Mocný nástroj jménem Hate Speech

14.8.2018
Jaroslav Ženíšek

Thumbnails_Set19.inddAlex Jones je americký moderátor a zakladatel serveru Infowars, konspiračního webu, na němž se vymezuje proti politikám progresivní levice, ale také republikánům, patřícím k americkému establishmentu. Jones je známý svými fantaskními teoriemi o spiknutí, k nimž patří konspirace o 11. září, tzv. aféra Pizzagate, týkající se dětské pornografie a Demokratické strany, obvinění americké vlády z aktivního zamořování vod látkami, po nichž žáby začnou býti homosexuálními,  nebo popírání masové střelby na škole Sandy Hook, k níž došlo v roce 2012, a již Jones označuje za smyšlenou a dětské oběti za najaté herce.

Stránka Jonesova serveru Infowars byla nyní odstraněna z platforem Facebooku, YouTube a Apple. Dle prohlášení zástupců Facebooku Jones porušil pravidla serveru, týkající se ,,hate speech“. I YouTube a Apple oznámily, že ,,netolerují hate speech“ .

Všechny tři zmíněné společnosti (Facebook, Apple a Google, pod níž spadá YouTube) jsou společnostmi soukromými, a měly tedy plné právo vybrané stránky odstranit. Nicméně v této věci nejde o práva majitelů soukromých společností, jde o problematiku oné ,,hate speech“  a svobody slova jako takové.

Takzvaná hate speech je fenoménem na americké scéně velmi rozšířeným a známým. Jde o nenávistné projevy, útočící na rasu, náboženství, původ či sexuální orientaci. Otázkou je: spadá hate speech do rámce svobody projevu, nebo nikoli a je tedy možné ji legislativně zakázat? Nejvyšší soud USA již v otázce hate speech rozhodoval, v případu Matal v. Tam, kdy jednotně judikoval, že hate speech je reálnou věcí, avšak součástí svoboného projevu, garantovaného prvním dodatkem Ústavy  a jako taková nemůže být zákonně sankcionována.

To však neplatí pro soukromý sektor, kde je hate speech a její limity pouze na uvážení konkrétních jednotlivců či společností. To je dozajista správně, v praxi se ovšem  hate speech stala prostředkem, jakým lze velmi účinně potlačovat svobodnou diskuzi a zajistit prosazování pouze vybraných názorů a ideových proudů. Konzervativci o tom vědí své. Konzervativní think-tank Prager University, publikující videa na stránkách YouTube, se stal terčem restrikcí a omezení, zcela bez pádného důvodu. Na videích PragerU vystupují profesoři prestižních univerzit, známí komentátoři a politologové, historikové i politici. Lidé jako Dennis Prager, Bret Stephens, Ayaan Hirsi Aliová nebo bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen – videa těchto všech jsou YouTube označena jako ,,nevhodná”, aniž by v jejich obsahu cokoli nevhodného skutečně bylo, vyjma odlišného pohledu na věc. Konzervativní komentátoři a řečníci jsou blokováni na univerzitách, atakováni a označováni za propagátory hate speech, na internetu jsou omezováni z naprosto absurdních příčin, zatímco příslušníci levicové části spektra jsou za explicitně nenávistné projevy nepostiženi, neboť neexistuje žádný ucelený standard, na jehož základě je určována hate speech. Naopak existuje velká míra pokrytectví, jak ukázal případ Sarah Jeong, nové přispěvatelky New York Times. Jeongová v roce 2014 na Twitteru psala otevřeně rasistické příspěvky proti lidem bílé pleti, mimojiné píše, ,,jakou radost jí činí být krutá ke starým bílým mužům”, nebo užívá hashtag #CancelWhitePeople. Vedení New York Times se dokonce za Jeongovou postavilo a uvedlo, že ,,ona sama je obětí a tak imitovala rétoriku těch, jenž ji v minulosti obtěžovali”. Reakce Twitteru však nepřišla.  Naproti tomu když Candace Owens, konzervativní (černošská) komentátorka,  zkopírovala obsah tweetů Jeongové a pouze nahradila slova ,,bílý” slovy ,,černý”, aby dokázala v nich obsažený rasismus, Twitter jí uložil 12ti hodinový ban. Absurdní, že?

Jenže podobných případů je nespočet. A právě zde tkví principiální nebezpečí konceptu hate speech-v jeho vágnosti. Hate speech je velmi neurčitý, amorfní pojem. Kde je hranice mezi projevem nenávisti a prostým vyjádřením politického postoje? Progresivisté mají jasno. Problematický je jakýkoli projev, který se neslučuje s liberálně levicovou agendou a který narušuje jejich vidění světa, které se snaží ve společnosti prosadit.  Důležité totiž není to, co lze fakticky podložit či založit na objektivních skutečnostech, důležité je, jak takovéto informace budou působit na jejich adresáty a jak se s tím jejich pocity vyrovnají. Progresivní levice nesnese pomyšlení, že by se kdokoli, kdo je příslušníkem minoritních sociálních skupin, jenž jsou její cílovou skupinou, v níž vytváří pocit ublížení, diskriminace a nárokovosti vůči zbytku společnosti, mohl cítit uražen nebo dotčen. Proto podporuje myšlenku selekce pro ni nevhodných názorů a neštítí se cenzury.

Cenzura Alexe Jonese je nebezpečný precedent. Jones je nepochybně excentrický člověk, jeho teorie šílené a chování mnohdy definicí termínu ,,bizarní“.  Konzervativci klasického střihu pro ně těžko budou hledat byť malý kousek sympatie.  Ale i on má mít prostor pro svobodné šíření svého (často pravda bláznivého) vidění světa.  O tom je samotná svoboda slova, o možnosti jednotlivců publikovat názory, které se nám nelíbí, které nás i rozhořčí, ale které musí být možné publikovat, neboť právě podle míry tolerance takovýchto názorů měříme skutečný rozsah svobody. Tím, že budou lidé jako Jones umlčeni, získají možná někteří jedinci subjektivní satisfakci, ale objektivně jde o krystalicky čisté zadupávání svobody slova, které by se nikomu, kdo si váží svobody, líbit nemělo. Pokud bychom dnes totiž cenzuře Jonesových stránek aplaudovali, znamenalo by to, že bychom zcela ignorovali to nejpodstatnější: jestli nyní je částečně umlčen Alex Jones, kdo bude příště? Dnešní progresivní levice nečiní rozdíl mezi konspirátory typu Alexe Jonese a ostatními, jejichž myšlenky a projev jsou zcela kultivované, ale od jejího vidění politiky odlišné. V jejích očích jde o stejného nepřítele, který narušuje jí tvrdě tlačenou ideovou linii. Nikoli o oponenta, o nepřítele.

Na mysl vyvstávají již proslulá slova německého pastora Martina Niemöllera:

,,Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem-nebyl jsem přeci komunista.

Když přišli pro sociální demokraty, mlčel jsem-nebyl jsem přeci sociální demokrat.

Když přišli pro odboráře, mlčel jsem-nebyl jsem odborář.

Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě zastal.“

Dnes to znamená postavit se za svobodu slova jiných a ozvat se proti cenzuře, na níž mají sice soukromí majitelé serverů právo, ale napomáhají jí k tvorbě společnosti, v níž se namísto konfrontace s názory, jež se nám protiví, tyto názory jednoduše eliminují, v níž domnělé právo cítit se vždy a za každých okolností  neuražen válcuje skutečné právo jiných nás urazit, v níž se civilizovaná diskuze vytrácí na úkor primitivního nálepkování a snahy zužovat svobodu.

Znamená to bránit práva těch, s nimiž se neshodneme, těch, kteří se neshodnou s námi. I kdyby jedním takovým měl být někdo jako Alex Jones.

Převzato z autorova blogu: http://therightw.blogspot.com

Jeden příspěvek - Mocný nástroj jménem Hate Speech

  1. Klapal : 1.9.2018 v 21.29

    Myslím, že USA na tom ještě nejsou, alespoň z právního hlediska, díky prvnímu dodatku Ústavy tak zle. V Evropě je to daleko horší. Stačí se namátkou podívat třeba do našeho trestniho zákoníku, kde je spousta verbálních trestných činů – - Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia,
    - Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
    - Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
    - Schvalování trestného činu
    - Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
    -Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
    - Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
    - trestnost schvalování teroristického útoku.

    Osobně je mi americké pojetí svobody slova bližší. Argumentuje se, že tam nikdy neměli totalitní režimy, ale možná je tam neměli právě proto. Co je pravděpodobnější, že demokracie zajde na přemíru svobody slova, nebo na její nedostatek?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?