Já kdybych měl hlasovat v referendu o tom, zda dostavět Temelín nebo ne, tak bych se neuměl rozhodnout. Kdybych dostal zaplacené dva týdny, abych si přečetl všechny odborné expertízy pro a proti, tak bych si názor udělal. A toto máte dělat vy poslanci.
Amnesty International si pamatuji jako organizaci, která dokumentovala konkrétní případy vězňů svědomí. Klasických politických vězňů, jako byli Václav Havel nebo Andrej Sacharov. Celkem pochopitelně ji tedy mám v paměti jako bohulibou organizaci. Pokud si ji tak chcete pamatovat také, doporučuji jediné: nečíst její výroční zprávy. A nejlépe od ní nečíst už nic.
Idylická země na přelomu června a července 1936. Pod palmami na písčité pláži leží na lehátku pár, muž má v klíně hlavu čerstvé manželky. Za měsíc jsou oba mrtví. Ona krutou smrtí – její popravě předcházelo znásilnění. Což on neví, protože byl zastřelen o den dva dříve. Proč se to stalo?
Souhlasil byste, Matyáši, s tvrzením Amnesty International, že ta nenávistná rétorika je skutečným problémem? Matyáš ZRNO, Občanský institut ––––––– To se přiznám, že mě trošičku zarazilo. Člověk je zvyklý od Amnesty International ještě ze starých časů, že se věnovali konkrétním příkladům. Jasným příkladům politických vězňů, vězňů svědomí.
V úterý 27.2. zhodnotí Roman Joch rok Donalda Trumpa coby prezidenta USA. Od půl sedmé v budově Vysoké školy CEVRO institut.
Celé roky se zelení aktivisté (a nezapomeňme, k nim patřila i Adriana Krnáčová, než se zaprodala továrníku Babišovi) snaží přesvědčit Pražany, že autodoprava je v zásadě fuj. A že nejlepší by bylo, kdyby jezdili jen veřejnou dopravou a samozřejmě na kole. Kolo se tak z běžného prostředku zábavy stalo jakýmsi přímo mytickým prostředkem, kterým...
Roman Joch se v pondělí 19. února účastnil diskuse v Brně, kterou zorganizovalo občanské sdružení Pravý břeh. Diskuse pod názvem “Konzervativci vrací úder” se týkala Pařížské výzvy, které je Roman spolu s dalšími dvanácti evropskými konzervativnímu autory signatářem. Od Pařížské výzvy se diskuse rozvinula k tématům sahajícím od krize civilizace přes budoucnost Evropské unie...
Zákon o obecném referendu je určitý úspěch Tomia Okamury. Povedlo se mu vnutit politické scéně, aby toto bylo otázkou dne. Historicky obecné referendum podporovali jak komunisté, tak také sociální demokraté. Nikdy, kromě jednoho případu, se na nějaké konkrétní podobně toho zákona parlament neusnesl.
Ve volební odpoledne (ano, už je to přes měsíc) jsem udělal zajímavý experiment. Vyrazil jsem od sociálních sítí do ulic. Bylo to prospěšné, zejména pro duševní zdraví. Zatímco na sociálních sítích v tu dobu kulminovala hrůza ze Zemanova znovuzvolení, v pražských ulicích šel život dál jako by nic. V metru se o volbách nikdo...
