty jsem si vypůjčil od Davida Schindlera z „The John Paul II Institute“, Washington, DC.

12) Jan Lewis: The Pursuit of Happiness: Family and Values in Jefferson´s Virginia. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 1985; Barry Alan Shain: The Myth of American Individualism: The Protestant Origins of American Political Thought. Princeton, NJ: Princeton University Press, 1996.

13) Daniel Patrick Moynihan: The Negro Family: The Case for National Action. In: Lee Rainwater – William L. Yancey (eds.): The Moynihan Report and The Politics of Controversy. Cambridge, MA: M. I. T. Press, 1967.

14) Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 16 (3), 25(1 a 2), 26.

15) Viz výzkumná abstrakta „New Research“ ve SwanSearch (www.profam.org); také v databázi Family and Society na www.heritage.org.

16) C. Owen Jovejoy: The Origin of Man. Science 211 (Jan. 23, 1981), 348.

17) Carle C. Zimmerman: Family and Civilization. New York and London: Herper and Brothers, 1947.

–––-

Allan C. Carlson je presidentem The Howard Center for Family, Religion and Society v Rockfordu (Illinois) a významným spolupracovníkem odboru Family Policy Studies ve Family Research Council ve Washingtonu, DC.
Paul T. Mero je presidentem Sutherland Institute v Salt Lake City (Utah) a členem správní rady ALS Foundation v Oremu (Utah).

Z anglického originálu „The Natural Family: A Manifesto“ publikovaného v periodiku The Family in America (special edition), Vol. 19, No. 3, March 2005,
přeložili Michaela Freiová a Jaromír Žegklitz.

Jeden příspěvek - PŘIROZENÁ RODINA: MANIFEST

  1. Franta : 2.3.2008 v 16.47

    Ten materiál je moc dlouhý na to aby to bavilo člověka číst a pak k tomu relevantně diskutovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?