Hra o trůny v Bílém domě

10.8.2017
Roman Joch

trumpandflagBýt tiskovým mluvčím prezidenta Trumpa není snadné, mírně řečeno. Jeden den se Bílý dům domluví na komunikační strategii k nějaké otázce. Tiskový mluvčí Sean Spicer či jeho zástupkyně Sarah Huckabeeová Sandersová nebo poradkyně  prezidenta Kellyanne Conwayová ji prezentují před médii. Druhý den ráno prezident Trump dá rozhovor televizi nebo napíše pár tweetů – a vše popře, řekne pravý opak.

Prezident je prezident, a tudíž co řekne či napíše, je oficiální pozicí Bílého domu. Ti předchozí vypadají jako blbci.

Úkaz, který zastínil i Trumpa 

Pozor, přichází nový ředitel Komunikačního odboru Bílého domu Anthony Scaramucci přezdívaný The Mooch (Múč). Muž italského původu, velice úspěšný finančník z Wall Street, o práci s médii však neví nic. Kdysi byl demokrat, podporoval Obamu, pak se stal republikánem a v primárkách 2016 fandil Jebu Bushovi. Trumpa podpořil, až když dnešní prezident získal nominaci.

Múč přinesl nový styl. Patří k němu okázalost, velké sluneční brýle a sebestylizace mířící mezi další dva známé Italoameričany: Giulianiho a Stalloneho. Rudi Giuliani byl chlapácký a úspěšný starosta New Yorku a Sylvester Stallone je Sylvester Stallone. Tak nějak chtěl Scaramucci působit a vypadat.

Byl to „úkaz“, který na chvíli mediálně zastínil i Trumpa, což Trumpmusel nést nelibě, neboť přece největší mediální hvězdou Ameriky je on. Vztah Trumpa a médií je paraziticko-symbiotický: vzájemně se nenávidí, ale i potřebují. Trump útočí na média, což mu zajišťuje popularitu u skalních voličů, a média útočí na Trumpa, což jim zvyšuje čtenost a sledovanost. Potřebují se navzájem, aby se mohli nenávidět.

Scaramucci mluví o Trumpovi jako o svém nejlepším příteli a že prý si to vyřídí s každým, kdo chce jeho příteli ublížit. Tiskovýmluvčí Spicer to už nemá zapotřebí a rezignuje. Jednoho dne Múč mluví o šéfovi prezidentské kanceláře Reinci Priebusovi jako o svém bratru, pak ho začne před novináři pomlouvat a naznačovat, že právě Priebus je odpovědný za úniky negativních informací o Trumpovi do médií. Na otázku, jak se to slučuje s jeho včerejšími výroky o Priebusovi coby bratrovi, Scaramucci odpoví, že ano, jsou jako bratři, Kain a Ábel.

Priebus rezignuje, ve skutečnosti je Trumpem rezignovat přinucen, ale se ctí. Scaramucci volá novinářům a žádá je, ať mu řeknou, kdo z Bílého domu jim poskytl tu či onu informaci. Apeluje na ně: „Je to vaše vlastenecká povinnost!“ Tímprokazuje svou mediální nezkušenost: média nikdy, pokud tak nemusí na základě soudního příkazu (vyzrazení státního tajemství), identitu svých zdrojů neprozrazují.

Kalich trpělivosti se Scaramuccim se naplnil koncem července, když Múč v telefonickém rozhovoru pomluvil nejen Priebuse, ale i Trumpova poradce Steva Bannona a použil přitom vulgarit, jaké média obvykle nezveřejňují. Nyní je s gustem zveřejnila.

Po Priebusově odchodu Trump jmenuje novým šéfem své prezidentské kanceláře dosavadního ministra vnitřní bezpečnosti, generála námořní pěchoty Kellyho. Je-li někdo schopen dát Trumpově kanceláři řád a disciplínu, je to starý mariňák generál Kelly. A nebude-li toho schopen on, pak nikdo.

Boj o vliv na prezidenta 

První krok, který si Kelly na Trumpovi vynutil, byl odchod Scaramucciho. Trump jej v poslední červencový den – po deseti dnech v Bílém domě – propustil. Na otázku, jak se cítí a co tomu říká, Múč tweetem odpověděl: „Čistá bolest.“

„Hra o trůny“ pokračuje. Poradce prezidenta pro národní bezpečnost generál McMaster z Rady národní bezpečnosti vyhodí analytiky, které tam kdysi přivedl první bezpečnostní poradce generál Flynn. Tito analytici jsou blízcí prezidentovu poradci Stevu Bannonovi, který byl předtím šéfredaktorem radikálně-pravicové webové stránky Breitbart News. Takže Breitbart zaútočí na McMastera a žádá jeho hlavu. Jedná se o boj o vliv na prezidenta v Bílém domě mezi Bannonem a McMasterem.

Bannon je představitelem radikálně „trumpistického“ křídla, více nacionalistického a ostře protiislámského, silně proizraelského, které ale chce dohodu s Ruskem. McMaster je blíže demokraticko-republikánskému establishmentu, je umírněnější jak v podpoře Izraele, tak i v odporu vůči Íránu, ale chce tvrdší postoj vůči Rusku; McMaster prezidenta Trumpa přesvědčil, aby Obamovu dohodu s Íránem nezrušil. To mu zazlívají Bannon a stránky Breitbart, kteří jsou nejen silně proizraelští, ale zastávají i nesmírně tvrdou linii vůči Íránu. Takže spor mezi BannonemaMcMasterem není mezi holubicemi a jestřáby, nýbrž mezi těmi, kdo jsou holubice v jedné otázce a jestřábi v druhé – a těmi, kdo to mají opačně.

Přitom paradoxem je, že být proruští a protiíránští (či opačně) je u obou schizofrenické, neboť Rusko a Írán jsou na Blízkém východě spojenci.

Tak či onak, „hra o trůny“ vBílém domě bude pokračovat.

Vyšlo v LN 8.8.2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?