Líné myšlenky

16.2.2007
katja gelinsky

Zkušenosti s nadvládou podezřívavosti: Amerika a antidiskriminace

Washnigton, červen

Když roku 1954 označil Nejvyšší soud Spojených států v případu Brown versus Board of Education rasovou segregaci na státních školách za protiústavní, nerozhodly o vítězství odpůrců rasové segregace jen právní úvahy soudců. Zásadní oporu v boji proti doktríně „oddělení, ale rovnoprávní“ („separate but equal“) poskytli Thurgoodu Marshallovi a ostatním právníkům Národní asociace na podporu barevných (National Association for the Advancement of Colored People, NAACP) psychologové černé pleti Kenneth Bancroft Clark a Mamie Pipps Clarková. Tito manželé provedli už ve čtyřicátých letech test, kterým dokázali negativní psychologický dopad rasové segregace na černošské děti. Právníci NAACP proto Kennetha Clarka získali jako odborného znalce v několika soudních procesech, v nichž bojovali proti rasové segregaci, mimo jiné i v jednom z pěti procesů, které nejvyšší soud později shrnul pod heslem Brown.
Clarkovy výklady o tom, jak rasová segregace škodí osobnostnímu vývoji černošských dětí, na soudce Nejvyššího soudu očividně silně zapůsobily. Protože ve svém slavném rozhodnutí rušícím rasovou segregaci citovali z jedné Clarkovy vědecké stati, kterou podepsalo pětatřicet předních sociologů. Onen odkaz jako by povýšil společenské vědy, protože v případě Brown přiznal soud poprvé v prominentním výroku průkazní sílu výsledkům psychologického výzkumu.
Že by se v boji s diskriminací společenské vědy zohledňovaly přiměřeně, však podle Lindy Hamiltonové Kriegerové, profesorky práva na univerzitě Berkeley, nelze tvrdit ani padesát let po uvedeném případu. Profesorka Kriegerová, jež se dlouhodobě zabývá vztahem mezi kognitivní sociální psychologií a právem, to přičítá nevyhnutelnému napětí mezi oběma disciplínami. Právo se rozhodně legitimuje tím, že garantuje stabilitu a bezpečí, a proto jsou soudcové pochopitelně zdrženliví, mají-li uznat nové teorie kognitivní sociální psychologie, které se navíc empirické sociální vědy právě snaží zpochybnit, píše tato profesorka práva společně s psycholožkou Susan Fiskeovou z Princetonské university v textu, který má v nejbližších dnech otisknout právnický časopis „California Law Review“ („Behavioral Realism in Antidiscrimination Law: Naturalizing Disparate Treatment Theory“).

Ve svém článku proto doporučují „strategické partnerství“ „progresivních právníků“ a „sociálně angažovaných sociálních psychologů“. Ti by měli společně usilovat o to, aby se soudci při rozhodování v případech diskriminace neřídili zastaralými názory a myšlenkovými vzorci. Kriegerová s Fiskeovou přitom mají na mysli především podle jejich názoru podceňovaný význam podvědomí. Spolu s celou řadou právníků a psychologů si stěžují, že zákony a judikatura se dodnes při prevenci a sankcionování nerovného přístupu vztahují převážně k vědomým rozhodnutím zaměstnavatele, ačkoli s otevřeným a cíleným znevýhodňováním sociálních menšin se dnes setkáváme spíš výjimečně. Hlavní problém podle nich představuje nerovný přístup plynoucí ze subtilních předsudků a stereotypů, které si ti, kdo by měli rozhodovat o personálních otázkách, mnohdy vůbec neuvědomují.

Jako důkaz teze o nebezpečném vlivu „nevědomé předpojatosti“ („unconscious bias“) se poukazuje na implicitní asociační test (IAT) psychologů Mahzarina Banajiho z Harvardovy univerzity a Anthonyho Greenwaldeho z washingtonské univerzity. Dvě třetiny bílých Američanů podle něj bezděky dávají přednost bílým lidem před černými. IAT dále odhaluje značnou míru nevědomé předpojatosti ke starším lidem, lidem s nadváhou, k ženám a homosexuálům, jež se projevuje dokonce i u osob, které k těmto skupinám patří.

Ve Spojených státech se dnes už stalo takřka lidovou zábavou pátrat pomocí internetových stránek typu www.implicit.harvard.edu či www.tolerance.org po vlastních skrytých předsudcích k určitým skupinám obyvatelstva. Velké podniky jako naftový koncern BP také IAT využívají k osobnímu školení, aby si manažeři uvědomili nebezpečí, že se budou bezděky znevýhodňovat sociální menšiny. Protože i v případě nevědomé diskriminace dnes hrozí nákladné soudní procesy.
Jak napsal v textu vydaném roku 2005 a určeném americké advokátní komoře („The Recent Trend in Sex and Other Discrimination Claims: Pay and Promotion under Scrutiny“) philadelphský odborník na pracovní právo Mark Dichter, od konce šedesátých let opět značně vzrostly hromadné stížnosti na přestupky proti antidiskriminačnímu předpisu občanského zákoníku z roku 1964 (Kap. VII). Jedním z rozhodujících důvodů podle Dichtera tvoří skutečnost, že zastánci teorie nevědomé předpojatosti v diskriminačních procesech úspěšně bojovali za zohledňování skrytých předsudků.

Tak se například v roce 2004 investiční banka Morgan Stanley zavázala v rámci mimosoudního vyrovnání vyplatit čtyřiapadesát miliónů dolarů za údajné znevýhodnění zaměstnanců ženského pohlaví. Skupinu tří set čtyřiceti žalobkyň podpořil mimo jiné sociolog William Bielby, který dovodil, že genderové stereotypy natolik ovlivňovaly rozhodování manažerů a organizace celého podniku, že pro ženy byl obecně profesní postup těžší. Bielby, který přednáší na pennsylvanské univerzitě, bývá pokládán za hvězdného znalce na poli diskriminačních procesů. Ve více než padesáti procesech údajně pomohl žalobcům vysoudit vyrovnání spojené s celkovou částkou přesahující miliardu dolarů.

Jeden z nejsledovanějších diskriminačních procesů, v nichž osmapadesátiletý Dolby figuroval jako znalec, vyvolala hromadná žaloba proti koncernu provozujícímu supermarkety Wal-Mart, jemuž přes půl miliónu zaměstnankyň vytýká diskriminaci – jde o početně největší hromadnou žalobu v pracovněprávním sporu v dějinách amerického soudnictví. Když žalobu roku 2004 schválil spolkový soudce v San Francisku, opíral se přitom mimo jiné o Bielbyho výroky. Jak sociolog před soudem uvedl, nebezpečí diskriminujících rozhodnutí plynoucích z nevědomých předsudků je obzvlášť velké, ponechají-li podniky v personálních otázkách zodpovědným manažerům velký rozhodovací prostor, který jim umožní soustředit se na informace potvrzující jejich vlastní předsudky. Ve sporu, jímž se tč. zabývá odvolací soud, právníci Wal-Martu mimo jiné namítali, že výzkumy citované Bielbym nejsou případné, protože v nich byly dotazovány skupiny osob jako vysokoškolští studenti, z jejichž chování nelze usazovat na chování manažerů Wal-Martu.

Kritici Dichterova typu se proto snaží znalce z řad hnutí proti stereotypům porazit jejich vlastními zbraněmi: Jednou z nejpozoruhodnějších slabin teorie nevědomé předpojatosti prý je, že opomíjí jiné možné příčiny rozdílného platu a postupu mužů a žen, kupříkladu vědecké studie o tom, že ženy neprávem hůře hodnotí vlastní výkony. Bielby a jeho spolubojovníci tím prý dělají přesně to, co vytýkají žalovaným podnikům: Opírají se o stereotypy, totiž o paušální předpoklad, že ženy a sociální menšiny se obecně znevýhodňují, aniž by zkoumali skutečné poměry v žalovaném podniku.

Psychologové Hal Arkes z Ohio State University a Philip Tetlock z university Berkeley jdou ve svých výtkách ještě dál. Kritizují, že nikoli vědecké poznatky, nýbrž obsesivní snaha o sociální rovnost se stávají důvodem, proč dnes už k obvinění z rasismu a sexismu stačí pouhá politicky nekorektní asociace. Přitom prý se totiž přehlíží, že rozdílné názory na černochy a bělochy, na ženy a muže, homosexuály a heterosexuály, které údajně odhaluje implicitní asociační text, mohou docela jednoduše odrážet stávající sociální rozdíly. Zda pak následuje diskriminační chování, anebo naopak obzvláštní citlivost k nebezpečí znevýhodňování, je prý už docela jiná otázka, píší oba psychologové ve své stati „Attribution of Implicit Prejudice or Would Jesse Jackson ´Fail´the Implicit Association Test?“, otištěném roku 2004 v časopise „Psychological Inquiry“. Arkes s Telockem se obávají, že soudci, kteří chtějí trestat už nevlídné myšlenky, úředně napomáhají myšlenkové policii orwellovského typu.

Vyšlo v časopise Der Spiegel

Příspěvků : 8 - Líné myšlenky

  1. William : 20.3.2007 v 11.53

    Omlouvám se, že trochu ruším diskuzi, ale v její historii jsem to někde zahlédl… Prosím, rozlišme dvě věci. Jedna věc je, zda má dítě vychovávat raději homosexuální pár, nebo dětský domov. Jasně ten homosexuální pár. Druhá věc je, kdo má dítě adoptovat. Jestliže partnerka matky získá právo adoptovat její děti, při případném rozvodu je dítě blokováno dvěma rodiči, z kteréhožto důvodu – v případě, že se dostane do zařízení ústavní péče – je dvojnásob obtížné ho osvobodit do náhradní rodinné péče.
    Proto říkám – homosexuálové, pečujte o děti, ale právo na adopci vám dát za žádnou cenu nechci.

  2. nnn : 23.2.2007 v 15.57

    všechno opravdové neštěstí mají na svědomí lidé s rovnostářskými postoji – levičáci

  3. Josef H. : 17.2.2007 v 22.45

    Děkuji, už je z toho dobrá sranda, ale nakonec, nejde-li zrovna o život je většinou všechno sranda, že?
    Pravičáci jsou stejně strašně nudní a podivínští lidé a Joch jejich hlásnou troubou. Kde by byli se svými pravdami, nebýt duchaplných reakcí levičáků? Jistě na smetišti dějin, které, zrekultivováno by přineslo tu nejlepší žírnici pro stáda dobytka, které tu zůstalo, bohužel.

  4. Vilém : 17.2.2007 v 19.46

    Své pojednání o džentlemanech jistě nezapřete – tam jste deklaroval jakési pseudonadlidi, kteří podle Vás tvoří jedinou lidsky hodnotnou skupinu (sami mohou vlastnit otroky, jde jen o jejich svobodu, když se domnívají, že je ohrožena, mohou svrhnout demokracii). Podle mne to postačuje k naplnění toho, co jsem o OI napsal, mohl bych ovšem dokladovat i Vaši podporu války proti Arabům, islámu etc., etc.

    Z toho však vůbec neplyne, že by OI měl být zavřen (i když Vám naprosto nebráním, abyste si ho zavřeli, začnete – li to pokládat za nezbytné).

    Mimochodem, Vy se skutečně domníváte, že komunismus SE MÝLIL? Nežertujte tu s námi, přeci miliony lidí nebyly zavražděny omylem, a Vy jste poslední, kdo by byl ke komunistům v jakémkoli ohledu uznalý.
    Pokud jde o současnou demokratickou levici, jen vítám, že nám pravičáci (tedy ti, kteří jsou schopni rozlišit sociální stát od komunistů) nepodsouvají zlé úmysly, levice je taky nemá.

    Pravice nechce svobodu, nýbrž volnost, která ovšem v prostředí LIDSKÉ, nikoli andělské společnosti NENÍ TOTOŽNÁ se svobodou, nýbrž s obchodem s otroky (koneckonců Vaši džentlemani je samozřejmě smějí vlastnit, JAKÁ SVOBODA).

  5. RJ : 17.2.2007 v 10.53

    Vilém: “OI nenávidí politickou a lidskou rovnost, svobodu pro všechny, demokracii, sociálnost, ohledy a toleranci, propaguje elitu…, válčení, nenávist, netoleranci.”

    Zajisté je-li OI taková stvůra, pak musí být – ve jménu tolerance – umlčena, zcenzurována, zavřena, odstřelena… Ve jménu tolerance…

    Viléme, chlapče, to už ani není socialistický názor, to je čistě komunistický! Tak psala moskevská Pravda o Reaganovi před čtvrtstoletím; za Andropova, neblahé paměti.

    To jen dokazuje, co jsem si uvědomil již mnohokrát: rozdíly ve vzájemném vnímání levice a pravice. Lidé z pravice se domnívají, že levice se mýlí, fatálně, někdy tragicky, ale většinou ji nepřipisuje nic horšího, než omyl. Na druhou stranu levice se domnívá, že lidé z pravice jsou velmi zlí lidé, kteří zastávají zlé myšlenky.

    Pravice levici chápe, ale nesouhlasí s ní; zatímco levice pravici nechápe a nenávidí ji.

    Mimochodem, pravice miluje svobodu, ale je si vědoma toho, že se svobodou je slučitelná jen rovnost před zákonem, každá další rovnost – ekonomická, společenská – je možná jen za cenu drastického omezení svobody. Pravice hájí svobodu, levice donucovací mocí státu vnucuje rovnostářství.

  6. Vilém : 17.2.2007 v 7.20

    Josef H. se zde ohání pretextovým čtením, ale sám používá pseudodedukce, s jejichž pomocí defektně podsouvá lidem opačných názorů vlastní způsoby.

    Člověče nešťastná, mluvte za sebe a pohánějte se třeba před boží soud…

  7. Josef H. : 17.2.2007 v 0.00

    Nastal zřejmě nejvyšší čas pohnat OI k soudu…

  8. Vilém : 16.2.2007 v 20.37

    Skutečně se nelze vyhnout určitému hodnotovému zakotvení politických a právních rozhodnutí. V jednom klíčovém ohledu se “předsudky” pohybují na škále prosazování rovnosti – prosazování nerovnosti.

    Bez ohledu na faktický stav věcí – je podle mne zcela jedno, zda segregace afroamerické děti poškozuje nebo ne, když jde o ukončení oddělování – si každý musí vybrat, jaký svět si přeje, zda svět malých rozdílů založených na zásluhách získaných během života, svět, v němž jsou si lidé v principu rovni svým postavením v právním, politickém a sociálním ohledu, nebo svět rozdělený na džentlemany a masu podlidí.

    To druhé očividně prosazuje OI – nenávidí politickou a lidskou rovnost, svobodu pro všechny, demokracii, sociálnost, ohledy a toleranci, propaguje elitu (ovšem velmi svéráznou, založenou na dědičných privilegiích vrozených parazitů), válčení, nenávist, netoleranci.

    Tato dvě stanoviska si skutečně nejsou rovna, stanovisko pravice je v principu podřadné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?