Imigrace a chucpe

23.1.2015
Roman Joch

A Syrian refugee holds a baby in a refug...A Syrian refugee holdPolitická společnost může mít imigrační politiku, jakou chce: rozhodnout se, koho za své občany přijme a koho ne. Když někoho nepřijme, není to trest. Arabské země sunnitské i šíitské, které mohou syrské muslimské uprchlíky přijmout, existují. Žádná však nepřijme syrské křesťany.Vyjádřil jsem názor, že bychom měli do ČR přijímat syrské uprchlíky, kteří jsou křesťané (tj. ne muslimové). Petr Honzejk to v HN označil za připisování kolektivní viny muslimům, považování je za kulturně podřadné; a za nedostatek milosrdenství, jež je křesťanskou hodnotou naší společnosti. Nemá pravdu v ani jednom.

Kolektivní vina je trestání lidí nikoli kvůli jejich individuálním zločinům, nýbrž kvůli příslušnosti ke kolektivnímu celku. Odmítnout přijmout imigranty však není trestem. Když Nový Zéland odmítne mě (či kohokoli na světě) přijmout za svého občana, netrestá nás a ani vůči celému lidstvu neaplikuje kolektivní vinu. Jen realizuje právo na svou imigrační politiku. Politická společnost může mít imigrační politiku, jakou chce: rozhodnout se, koho za své občany příjme a koho ne. Když někoho nepřijme, není to trest.

Prozíravé je, když si vybírá imigranty, kteří sdílejí hodnoty země. V našem případě židovsko-křesťanské a sekulárně-liberální. Není to argument kulturní podřadnosti či méněcennosti, nýbrž hodnotové blízkosti či jinakosti. Neříká, že islám je podřadný; říká, že islám je jiný. Je faktem, že do české společnosti se integruje průměrný občan Slovenska či Saska lépe než Somálska či Saúdské Arábie – stejně jako do saúdské společnosti se integruje průměrný obyvatel Jemenu či Jordánska lépe než Jamajky či Japonska. To neznamená, že Jamajčané a Japonci jsou méněcenní vůči Jemencům a Jordáncům.

Arabské země sunnitské i šíitské, které mohou syrské muslimské uprchlíky přijmout, existují. Žádná však nepřijme syrské křesťany. To může udělat jen (post)křesťanská Evropa, proto by měla.

Milosrdenství: je “chucpe“, když sekulární liberálové (kteří jinak dostanou kopřivku, když slyší, že manželství by mělo být definováno jako svazek muže a ženy) poučují křesťany o křesťanství. Milosrdenství je ctnost, která se vyžaduje od člověka, jednotlivce. Nikoli od státu. Ten nemá být milosrdný, nýbrž spravedlivý a prozíravý (stát nesmí vraha nepotrestat s tím, že mu “odpustil“, neboť je prý “milosrdný“). Milosrdný má být jednotlivec – mohu a mám odpustit tomu, kdo mi ublížil, slitovat se nad bližními v nouzi atd.

Skutečné milosrdenství vůči uprchlíkům se neprojevuje nerozvážnou imigrační politikou, která poškodí vlastní občany, nýbrž tím, že někdo dobrovolně u sebe uprchlíka ubytuje anebo alespoň ze svého pošle peníze charitě, která jim pomáhá. To je milosrdenství.

Vyšlo v Hospodářských novinách 16.1.2014

Příspěvků : 3 - Imigrace a chucpe

  1. František Kopečný : 30.1.2015 v 18.09

    Stačí porovnat Izrael a palestýnská území. Holt dělají méně a mají jiné pořadí hodnot. To jim trochu zácidím. A pohled na klan křesťanů? FK

  2. Michal : 24.1.2015 v 2.15

    Náboženství v orientu netvoří klan, ale klany mají svá náboženství. Konflikt je spíše mezi klany, jejich spiritualita je až sekundární. Nelze prchat do cizího klanu, cizí je automaticky protivník či rovnou nepřítel. Křesťané oslabili tam nejen porodností, ale zhusta měli lepší postavení a snazší život. Evropu asi nepotřebují trvale. Zatímco muslimové hrají o všechno, tak i jejich hostilita, polarita to ohroženosti?

  3. Jonáš Mazáček : 23.1.2015 v 18.26

    Pane Jochu chci vás povzbudit k dalšímu publikování a poprosit o zveřejnění vaších článku i zde, když budete psát do jiních novin, protože mně ve Švýcarsku chybí kvalitní zdroj konzervativních myšlenek. Zdraví Jonáš Mazáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?