Politika kolektivních slibů

7.8.2016
Roman Joch

hillary-clinton_3Hillary Clintonová se dočkala a také formálně získala nominaci Demokratické strany na prezidentku USA. Něco, o co usilovala od doby, kdy její manžel Bill přestal v roce 2001 být prezidentem, po celou dobu, co byla senátorkou a ministryní zahraničí; a možná o to usilovala už mnohem, mnohem dřív, když její manžel ještě prezidentem byl.

Nyní se dočkala. Jejím problémem však je, že nikomu není jasné, proč by měla být prezidentkou právě ona. Je jedním z nejméně inspirujících a nejméně charismatických kandidátů na nejvyšší americký post v historii země.

Proč by měla být Hillary prezidentkou kromě toho, že to chce, a kromě toho, že je ženou? Věcný důvod se hledá těžko; coby senátorka i ministryně zahraničí příliš úspěšná nebyla. A tak nejlepší a nejsilnější argument v její prospěch je ten, že není Trump; a pokud prezidentkou nebude ona, bude jím Trump. Což je argument, který ji nakonec doBílého domu dostatmůže; zatímco demokraté jsou sjednoceni, republikáni nejsou a mnozí z nich Trumpa neskousnou. Hillary – resp. její volební štáb – to ví, proto záměrně posunuli stranu do středu a neakcentovali její levé křídlo, jak se mohlo čekat na základě úspěchu jejího konkurenta v primárkách, socialisty Bernieho Sanderse. Ten Hillary podpořil (mnozí jeho stoupenci však nikoli). Hillary si za kandidáta na viceprezidenta nevybrala nikoho z levého křídla strany (např. senátorku Elizabeth Warrenovou) ani nikoho, kdo by odpovídal tradiční demokratické „politice identity“.

Když vy, tak já taky

Demokratická strana už několik dekád praktikuje tuto politiku a neoslovuje voliče jako jednotlivce, nýbrž jako členy kolektivních bloků, kterým kolektivně něco slibuje: chudým, černochům, Hispáncům, mladým svobodným ženám, gayům a lesbičkám atd. Republikánská strana naopak až doposud oslovovala voliče jako jednotlivce; až nyní to Donald Trump celé otočil a zkopíroval demokratickýmodel: „Když vy tak, tak já taky tak!“ – a explicitně kandiduje ve prospěch bílých mužů střední třídy a středního věku.
Hillary Clintonová (žena), kandidující jako následnice Baracka Obamy (černocha), si za kandidáta na viceprezidenta nevybrala Hispánce (nebo gaye) – nýbrž senátora Tima Kaina z jižanské Virginie, nudného centristu, který v současné Demokratické straně představuje její pravý okraj a který je nejméně nepřijatelný i pro republikány a konzervativce. Evidentně Hillary nechce vyhrát vyhecováním volební účasti levicových aktivistů, nýbrž naopak oslovením voličů středu – i toho pravého –, na které jde hrůza z Trumpa.

Trump je nehoda, řekl Obama

Bylo to vidět i v nejlepším projevu demokratického konventu, který měl prezident Obama (a byl to zároveň jeden z nejlepších Obamových projevů vůbec). Místo toho, aby démonizoval republikány a nasazoval jim trumpovskou psí hlavu, otevřeně řekl, že řeči, které Trump vedl na republikánském konventu, nebyly příliš republikánské a rozhodně nebyly konzervativní. Jako by republikány vyvinil a řekl jim: „… vy za Trumpa nemůžete, Trump je nehoda, která se vám stala, pro tentokrát udělejte výjimku a nevolte republikánského kandidáta na prezidenta.“ Volte koho? Buď Hillary, anebo nevolte vůbec a zůstaňte doma; jen nevolte Trumpa. Obojí je dobré (pro Hillary).

Tento posun Hillary doprava (tj. do středu) po nejlevicovějších primárkách v americké historii a snaha oslovit i republikánské voliče dobře ilustruje bonmot jednoho amerického pravicového komentátora: „Kdyby to mělo Hillary zajistit Ohio a Floridu, nechá si na čelo vytetovat Ronalda Reagana.“

Trump bude triumfovat mezi chudšími a méně vzdělanými bělochy, a může tak získat i některé tradičně demokratické, průmyslové státy na severovýchodu země (Wisconsin, Michigan, Ohio, Pensylvánii). To ale může vést k efektu vyšší volební účasti příslušníků barevných menšin, který pak může Hillary zajistit vítězství v tradičně republikánských státech na jihu země (Virginie, Severní Karolína, Florida, Arizona).

Výsledek asi bude těsný, ale vzhledem k výhodě ve Sboru volitelů je mírnou favoritkou demokratka (demokratičtí voliči jsou koncentrovaní ve velkých městech, a tudíž ve státech s velkým počtem volitelů; ti republikánští jsou rovnoměrně rozprostřeni po malých městech a předměstích v celých USA).

A v neposlední řadě: na letošních prezidentských volbách v Americe je pozoruhodné to, že v obou stranách jsou kandidáti na viceprezidenta (Tim Kaine a Mike Pence) mnohem solidnější, charakternější a poctivější lidé než sami kandidáti na prezidenta: skandalózní, necharismatická Hillary a chvástavý, oportunistický Trump.

Vyšlo v LN 30.7.2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?