Ideje mají následky

12.12.2012
Roman Joch

Jedna z nejdůležitějších knih napsaných ve 20. století; rozhodně však ta nejdůležitější neznámá kniha napsaná ve 20. století. Nezaslouženě neznámá. První filosofická kniha vůbec, jež byla pojata jako bezprostřední reakce na 2. světovou válku.


Weaver_obalks_mensiR
ichard M. Weaver: Ideje mají následky, Občanský institut, Praha 2011, překlad Jiří Pilucha.

Cena 185 Kč

Kniha je k objednání  prostřednictvím e-mailu zegklitz@archaia.cz

„Toto je další kniha o rozpadu Západu“ – říká její první věta. Myslí tím zánik západní civilizace. Na podzim 1945 se profesor anglické literatury na University of Chicago Richard Weaver zamyslel nad tím, k čemu lidstvo dospělo: nacismus, totální a brutální válka vedená proti civilistům, kobercově rozbombardovaná města, ruiny, polovina Evropy v rukou komunistů. Chceme-li vidět památník lidské hlouposti, stačí se jenom rozhlédnout kolem sebe. Co bylo příčinou této katastrofy? Kde ležely její kořeny?

Profesor Weaver je nalezl ve 14. století, v nominalistické filosofii Williama z Occamu. Nominalismus – v rozporu se středověkým filosofickým realismem – popíral reálnou existenci hodnot, principů, ideálů. Popíral realitu, již je schopen nahlédnout rozum, a zbyla mu jen realita, již jsou schopny nahlédnout smysly. Tak se stalo, že moderní člověk se stal „sám sobě knězem a profesorem etiky.“ To, co je správné, už pro něj reálně neexistovalo, nýbrž on sám si to svévolně určoval. Výsledek? Filosofický a hodnotový relativismus, mravní nihilismus a brutální násilí ve společenské a politické praxi.

Ta otázka stojí takto: jsou, anebo nejsou objektivně existující závazné, univerzální normy správného chování, které má člověk povinnost nahlédnout a dodržovat? Filosofičtí realisté dávali odpověď ano, nominalisté nikoli. Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem. Jaký je ale pak filosofický či mravní argument proti holocaustu a gulagu? Žádný. To je problém moderního Západu.

Tak lze rekonstruovat hlavní tezi nejznámější – a nejkontroverznější – knihy profesora Weavera, která vyšla v roce 1948. Levicí byl po jejím vydání nařčen z reakcionářství, nostalgii po středověku a donkichotství. Na pravici sklidil úctu: Russell Kirk považoval Richarda Weavera za svého celoživotního mentora; stejně jako Frank Meyer, který později napsal, že Weaverova kniha byla „fons et origo (zdroj a původ) amerického poválečného konservatismu.“

Kniha dále obsahuje pozoruhodnou kritiku moderního masového, atomizovaného člověka; industrializace a snahy o naprosté ovládnutí přírody; moderních masmédií; ale i takových kulturních proudů jako jazz v hudbě či impresionismus v malířství; dále smazávání rozdílů mezi muži a ženami, jakož i pomužštění žen; a samozřejmě i laciné víry v pokrok v situaci, kdy se všude kolem šíří barbarství.

Weaver zároveň ukazuje i možnosti nápravy, jež vidí v obhajobě soukromého vlastnictví (nazývá jej „posledním metafyzickým právem“); obnově piety; a umění rétoriky, jež opět může navrátit slovu mluvenému i psanému důstojnost.

Weaver svou obhajobou soukromého vlastnictví proti státu a piety proti relativizaci a vulgaritě v sobě spojuje dva proudy moderního konservatismu: proud libertariánský a proud tradicionalistický; důraz na svobodu jednotlivce a důraz na hodnoty a mravní řád.

Kniha vyšla v roce 1948. Kdyby tehdy byla u nás známa – a pochopena – nemuselo k Únoru dojít. Třiašedesát let poté lze jen konstatovat: sice bylo lépe dříve než později, ale pokud jde o vydání Weavera, lépe i později než nikdy.

Weaver_obalka

 

Příspěvků : 6 - Ideje mají následky

  1. Karel Mrzílek : 31.10.2017 v 20.16

    K únoru 1948, kdy komunisté tři měsíce před volbami zbraněmi převzali moc by došlo tak jako tak. Jeden z důvodů byl, že jsme, se dáli pod ochranu Říše, vyráběli zbraně proti spojencům. Byli jsme sice nespokojeni měli několik organizací, které bojovaly proti nacismu ale to nestačilo, aby národ který byl odvolán z hranic se vzmužil, jako Finové proti Rusům s jedinou zbrojovkou, nebo Poláci, kteří věděli, že s nacisty prohrají ale šli do toho. Než aby pustili Rusy přes své území jak jim to spojenci doporučovali, řekli s Němci prohrajeme ale s Rusy bychom ztratili duši. Rozbitá města po válce kolektivně obnovovali,společně budovali svoji zem. Společná obnova je spojila. Naopak České Hradčany zůstaly nepoškozeny ,ale společnost se nezmohla po válce na nic. Pouze komunisté byli aktivní. Dokonce jsme dovolili když se naši vojáci vraceli ze spojeneckých vojsk, aby byli degradováni pomlouváni a fyzicky udoláváni. Jednota která posiluje není v národě dodnes. Citát – “Názory mějme různé, ale vůli mějme svornou” v Čechách není dodnes vyznáván. A chos se hodí těm kteří v něm mohou lovit pro nedemokratické cíle.

  2. Jan Friedlaender : 22.2.2016 v 10.56

    I já budu tu knihu shánět, pod ty hlavní myšlenky naznačené v článku se plně podepisuji. Bude mě i zajímat, jak se do nich vešla i kritika impresionismu a jazzu. Pochybuji však, že by mě přesvědčila.

  3. Petr Peňáz : 6.11.2015 v 18.53

    Dovolte mi trochu propagace: Weavera, pokud ho ještě nestudoval, by měl číst každý, komu jsou blízcí autoři Max Picard (Člověk na útěků, resp.Útěk před Bohem, Hitler v nás; Igino Giordani: Znamení odporu, Od hordy k řádu; F.W.Foerster: Evropa a německá otázka, Rio Preisner: Kritika totalitarismu, Americana..aj. atd. Snad ten výkřik někomu bude prospěšný.
    Petr Peňáz

  4. František Miksa : 22.5.2014 v 23.11

    Objednal jsem si ji asi před dvěma lety a přečetl jsem ji již několikrát a často se k ní vracím. Když jsem ji četl poprvé, žasl jsem nad tím jak přesně vyjadřuje mé myšlenky a názory, které já nedokážu takto pregnantně vyjádřit. Bezvýhradně souhlasím s tím, že je to nejlepší kniha dvacátého století a myslím si, že by se měla studovat ve školách.

  5. Jakub M. : 19.12.2013 v 15.22

    Pravděpodobně si ji nakonec objednám, úryvek, jež vyšel v Distanci, vypadal hodně dobře.

  6. Thomas : 12.7.2013 v 2.52

    …Kniha vyšla v roce 1948. Kdyby tehdy byla u nás známa – a pochopena – nemuselo k Únoru dojít. Třiašedesát let poté lze jen konstatovat: sice bylo lépe dříve než později, ale pokud jde o vydání Weavera, lépe i později než nikdy….
    Toto platí o Bibli. Weaver člověka nezachrání,Bůh ano.
    Přes jisté výhrady si knihu objednám:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?