Na cestě k expanzi sociálního státu

17.3.2006
Vojtěch Belling

Česká republika má po letech snažení homosexuální menšiny zákon o registrovaném partnerství. Způsob jeho schvalování byl sice poněkud nestandartní. Nebývá běžné, aby se některý návrh zákona předkládal jednoduše tak dlouho, dokud neprojde. Stejně tak není časté, aby zákon, který je jen stěží zrušitelný (co pak s již vzniklými svazky?), byl schvalován nejtěsnější možnou většinou. O podivných machinacích s hlasy a nechutném zastrašování poslanců ČSSD židovské či křesťanské víry předsedou vlády ani nemluvě.
Česká republika má po letech snažení homosexuální menšiny zákon o registrovaném partnerství. Způsob jeho schvalování byl sice poněkud nestandartní. Nebývá běžné, aby se některý návrh zákona předkládal jednoduše tak dlouho, dokud neprojde. Stejně tak není časté, aby zákon, který je jen stěží zrušitelný (co pak s již vzniklými svazky?), byl schvalován nejtěsnější možnou většinou. O podivných machinacích s hlasy a nechutném zastrašování poslanců ČSSD židovské či křesťanské víry předsedou vlády ani nemluvě.


Nechme věak v tuto chvíli stranou všechny nejasnosti, které jsou s přijetím zákona spojeny. Registrované partnertví tu zkrátka je a musíme se s tím smířit. Nyní je třeba se zamyslet nad tím, co tento krok znamená pro naší budoucnost.


Na první pohled se samozřejmě nezmění nic. Představy o tisícovkách homosexuálů houfně se tísnících u registračních okének se určitě nevyplní. Přesto bude mít schválená norma dopad na nás všechny. Mění totiž hodnotové standardy, na nichž tato společnost spočívá. V čem konkrétně? Dává „státní posvěcení“ názoru, že homosexuální vztah je pro společnost stejně užitečný, jako vztah manželský. Toto „posvěcení“ může mít praktické důsledky.


V zemích s uzákoněnými „sňatky“ homosexuálů v USA se již děti v mateřské školce učí, že žít v rodině se dvěma tatínky je normální. Děti o pár let starší pak ve škole dostávají praktické rady, jak nejlépe provozovat homosexuální praktiky. Davida Parkera, jednoho z otců, který proti tomu protestoval, dokonce zatkli a obžalovali. Nemysleme si, že se nás to netýká. I vládní ČSSD má ve svém programu povinnou (!) výchovu mládeže nejen k manželství, ale i k partnerství. Śpanělská vláda, kde zákon o homosexuálních svazcích trvá jen necelý rok, dokonce přišla se zákazem užívat např. v matrikách pojmy „otec“ a „matka“ a chce je nahradit politicky korektními termíny „rodič A“ a „rodič B“.


Zákon, nebo mravní norma?


Rgeistrované partnerství ale vysílá také další signál. Po dlouhé době se totiž svět jakési nové (pseudo)morálky dostává do zákonodárných norem. Zákon se totiž opírá o vztah mezi dvěma lidmi stejného pohlaví, podle hesla evropských homosexuálů „láska vyžaduje respekt“. Motivačním faktorem pro zákon je tedy láska a na ní založený vztah. To jsou ovšem psychosociální a mravní kategorie, kterými by se zákon vůbec neměl zabývat. Veřejnoprávní norma může jen vycházet z toho, co je obecným zájmem společnosti.


Proto stát podporoval dosud jen manželský svazek. Ne kvůli tomu, co spolu manželé provozují doma na lůžku. Důvod je jiný a daleko pragmatičtější: zajištění další existence společnosti plozením a výchovou dětí. I zákon o rodině praví, že cílem manželství je založit rodinu. Ačkoliv se děti dnes rodí často i mimo manželství, je nezpochybnitelným faktem, že manželský svazek je nejstabilnější a pro výchovu dětí nejvhodnějším prostředím. Proto bylo manželství vždy jedinou formou svazku, který byl regulován veřejnoprávní cestou. S morálkou to nemá v moderním státě (na rozdíl od dob předmoderních) příliš společného. Že je i mizivé procento bezdětných manželství, na tom také nic nemění. Jakmile začneme zákony vytvářet jako mravní normy, uznávající nějakou formu lásky, vracíme se tím daleko do minulosti.


Schválený zákon také potvrzuje mohutnění sociálního státu. Oblast zcela privátní, týkající se vztahu mezi dvěma lidmi, se stává předmětem veřejnoprávní regulace. Byť vše, co homosexuálové požadovali, bylo a je možné řešit cestou soukromoprávní, která se státem nemá co dělat. Stát se tedy dostává někam, kde bychom jej vůbec nečekali: do ložnice. Samozřejmě lze nyní očekávat, že se budou množit požadavky dalších lobbystických skupin, které budou chtít takto reglementovat různé privátní sféry. Legalizace svazků tří a více osob (o níž se dnes vážně mluví např. ve Švédsku), tu bude nejspíš jen jedním z dalších kroků.


Adopce jako další krok


Samozřejmě si nesmíme namlouvat, že registrovaným partnerstvím vše skončilo. Příklady všech zemí, kde byl zákon schválen, ukazují, že bude okamžitě následovat boj o adopce. „Lepší nějaká rodina, než žádná,“ zní již dnes parola zastánců adopcí homosexuálů. Přitom v České republice je dnes na nějakých dva a půl tisíce zájemců o adopci jen pět set dětí ročně. Představa, že homosexuálové vyřeší problém plných dětských domovů, je tedy směšná. Nehledě k tomu, že již nyní mnohé neevropské země jednou provždy zakážou kvůli novému zákonu mezinárodní adopce dětí k nám, tak jako se to stalo jinde. Zatím k nám mnoho dětí ze zahraničí nejde, ale za pár let mnohé bezdětné páry asi zapláčou. Nicméně, zákon je již nevratitelný.


Nebo, že by přece…? Nadějí všem zastáncům výlučnosti manželské rodiny může být Kanada, kde současný premiér prosazuje zrušení zákona o svazcích homosexuálů. Pokud se mu to podaří, bude to zajímavý precedent pro všechny ostatní západní země, které se budou snažit reformovat zbytnělý sociální stát.

Příspěvků : 5 - Na cestě k expanzi sociálního státu

  1. Honza : 3.4.2006 v 22.15

    Milý Kamile, vzhledem k tomu, že tvá historická informace asi pramení z knihy Dana Browna se ti snad ani nebudu smát. Sežeň si prosímtě nějakou věrohodnější četbu, pokud chceš vědět něco víc o koncilu v Nikaji.

  2. Kamil : 31.3.2006 v 0.57

    I Jezisovo bozstvi a pravost Janova evangelia byly v Nikaji odhlasovany jen velmi tesnou vetsinou, a presto plati, tak nevim, proc se autor clanku tak pohorsuje nad tesnym prohlasovanim zakona.

  3. Vilém : 29.3.2006 v 20.08

    Saša nám zde poskytl právní výklad souvislostí zrušení registrovaného partnerství až do hnidopišských podrobností. Jistě všichni víme, že zákony lze rušit.
    V druhé části se pokusil o hodnotové dovozování a ihned se ukazuje, že snad raději měl zůstat u úřednických formulek. Již úvodní teze o vratnosti společenského vývoje svědčí o zásadním nepochopení společenských souvislostí schválení tohoto zákona. Tento zákon byl přeci několikrát již odmítnut na různých křižovatkách a přesto se stále vracel, až se jednou prosadil. To svědčí o tom, že pro něj již působily a působí mnohem závažnější společenské faktory než pouhé hlasování ve sněmovně, a kdyby byl nyní zrušen, vynořil by se znovu. To je nevyhnutelné a nejde o to, kolik křižovatek jsme již minuli, jen úředník může vidět v legislativním procesu primární faktor společenského vývoje.

    Skutečně přicházíí na řadu otázka zrovnoprávnění partnerství s rodinou, možnosti adopce dětí, celková hodnotová a morální emancipace jiných sexuálních orientací. Možná nakonec i já, heterosexuál, budu schopen užít si homosexuální styk bez toho, abych trpěl odporem, a zbavím se tak (ne) kulturně vštípeného odporu zaviněného hlasateli (pseudo)morálky. Příklad antických filosofů, duchovně nejplodnějšího společenství lidských dějin a jejich široce praktikované bisexuality svědčí o tom, že pro duchovní produkci lidstva, procházející katastrofálním úpadkem zaviněném konzervativci, by sexuální bivalence byla obrovskou nadějí.

  4. Saša : 28.3.2006 v 12.55

    Teď je zákon žel “na světě”, jakmile vyjde ve Sbírce, nabyde platnosti. Tuším že 1. 7. má nabýt účinnosti. Rád bych, kdyby by zrušen ještě před nabytím účinnosti, ale to legislativní mašinerie v tak krátké době po volbách nezvládne. Bude tedy nutno zrušit ho až v době, kdy bude účinným.
    Vzhledem k tomu, že tím zákonem se nemění právní domněnky otcovství, nemůže být zrušením zákona a anulováním do té doby uzavřených RP žádný nezletilec poškozen.
    Protože podle toho zákona nemá mezi registrovanci vzniknout majetkové kondominium typu manželského (SJM, dříve BSM), nevznikne anulováním RP nikomu žádná majetková újma.
    Společný nájem bytu registrovanci se zrušením zákona a anulováním RP změní na standardní společný nájem bytu dle občanského zákoníku, § 700 až 702.
    Protože podle toho zákona se uzavřením RP nezakládá žádná změna příjmení žádného z registrovanců, nevznikne anulováním RP ani v tomto směru žádný problém.
    Zavedené čtvrté matriční knihy budou zrušeny a bez úložní lhůty (75 let) předány, nikoli však k archivaci, leč ke skartaci.
    Pokud na základě RP získá cizinec povolení k trvalému pobytu nebo státní občanství, nebude lze anulováním RP toto právo mu odebrat a bude se nutno s tím smířit.
    Pokud někdo na základě RP získá větší díl dědictví a pokud někdo kvůli RP o dědictví přijde či bude v něm zkrácen, nastoupí po anulování RP standardní ochrana oprávněného dědice podle stávajících předpisů.

    Pokud k tomu zrušení nedojde, bude se dále pokračovat po špatné cestě. Ta se nedá vylepšit – lze se jen vrátit na křižovatku, kde došlo k chybě, a navrátit se z ní do správného směru. Jiné řešení není. Ten zákon prostě povede ke špatné budoucnosti, na níž je sice ještě velmi mnoho křižovatek, ale všechny směry z nich jdoucí jsou špatné. Lze se prostě jen vrátit zpět. Po každé další křižovatce ovšem bude návrat těžší a těžší – v takových případech k nápravě dochází jen po zhroucení společenského systému, ať již z vůle válečného vítěze, nebo při porevoluční rekonstrukci. Nedochází-li k nápravě, dochází k zániku oné vymknuté společnosti a onoho zkaženého národa.
    Jaké to asi budou ty další křižovatky?
    Nejbližší asi je tato:
    a) ponížit manželství muže a ženy na úroveň registrovaného partnerství, nebo
    b) povýšit homosexuální registrované partnerství na úroveň manželství muže a ženy.
    Každá z těchto dvou možných cest vede poněkud jiným směrem (vždy ale špatným a s koncem v propasti).
    Varianta a) začíná zavedením registrovaného partnerství muže a ženy vedle a posléze místo manželství, varianta b) začíná adopcemi dětí.
    O důsledcích varianty a) jsem již přemýšlel. Na první pohled bychom to my křesťané mohli uvítat. Zdá se, že bude-li zrušeno manželství a nahrazeno jen registrovaným partnerstvím dvou osob, tak ve snaze docílit slavnostního sňatku bude častější přístup dětí z ateistických rodin k studiu víry a že bude snazší evangelisace dnešních novodobých pohanů, protože touha mladého člověka po pevné a zdravé rodině je přirozená a nebude-li pro ni získávat návod a pomoc od státu, bude ji hledat jinde.
    Jenomže on se přitom také prohloubí příkop mezi věřícími a ostatní společností a též:
    1. Úspěšnější budou církve a sekty, které budou sňatky organisovat bez zvláštních požadavků. Zejména prostor pro sekty se velmi zvýší. To zase na druhou stranu povede k novým a novým zdůvodňováním, proč má společnost vystoupit proti víře jako takové a proč má zakázat veškeré církve.
    2. Úpadek ostatní společnosti se zrychlí. A vždy hrozí, že při pádu smete všechno a všechny. A samozřejme úpadek bude mít vždy tendenci přeskakovat i přes ten hluboký příkop mezi námi a nimi.
    3. Žití pouze ve formě registrovaného partnerství ještě více oslabí roli otcovství. To si vynutí nové a nové právní úpravy k zajištění péče o dítě i o jeho matku po dobu, pokud je k němu upoutána. Tady se objevuje další křižovatka, z níž může jít vývojová cesta i k totální výchově dětí výhradně v ústavech. Nebo k násilnému omezování přípustného počtu dětí.
    4. Zrušením civilního manželství se současně chtě nechtě ruší světská rodina, pro niž je manželství právním rámcem, ať již se to komu líbí či nikoli. Zrušení rodiny ničí i vícegenerační rodinu (orientační rodinu). To vyvolává další nároky péče o staré lidi. A to zase může vést k euthanasii – a i zde samozřejmě plíživě a postupně od vyžádané a komisionelně schválené přes utajovanou až k zcela samozřejmé při jakékoli hospitalisaci staršího člověka.
    5. V okamžiku, kdy se zavedou registrovaná partnerství i jako pouhá alternativa rodiny, civilní sňatky k uzavírání manželství ustanou závratným tempem. A nebudou plnopočetně nahrazována registrovaným partnerstvím – to ani náhodou.
    6. Samozřejmě to bude mít dopad i do právních domněnek otcovství.
    7. Vzhledem k ústavně deklarované bezkonfečnosti státu a vzhledem k ústavně deklarované rovnosti lidí nebude možné zachovat právní úpravu manželství a otcovství jen pro věřící, když v krátké době jen oni budou manželství uzavírat. I církevní manželství věřících manželů pozbyde vbrzku jakéhokoli právního odrazu v civilním právu. Konflikty z toho vzniklé bude stát samozřejmě řešit protikřesťansky – o tom si snad iluse netřeba činiti.
    8. Nabízí se i jiné křižovatky a cesty, včetně polygamie, klonování, početí jen na povolenku…
    9. Vzrůst feminismu bude tuto cestu provázet ale zcela jistě a neodvolatelně. Vždyť zrušení manželství je přece trvale proklamovaným cílem feministek. Pro ně žena není a nesmí být dobrou a vzornou matkou a manželkou, tím se nikdy netajily. Vždyť dokonce i proklamují, že je u nás mateřská/rodičovská dovolená příliš dlouhá. A když slyší o tom, že kojení je pro dítě zdravé, šílí vzteky… Ty budou ponížení manželství na úroveň registrovaného partnerství velmi převelmi podporovat.

  5. Martin : 18.3.2006 v 21.20

    Teď zase článek, který za něco stojí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?