Nesnesitelná nicotnost bytí

17.10.2005
Roman Joch

Esej byl publikován ve studentských novinách AGORA říjen 2005.

Víru mnohých našich intelektuálů v komunismus rozdrtily sovětské tanky v roce 1968. Někteří z nich nahlédli, že západní civilizace, již se až doposud snažili zničit, je vlastně dobrá. Jiní však usoudili, že když se zklamali v komunismu, jenž považovali za dobro a pravdu, pak žádné dobro či pravda neexistují a všechny ideály jsou jen iluze, předsudky či vůle silnějšího. V tu dobu i mnozí intelektuálové nekomunistického Západu začali považovat svou civilizaci za ztělesnění zla a nespravedlnosti ve světě. Formálně se stali relativisty a nihilisty – jakákoli myšlenka či skutek jsou stejně dobré či špatné, jako kterékoli jiné, tvrdí; fakticky však nadevše nenávidí Západ: jeho tržní ekonomiku, svobodnou politiku a židovsko-křesťanskou morálku.

Příkladem postkomunistického cynismu a post-západního relativismu byly i letošní letní úvahy dvou českých autorů. Dušan Třeštík se v Mf Dnes (Bomba a rozum po 60 letech) zamyslel nad atomovou bombou: „…v kubánské krizi…už byly palce na tlačítkách. Smysl v tom nebyl žádný…“ – Skutečně? Nebyl žádný smysl v tom, dát Sovětům najevo, že Západ nebude ustupovat donekonečna, že vize světa coby jednoho monstr-Gulagu je natolik ohavná, že svobodymilovné lidi raději zvolí smrt při obraně svobody než aby se podrobili rudému otroctví? Smysl by v tom nebyl žádný jen tehdy, kdyby nezáleželo na tom, zda Gulag bude normou a budoucností celého světa. „Dnes se Evropa poučila, naslouchá starým známým řečem o přátelích a nepřátelích, o říších a osách Zla a o Válce, kterou je třeba ve jménu Pánembohem zaoceánské mocnosti propachtovaného Dobra vést se zlým Terorismem, zachovává si ale k tomuto způsobu mluvení o věcech rozumnou rezervu…“ – Nejsou ale to „poučení se“ a ta „rozumná rezerva“ spíše jen appeasementem a zbabělostí? A pak, všimněte si, Třeštík nepředkládá obraz reality, nýbrž její karikaturu. Nikdo netvrdí, že Amerika a Západ jsou jednoznačné Dobro a „ti druzí“ Zlo. Hranice mezi dobrem a zlem nekopíruje hranici mezi zeměmi či civilizacemi, nýbrž prochází duší každého člověka. Ve všech civilizacích jsou a byli lidé dobří i zlí a každý člověk udělal něco dobré i zlé. Avšak některé civilizace a země mají politický řád, jenž ctí důstojnost člověka a dopřává mu svobodu, zatímco jiné nikoli. Ten řád první je dobrý, i když pod ním žijí nedokonalí lidé, zatímco ten řád druhý je zlý, i když pod ním trpí lidé lepší i horší. Dobré a zlé nejsou země, ale způsoby, jak nakládají se svými lidmi. Třeštík není ani světec ani ďábel, ale své názorové oponenty nechce vraždit, a to je dobře. Zarkáví snad ve svém životě udělal i něco dobrého, ale kdyby se mu Třeštík dostal do rukou, uříznul by mu hlavu. A akt uřezávání Třeštíkovy hlavy je aktem jednoznačného Zla – to by snad mohl uznat i Třeštík; anebo by si chtěl zachovat „rozumnou rezervu“ i vůči tomuto tvrzení? Tudíž boj za to, aby Zarkávíové tohoto světa neuřezávali hlavy naivním Třeštíkům tohoto světa, je bojem dobra proti Zlu.

Václav Bělohradský na svých stránkách (v eseji Deset knih, které pokazily svět?) píše: „…jsem četl seznam deseti nejškodlivějších knih 19. a 20. století podle amerických “neocons”. Věřil jsem, že rok 1989 je začátkem nové role idejí v západních dějinách, že přišel definitivní konec cenzorského čtení knih…“ – První Bělohradského teze a hned faul! Jako stará hysterka Bělohradský straší cenzorem; jako kdyby někdo chtěl nějaké knihy zakázat. Hned zpočátku démonizuje americké konzervativce, kteří žádné knihy zakázat nechtějí (a ani nemůžou; jako konzervativci mají v popisu práce konzervovat ideály otců zakladatelů USA, z nichž jedním je svoboda slova); jen svobodně využili své svobody slova a vyjádřili své mínění o tom, které knihy obsahovaly ideje, jež nejvíce vedly k lidskému zotročení, utrpení a mizérii.

Bělohradský pokračuje: „Je to podivný seznam… Na prvním místě je Komunistický manifest, jeden z největších modernistických textů, srovnatelný s Baudelairovým popisem plynutí mas, blikání světel v metropolích modernosti, vtržení technických obrazů světa do evropské kultury…“ – Je to skutečně to nejdůležitější v Komunistickém manifestu? Co obhajoba krvavé revoluce a nastolení diktatury? „Komunistický manifest je oslavou víry v revoluční sílu /určitého/ pohledu na lidskou společnost…Pohled na svět, který Komunistický manifest přinesl, nebyl škodlivý, byl osvobozující…“ – Řekněte to milionům obětí, které komunismus „osvobodil“ od nudné povinnosti žít na tomto světě… Snaží se Bělohradský snad naznačit, že komunistická teorie neměla žádný vliv na komunistickou krvavou praxi?

„Na druhém místě je Hitlerův Mein Kampf a na třetím Rudá knížka citátů předsedy Maa, jíž mávala nad hlavou část vzbouřených studentů na nepokojných amerických univerzitách 60. let. Nevím, kdo v Americe četl Hitlera.“ – V Německu však Hitlera četlo – a souhlasilo s ním – až příliš mnoho lidí! „Nacismus nikde nezvítězil, protože lidé přečetli tuto rozhulákanou knihu. Zvítězil, protože si jeho vítězství zaplatil zbrojní a ocelářský průmysl v Německu a jinde v Evropě.“ – Předpokládejme, že je to pravda (není). Předpokládejme ale, že Hitlera vskutku dosadil k moci zbrojní a ocelářský průmysl – jako zřejmě mnoho jiných vůdců před ním i po něm. Proč ale právě Hitler chtěl vyvraždit všechny ty lidi, které on považoval za méněcenné? Proč ne ti ostatní, které taky dosadil k moci zbrojení a ocelářský průmysl? Že by snad zbrojní a ocelářský průmysl chtěl jen po Hitlerovi, aby provedl Holocaust? Anebo jej Hitler uskutečnil proto, že byl přesvědčen o správnosti genocidy? A proč řadoví náckové, gestapáci a esesáci, proč se ti podíleli na všech těch zvěrstvech? Protože to od nich chtěl zbrojní a ocelářský průmysl? Anebo proto, že věřili v nacionální socialismus a věřili svému Vůdci a jeho dílu Mein Kampf? Proč Hutuové začali vraždit Tutsije ve Rwandě – protože jim to nařídil zbrojní a ocelářský průmysl, anebo proto, že jedna rádiová stanice jim dnem a nocí vtloukala do mozků, že Tutsijové jsou škodlivý hmyz?

„Obsah Rudé knížky citátů předsedy Maa neměl na Západě žádný vliv, knížka byla jen ikonou ‚kulturní revoluce‘…“ – Naneštěstí v Číně nějaký vliv měl a nohsledi „předsedy Maa“ zavraždili více lidí, než Stalin a Hitler dohromady. Mao byl tak nejmasovějším vrahem ze všech vládců v dějinách. Že západní studenti nad svými hlavami mávali výtvorem takové kreatury, svědčí o jejich intelektuální demenci, nebo o jejich mravní deviaci, anebo o obojím.

Bělohradský uzavírá svůj esej zdánlivě efektní proklamací: Škodlivé nejsou knihy, škodlivé jsou jen seznamy škodlivých knih.“ (To zní jako „Proletáři všech zemí, spojte se; nemáte co ztratit, jen své okovy!“)

Vážně nejsou žádné knihy škodlivé? Nemůže se stát, že někdo je sveden zlou knihou? To by ale znamenalo, že nikdo nemůže být ani učiněn lepším člověkem dobrou knihou! Má snad Bělohradský na knihy tak přezíravý pohled, že si myslí, že četba knih nemá na člověka žádný vliv, ani k lepšímu, ani k horšímu? Že knihy jsou vlastně nicotné a nanic?

„Škodlivé nejsou knihy, škodlivé jsou jen seznamy škodlivých knih.“ Seznam škodlivých knih je ale taky knihou! Tak co, jsou, anebo nejsou škodlivé knihy? Je kniha-seznam škodlivých knih škodlivá? Dle Bělohradského ano, takže on sám na závěr svého eseje neguje vše to, co celým esejem hlásal. Nechme stranou, jak je úžasně „konzistentní“ a jak si flagrantně „neodporuje“ sám sobě, a zeptejme se: proč si Bělohradský myslí, že kniha, která je seznamem (údajně?) škodlivých knih, je sama o sobě škodlivá? Protože může svádět lidi k neliberálnímu jednání, k zákazům a cenzuře, k omezování a pošlapávání svobody slova? Tedy k věcem, které Bělohradský – i já – považujeme za zlé? Bingo! To je ono! Pak ale knihy (Komunistický manifest, Mein Kampf, Rudá knížka…), které nastiňují zrušení všech svobod všech lidí – a zrušení životů milionů – jsou evidentně horší, než knížka-seznam, jež podle Bělohradského hrozí jen zavedením cenzury, tj. omezením jen jedné z mnoha svobod. Celá teze Bělohradského eseje tak kolabuje jako domeček z karet.

Cenzura být nemá nikoli proto, že zlé knihy neexistují, nýbrž proto, že cenzura samotná je zlá – je urážkou rozumu svobodymilovného člověka. Zároveň ale existují i zlé knížky, ty, které obhajují zlé věci, a my bychom si toho měli být vědomi. Toho, že ty věci jsou skutečně zlé, i toho, že knížkám, které je obhajují, v minulosti věřili mnozí lidé, kteří podle nich jednali a páchali zločiny. Jen nihilista a barbar si může myslet, že nezáleží na tom, co člověk čte, slyší a vidí, a potom na základě toho jedná. Civilizovaný člověk si je však vědom toho, že něco je lepší a něco horší, že myšlenky mají důsledky, že na základě toho, o čem jsme přesvědčeni, i jednáme, a že tedy velice záleží na tom, co si myslíme a čemu věříme. Toho si je ale vědom civilizovaný člověk, nikoli nihilista či barbar.

Příspěvků : 8 - Nesnesitelná nicotnost bytí

  1. Mirek : 2.12.2005 v 17.03

    Tvůj příklad neostojí. Aby obstál, muselo by platit, že aspoň jeden člověk na tom bude po žaludečním vyrovnání se s muchomůrkou líp než předtím – což není. Já jsem psal o tom, že je dobré číst i knihy, se kterými nesouhlasíme, pokud obsahují něco pro nás nového – protože jen tak můžeme slyšet argumenty druhé strany a posílit (nebo zavrhnout) vlastní argumentaci. Takže po přečtení špatné knihy na tom můžeme být myšlenkově, pevností a jasností svého názoru apod., LÉPE než předtím. Připouštím samozřejmě, že pokud na tom bude lépe jeden člověk a ostatní nepravdivým myšlenkám “podlehnou” (což znamená: bude se jim zdát, že tyto myšlenky jsou v souladu s jejich zkušeností, a tak je přijmout), můžeme v nějakém přeneseném smyslu říct, že jsou špatné – asi v tom, v jakém prohlásíme na druhém konci spektra za dobré třeba očkování, přestože pár procent nebo promile lidí na tom bude po očkování hůř než předtím (třeba onemocní).
    moc se mi nelíbí, že vážeš informovanost lidí jen na to, zda tito lidé mají moc (v demokracii) – znamená to, že lidé na informace nemají právo VŽDY a že je podle tebe lepší je držet v nevědomosti, pokud vládnou jen nějací “osvícení”. Možná jsi moc ovlivněn představou o špatnosti “jablka poznání”…
    Ale když už jsme u tvých názorů. Nedávno mě zaujala na christnetu tvoje úvaha o teologii osvobození, kde jsi dal do protikladu východisko TO a východisko křesťanství jako takového – jestli je tedy správnější či uskutečnitelnější začít od vnitřního obrácení nebo od změny vnějších struktur. Myslím, že obě tyto cesty jsou možné. Je celkem logické, že jestli žádný člověk nebude páchat zlo a škodit druhých, tak změna struktur nutná nebude. Na druhé straně je jasné a empiricky ověřené, že podmínky mají vliv na tom, jak se člověk chová – projeví se to procentuelně, místo 100 zločinů měsíčně budeš mít třeba 5. Cesta obrácení pro jedince platí vždy, ale ve vývoji společností není nijak vidět, že by společnost tato osobní obrácení nějak zásadně (pozitivně) ovlivnily. A v Latinské Americe s její kombinací silného křesťanství, chudoby a zločinnosti je to vidět zvlášť zřetelně. Takže teologové osvobození celkem logicky usoudili, že bude lepší se více zaměřit na “struktury hříchu”.

  2. Oslík : 28.11.2005 v 16.43

    Mirek Dočkal vykládá Bělohradského: “seznamy škodlivých knih jsou špatné, protože vycházejí z a vedou k přesvědčení, že škodlivé jsou knihy samy o sobě”

    (A) Samozřejmě, že jsou některé knihy škodlivé samy o sobě. Je tedy fakt, že aby se to ukázalo, musí takovou knihu:

    1. někdo přečíst,
    2. přijat tu chybnou myšlenku v ní propagovanou,
    3. jednat podle ní.

    (B) Což je přesně stejná situace, jako když k tomu, aby se prokázalo, že muchomůrka zelená je jedovatá, ji někdo musí:

    1. sebrat,
    2. sníst.

    Skutečnost, že žádná muchomůrka zelená nikomu neuškodí, nedojde-li k vykonání kroků B 1 a 2, má naprosto stejnou povahu, jako skutečnost, že žádná kniha nikomu neuškodí, nedojde-li k vykonání kroků A 1, 2, 3.

    Proč je špatná cenzura, je jiná otázka, která dokonce ani není tak jednoznačně zodpovězena, jak se obvykle má za to. Ačkoliv jsem obecně proti cenzuře, nedomnívám se, že je to postoj zcela pevný a dobře podložený. Vlastně jsem proti cenzuře v politické oblasti, ale pro cenzuru např. v oblasti pornografie – připadá mi, že to je prostě podstatně odlišná věc.

    Rozhodně cenzura MŮŽE přinést dobro. Jistě už mnoha lidem uškodilo, že si kvůli neexistující cenzuře přečetli něco, co neměli. Proč cenzuru obvykle odmítáme je způsobeno tím, že ji vidíme jako – přinejmenším potenciálně – větší zlo. Zejména v demokracii, kde je veřejnost suverénem vládní moci a tudíž prostě musí být informována – tato informovanost patří k předpokladům fungování demokracie.

    Ale nikdy by mě nenapadlo argumentovat proti cenzuře tím, že knihy prostě nejsou škodlivé. Mnohé samozřejmě škodlivé jsou. Opak nelze vůbec rozumně hájit. Jen může být nutné zachovat jejich dostupnost pro zabránění nějakému ještě většímu zlu.

  3. Peter Frišo : 26.10.2005 v 22.10

    Mirek,

    Uz prva chyba je v tom, ze stotoznujes dobre a uzitocne /kniha nie ja zla, lebo je uzitocna/…

    Ale predstavme si to kontradikciu este inak> ak niekto na namesti hlasa “Pobime Zidov svet bude krajsi a vsetkym bude lepsie” podla Teba nekona nic zle? Ak chces uhajit svoje tezy, musis to prijat, co je podla mna smutne. Ak to neprijimas, potom aky je rozdiel medzi myslienkou napisanou a vyslovenou? /sirenou pisomne a oralne/

    A specialne ak je kniha zaroven politickym programom…

    Inak napriklad, ze potrebujem nejaku knihu na to, aby som mal dostatok informacii na overenie si toho, ze napr. Zidia su skutocne ludia mi pride prinajmensom absurdne

    Tvoje tvrdenie mozeme este zhrnut aj tak, ze ked niekomu ponuknem napr. milion dolarov, aby Ta zabil, tak nerobim nic zle, zle robi len ten, kto Ta zabije

  4. Mirek : 25.10.2005 v 12.22

    já to tedy ještě zpřesním. někteří lidé považují některé věci za špatné. Já třeba považuji myšlenky, které obsahuje určitá kniha X, za špatné – ve smyslu, že ten kdo je přijme, bude jednat špatně, nějak tím poškodí mě nebo ty, na kterých mi záleží, případně sebe. Ovšem ta kniha špatná není – ta může mi nebo někomu jinému sloužit právě tak dobře k tomu, abych s ní polemizoval nebo si vůči ní jasněji uvědomil svůj vlastní postoj k dané věci, v tomto smyslu je ta kniha užitečná a nemohu říci, že je zlá. Čím víc informací a názorů budu mít k dispozici, tím víc budu moci věřit svému vlastnímu názoru, protože projde “palbou” konkurence, bude lépe odrážet svět. Tím “postojem” ke knize jsem myslel právě to, že někdo přijme názory, které ta kniha prezentuje – a já je přitom považuji za špatné. Takže samotné stvoření seznamu nebo i návrh cenzury je myšlenka, která je důležitá – ale pokud někdo tuto myšlenku přijme za svou, je to špatně – podobně jako je špatně (podlůe mne), když někdo přijme za své Hitlerovy názory. Kde v té mé argumentaci vidíte kontradikci?

  5. neferankh : 23.10.2005 v 12.47

    ak sa mozem vyjadrit: cenzura potlaca niekoho pravo…. tym padom musi byt objektivne zla….
    subjektivne si niekto povie ze je dobra lebo niekomu zakaze tvrdit ze “zidia nie su ludia” ale niekomu inemu prave moze subjektivne pripadat ako zlo lebo on si mysli ze naozaj “zidia nie su ludia”…

    viem je to dost kolaborujuce s relativizmom…ale nie je to relativizmus….

    lebo to ze niekomu dovolime povedat a zverejnit svoj nazor este s nim nemusime suhlasit…

  6. Peter Frišo : 23.10.2005 v 11.22

    Ak Mirek tvrdi, ze Belohradsky tvrdi, ze “ne kniha, ale jen určitý postoj k nim vede ke zlu”, potom ani Belohradsky nie je relativista, pritom je dobry postreh Alasdaira Macintyrea, ze preco vlastne Belohradsky
    pouziva pojem dobra a zla, ktore v ramci jeho “myslenia” ani nemaju zmysel.

    A este nieco podstatnejsie, ta Mirkova “argumentacia” ja samotna kontradiktorna, ak je totiz zly len postoj ku knihe a nie kniha samotna, tak preco je nejaky postoj k niecomu nautralnemu a indiferentnenmu zly?

    A Roman> Skutocne povazujete cenzuru za zlo? Len pre nejaku utopicku ideu slobody slova a neobmedzenu vieru v rozum? Potom suhlasite s vydavanim a predavanim knihy, ktoru dnes niekto napise a bude v nej pisat, napriklad Zidia nie su ludia, ale paraziti a treba ich vyzabijat?

  7. Roman J. : 19.10.2005 v 17.26

    Je triviální postřeh, že nějaká kniha může lidi učinit lepšími a ta samá kniha jiné lidi horšími; stejně jako tvrzení, že nějaká kniha obsahuje dobré i zlé věci. Ten skutečný spor je o to, zda nějaké knihy mohly “svést” v úhrnu více lidí k horšímu než k lepšímu, zda ty knihy, či lépe řečeno jejich obsah a ideje, jež obhajují, lze označit za zlé. Předpokládám, že ani Mirek nebude popírát, že když vystavíme velký vzorek populace (a ne jen lidi vzdělané, studované, znající protiargumenty, ale i, či především, lidi jednodušší) – tak 10 000 nebo 100 000 lidí – vlivu na straně jedné spisům C.S. Lewise a na straně druhé Koránu s doslovem od soudce Nejvyššího soudu Saudské Arábie o nádheře Džihádu (to je kniha nyní rozšiřovaná mezi černošskými vězni ve věznici Folsom v Californii), pak z té první vzorky populace se menší část dá na dráhu vrahů, než z té vzorky druhé. Čím to? Že by zázrak? Anebo “myšlenky mají důsledky”…

    Mirek však můj názor považuje za nebezpečný – i když já explicitně říkám, proč cenzura je zlá – a říkám tak v kontextu přirozenosti člověka, tudíž se odvolávám na přirozený, objektivní mravní řád, tedy něco, co chrání i Mirka a jeho právo na život a svobodu, přičemž relativisté Mirek a Bělohradský nemají nic, co by chránilo život a svobodu mě, jejich názorového oponenta… Můj názor je však podle Mirka nebezpečný, nikoli ten jejich… Já, který říkám, že knížky, které obhajují genocidu, jsou nebezpečné, jsem prý více nebezpečný, než knížky, které obhajují genocidu… Tak daleko je schopen Mirek zajít ve ideologické zaslepenosti… Jen aby relativismus náš svatý kraloval…

    Když už jsme ale u toho, skutečně nebezpečný je právě realtivistický přístup Mirka a Bělohradského, přístup zakrývání si očí a zacpávání uší, přístup “nevidím zlo, neslyším zlo” a “nemluvím proti zlu” (ale proti těm, kdo na zlo upozorňují, to ano…) neboť tento přístup je ten, který nám neposkytne žádné protilátky proti fanatickým a vražedným hrozbám, které se budopu šířit i prostřednictvím psaného slova. Bělohradského a Mirkův jest vlastně přístup Weimarské republiky vůči nacismu. To není hypotetická otázka, už se to stalo mnohokrát v dějinách, např. ve svobodném, liberálním, výmarském Německu nacisté a stalinisté získali v r. 1932 dohromady většinu hlasů. V roce 1946 získali stalinisté u nás nejvíce hlasů – ne sice většinu, ale jim to přesto stačilo. Na víc než 40 let. To jsou plody Mirkova a Bělohradského přístupu k idejím.

    Vidím já na čtení špatných knih něco pozitivního? Ano – pokud se ty knihy čtou na akademické půdě a s jasným pojmenováním morálních a intelektuálních důvodů, proč ty knihy – a ideje v nich obsažené – jsou špatné. Na čtení špatných knih však nevidím nic pozitivního – a naopak , mnoho negativního – pokud je čte lůza, deklasované živly, hospodská verbež, kriminálníci a lidé, kteří věří v horoskopy.

    Odpoví mi však Mirek? Bylo by Ti absolutně jedno, zda veškeré osazenstvo našich věznic, káznic a nápravných zařízení, bude mít k četbe k dispozici C.S. Lewise na jedné straně, anebo Komunistický manifest, Mein Kampf a pamflet oslavující vnady džihádu na straně druhé? Máš nějaký důvod určitou literaturu vězňům doporučit a určitou literaturu nedoporučit do knihoven věznic? A pokud máš, jaký je to důvod ve Tvém intelektuálním systému?

    R.

  8. Mirek : 18.10.2005 v 19.44

    Ahoj Romane a všichni,
    tak mi bohužel kvůli zánětu zubu utekl krkonošský seminář, ale koukám, že část toho, co na něm znělo, je zřejmě už i tady. Takže k tomu Bělohradskému: nejlepší by samozřejmě bylo dát sem celý jeho text (je na http://www.hawkmoon.cz, myslím). Bělohradský zastává několik tezí: 1. knížky obsahují různé myšlenky, a spousta věcí z těch knih, co neocons jmenují, vedla ve společnosti k lepšímu – a naopak, knihy, které neocons doporučují, nebyly ve svém vlivu zdaleka jen dobré. 2. Neocons přeceňují vliv alespoň některých z těch knih, o nichž mluví – těch, které toho pozitivního přinášejí nejméně nebo nic, jako jsou Maovy nebo Hitlerovy texty – protože lidé se nestávali zastánci těchto knih proto, že je četli, ale nejprve je strhlo určité hnutí a knihy se pak četly ex post – knihy tu lavinu neuvolnily. Zásadní věc, která je v Bělohradského textu přítomna, ač o ní přímo nemluví, a kterou Roman naprosto ignoruje – ač je tato věc jednou z nejpřirozenějších a nejčastějších zkušeností – je, že každá kniha nás může vést k tomu, že se staneme lepšími nebo horšími. Pokud čtu určitou knihu, vždy se k ní nějak vymezuji: buď souhlasí s mými zkušenostmi a tak ji přijmu, nebo nesouhlasí a odmítnuji a uvědomím si přitom často mnohem lépe než dříve, za čím vlastně stojím. Případně jí vnímám zčásti jako velmi špatnou a odmítám ji a zčásti jako velmi dobrou (to je třeba můj postoj k pracím C. S. Lewise). Roman k problému přistupuje tak, že knihy nás “svádí”, Bělohradský tak, že ne kniha, ale jen určitý postoj k nim vede ke zlu. Romanův postoj je nebezpečný, protože otvírá dveře cenzuře, nevidí totiž vlastně na čtení špatných knih nic pozitivního, a vytváří tak pokušení lidem přístup k těmto knihám zakázat.
    Jinak samozřejmě to Bělohradského vyhranění je trochu nelogické – seznam knih je opravdu de facto knihou – ale je celkem jasné, co tím chce říct: seznamy škodlivých knih jsou špatné, protože vycházejí z a vedou k přesvědčení, že škodlivé jsou knihy samy o sobě. Vlastně tu teď směšujeme dvě věci: první je postoj ke konkrétním knihám: jestli vedly víc k dobrému nebo ke špatnému, druhá postoj k seznamům škodlivých knih. A možná ještě třetí: postoj k důsledkům seznamů, pokud je lidi přijmou za své. Důsledně by Bělohradský musel říct, že není špatně, když takový seznam někdo napíše, ale je špatně, pokud se ho někdo chytí a vyvodí z něj určité důsledky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?