Kosovo jako bantustan

20.11.2007
Matyáš Zrno

Evropu čeká test – poprvé po patnácti letech v ní hrozí jednostranné vyhlášení nezávislosti.


Kosovské volby vyhrál Hashim Thaci. S výraznou převahou. Mediálně atraktivní postava bývalého vůdce UCK sice volbám dodala lesku a přidala na mezinárodním zájmu, pro Evropu a svět se ale jeho vítězstvím příliš nemění. Thaci chce nezávislost Kosova – stejně jako všichni jeho političtí oponenti. Do jednoho. Liší se jen v míře radikality svých projevů. Všichni ale dobře vědí, že o budoucnosti Kosova se rozhodne někde jinde. Klíčový bude postoj USA, EU a Ruska. USA a Rusko mají jasno. Američané jsou pro nezávislost, Rusové jsou proti a Evropská unie zůstává rozdělena.Žádné řešení přitom není dobré. Srbové si mohou právem stěžovat, že nezávislostí Kosova, které je formálně stále součástí Srbska, byl porušen princip neporušitelnosti hranic. Albánci se v opačném případě mohou neméně oprávněně ptát, kam se podělo právo na sebeurčení. A mezinárodní společenství chce najít nejlépe stravitelný model, který by vyvolal pokud možno nejméně odporu a – nedejbože – násilí.

Nikdo ze Západu nepodporoval albánský separatismus. Až do konce 90. let, kdy na sebe dlouhodobé srbské represe tváří v tvář albánskému povstání vzaly podobu masových etnických čistek. V tom okamžiku bylo jasno, že poslední mosty byly spáleny a srbsko-albánské manželství skončilo. Současná nabídka Bělehradu na širokou autonomii Kosova přichází pozdě. Příliš pozdě.

Srbská nabídka je asi tak reálná jako pokus císaře Karla o federalizaci habsburské monarchie v říjnu 1918.

Bez ohledu na nevyzrálost kosovské společnosti, zkorumpovanost jejich elit a nepěkný revanš vůči Srbům, jaký Albánci předvedli po válce, tak nyní dostali šanci. Nezávislost, ale mezinárodně (EU, NATO) kontrolovanou a se zvláštními právy pro srbské oblasti. Není to z lásky k Albáncům, je to proto, že jiné řešení zkrátka není. Co ostatně dělat s územím o dvou milionech obyvatel, z nichž 90 procent si přeje nezávislost?

V situaci, kdy Rusko v Radě bezpečnosti OSN zablokovalo prosazení Ahtisariho plánu, přichází na řadu plán USA, podporovaný Brity a Francouzi. Tedy nechat Albánce vyhlásit nezávislost a pak je uznat. Pokud je uzná USA a EU, přidá se i většina států světa. Ruský odpor tu tolik nezmůže. Jasná reakce EU a USA by mohla odradit Srby od násilných protiakcí (především na Srby osídleném severu Kosova).

Jenže odtržení části území od suverénního státu tu nebylo od rozpadu Jugoslávie a SSSR před patnácti lety. Některé státy EU se obávají vlastních menšin (Španělsko), jiné mají tradičně blízko k Srbsku (Řecko, Kypr, ale i Slovensko). Řada států se obává také reakce Ruska, které v posledních měsících razantně vystoupilo na balkánskou diplomatickou scénu.

Reálně tak hrozí, že Kosovo uzná jen zhruba dvaadvacet států EU. Na Kosovu by nemohla působit mise EU, která by od OSN měla převzít správu provincie. Kosovu by zůstaly zavřené dveře do evropských a transatlantických struktur. Stalo by se takovým polobantustanem jihovýchodní Evropy.

Nejednoty EU se naučil využívat Bělehrad, který by se minimálně pokusil odtrhnout severní část Kosova a vyhlásil diplomatické a ekonomické sankce proti státům, které Kosovo uznají (např. Makedonie či Chorvatsko). Dlouho a pracně budovaná struktura západního Balkánu by se mohla pořádně otřást. Trvalo léta, než se podařilo uvolnit obchodní vazby mezi někdejšími nepřáteli nebo umožnit volný pohyb osob. Nad tím vším se nyní vznáší otazník. Na severu Kosova by mohlo snadno dojít k nepokojům a určitě ne všechny evropské státy, které mají v Kosovu své jednotky, by si přály jejich bojové nasazení. Armády evropských států tu přece už dávno nejsou od toho, aby bojovaly…

Srbové i Albánci hrají nebezpečnou hru. Radikální kruhy mezi Albánci otevřeně hrozí použitím zbraní, pokud nezávislost nezískají. Mezi Srby (s podporou a požehnáním vlády) v posledních týdnech dochází k obrovskému oživení nacionalistických nálad pod záminkou boje za Kosovo a za srbské oblasti Bosny. Stále častěji se ozývají hlasy zpochybňující euroatlantickou orientaci země. Bělehrad stáhl přihlášku do NATO a chce se orientovat na Rusko a Čínu. Srbský ministr zahraničí Vuk Jeremić otevřeně hrozí, že Srbsko opět stáhne Balkán do noční můry 90. let.

Jednotná a pevná reakce EU je jedinou možností, jak zabránit tomu, aby se proroctví ministra Jeremiće naplnilo.

Vyšlo v Lidových novinách 20.11.2007

Příspěvků : 3 - Kosovo jako bantustan

  1. joo : 13.1.2008 v 2.29

    Namísto laciné propagandy doporučuji napsat něco o kurdském sebeurčení Napadení Iráku bylo zdůvodňováno jejich ochranou. Vraždění Kurdů Tureckem nějak Občanský Institut přehlíží. I tureckou okupační invazi na Kypr. Žeby proto, že Turecko je vojenský spojenec USA?

    A Kurdové dosud svůj stát nemají. Albánci ano.

  2. Skeptik : 23.11.2007 v 13.48

    Nechápem, prečo nie je možné oddeliť časť Kosova a pripojiť ho k Srbsku, keď je plánované odtrhnúť celé Kosovo od Srbska. Sudetskí Nemci nerobili prakticky nič iné ako kosovskí Albánci, ktorých paradoxne podporuje EÚ a hlavne USA. Pohľadom súčasnosti sa po Mnichove 1938 mali podieľať na okupácii Sudet aj Francúzsko a Anglicko! A pán Zrno si akosi nestihol všimnúť fakt, že už pred vypuknutím konfliktu kosovskí Albánci nepripúšťali inú možnosť ako nezávislosť. Títo politológovia a politici sú akýsi čudní ak nie schizofrenickí.

  3. jh : 23.11.2007 v 1.30

    Autor v závěru článku hovoří, že jedinou možností jak zabránit válce je jednotná a pevná reakce EU.
    Domnívám se – jakkoli je tato možnost prakticky téměř nemožná – že půjde o vyčerpávající válku nervů a Bůh chraň Balkán od války krvavé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?