Hirošimské memento

31.5.2016
Roman Joch

atomic-bomb

Když v roce 1956 univerzita v Oxfordu udělila čestný doktorát exprezidentu Trumanovi, profesorka Elizabeth Anscombová, Wittgensteinova žákyně a konvertitka ke křesťanství, vyvolala rozruch. Sepsala esej, ve kterém univerzitu veřejně vyzývala, aby Trumanovi doktorát neudělovala, protože Truman nařídil svrhnout atomové bomby na města, a tudíž byl masovým vrahem. 

Anscombová nebyla pacifistkou, naopak byla stoupenkyní spravedlivé války. Ale podle učení o spravedlivé válce je nutné rozlišovat mezi civilisty a ozbrojenci a nikdy úmyslně neútočit na neozbrojené civilisty. Bombardování vojenských zařízení (případně i atomovou bombou) je přípustné, i když nezáměrně zahynou i někteří civilisté; jejich úmyslné zabíjení je však vždy válečným zločinem (a jedno, zda mečem, či bombou). Takovými tudíž bylo například i sovětské bombardování Helsinek, německé Varšavy, Rotterdamu, Coventry, ale i spojenecké Hamburku, Drážďan, Hirošimy, Nagasaki – nebo i Tokia (kde bombardování konvenčními a zápalnými bombami v březnu 1945 zabilo více lidí než atomová bomba v Hirošimě).

Polehčující okolnost 

Bylo pro Hirošimu (a Nagasaki) nějaké ospravedlnění, „polehčující okolnost“? Ano; záměrem nebylo zabít japonských civilistů co nejvíc, nýbrž šokovat japonské vedení novou zbraní a přimět je ke kapitulaci. Tedy zachránit co nejvíc lidských životů spojeneckých i japonských. Při dobývání malého ostrova Okinawa bylo zabito 12 tisíc amerických vojáků, 50 tisíc zraněno a Japonců – vojáků i civilistů, kteří páchali hromadné sebevraždy – zemřelo až 200 tisíc. Při dobývání japonských ostrovů v letech 1945, 1946 a možná i 1947 se počítalo se smrtí milionu spojenců, čtyřnásobku japonských obránců a těžko odhadnutelného počtu japonských civilistů.

To vše jsou silné polehčující okolnosti pro atomovou bombu, přesto však byla použita proti civilistům, a to je z hlediska spravedlivé války nepřijatelné. V jejím důsledku Japonsko kapitulovalo a miliony lidských životů nebyly zmařeny. Nikdy se však už nedozvíme, jestli by nekapitulovalo i bez ní či – což je postoj, ke kterému se kloním – po jejím demonstrativním použití proti vojensky opevněnému ostrovu s malým počtem civilistů typu Iwodžima.

Druhá světová válka začala v Evropě v roce 1939 spojenectvím Hitlera se Stalinem, ale v Asii už v roce 1937 japonským útokem proti Číně. Skončila v září 1945 v Tokijském zálivu. Vyžádala si až 60 milionů životů; jak vojáků, tak především civilistů, hlavně Číňanů a obyvatel „krvavých zemí“ od středního Polska až po západní Rusko. Větší počet obětí byl na straně vítězných spojenců než poražené Osy; a hlavně Japonci, Němci, ale i Sověti se k civilistům protivníka chovali obzvláště brutálně. Po těchto brutalitách neviděli mnozí použití atomové bomby proti městům coby nepřijatelné pro rychlé ukončení války.

Přitom ještě v létě 1942, poté, co Němci vyvraždili Lidice a britský premiér Churchill navrhl, aby britské královské letectvo bombami zasypalo náhodně vybranou německou vesnici se stejným počtem obyvatel jako Lidice jako odplatu za Lidice, ale i jako varování Němcům před dalšími Lidicemi v okupované Evropě, většina ministrů válečného kabinetu hlasovala proti; s tím, že když nacisté vedou válku barbarsky, Britové ji tak vést nebudou; budou bojovat proti vojákům, nikoli zabíjet civilisty. Rok poté už i oni ztratili zábrany a zasypali Hamburk bombami.

To vyvolává otázku: když protivník dlouhodobě vede válku barbarsky, dokážeme si udržet své zábrany a vést ji férově, tj. jen proti jeho ozbrojencům, anebo se časem i my staneme stejnými a začneme mu zabíjet civilisty neomezeně? Ta otázka je mementem; nastavuje nám zrcadlo, zda je naše lidství pevné, anebo jen pozlátkem.

Odstrašení 

Vzhledem ke všem okolnostem by se Obama za svržení atomové bomby omlouvat neměl, ale měl by vyjádřit lítost, že k němu došlo. A především si z něho vzít to správné poučení, aby k něčemu podobnému – výbuchu jaderné bomby nad městem – už nikdy nedošlo.

Tím poučením není úsilí o úplné odstranění jaderných zbraní. To je jednak nerealistické a jednak nežádoucí; jaderné zbraně totiž představují odstrašení, odrazují agresora od útoku, tak udržují mír, jsou prevencí války a chrání lidské životy. Kdyby se Ukrajina svých jaderných zbraní v polovině 90. let nevzdala, v roce 2014 by nebyla napadena a část jejího území okupována.

Tím poučením je zachovat jaderné zbraně pro účely odstrašení a zároveň vybudovat komplexní protiraketovou obranu. To jsou však poučení, která Obama není s to pochopit.

Vyšlo v LN 26.5.2016

Příspěvků : 5 - Hirošimské memento

  1. Zdeněk Hovorka : 8.6.2016 v 17.37

    Ono se to po 70 letech míru krásně píše, intelektuálský trůn je pohodlný. Nikdo z autorů však ve válce nepřišel o otce, bratra, syna. Ani se jim nevrátil zmrzačený. A v realitě masové války tak úplně neplatí rozdělení civilista x voják (hodně před 90% spojeneckých vojáků tvořili zmobilizovaní civilisté). Proč by i oni měli být něčím méně hodnotným než nepřátelští civilisté ? A nejde jen o relaci vlastní voják x nepřátelský civilista. Jde i o vlastní civilisty, kteří i přes maximální opatrnost mnohdy zahynou v “přátelské palbě”. Před invazí do Normandie bylo absolutně nezbytné zničit francouzskou železniční síť (seřazovací nádraží, depa, důležité uzly, mosty). Při tomto bombardování jen do 6.června zahynulo více francouzských civilistů než francouzských vojáků za války v roce 1939/1940. Mnohá okupovaná města od Cherbourgu po Manilu musela být osvobozována dobýváním, neexistovala alternativa. Načítaně jen v západní Evropě zahynulo více civilistů jako vedlejší ztráty osvobození, než Japonců za jaderného bombardování. A to není kritika válečných schopností!!! To je jen konstatování holých skutečností. Krutých skutečností.

  2. Michal : 6.6.2016 v 9.27

    Mít všechny informace pro volbu svržení Fat Boy, žel, nemáme možnost ani dnes. Pouze autority je měli na stole a po stoletích, až je někdo odcizí, nás mohou docela překvapit. Osobně mám za to, že to byla únava američanů, generace farmářských kluků, co vypadnou do světa rádi a hned, vojna nevojna, se dílem vyčerpala, dílem pomřela v boji. Nastupující již to viděli jinak.

    Zatímco japonci se jen utužovali jako každá sebedestruktivní sekta.

  3. Klapal : 2.6.2016 v 21.34

    Jen si nejsem jist, zda šokovat protivníka svou brutalitou a v důsledku toho ušetřit vlastní i protivníkovy životy, je opravdu polehčující okolnost. Na stejném principu fungovala i taktika získávání protivníkem ovládaných vesnic užívaná v jugoslávských válkách. Říkali tomu tuším “račun” – účet. Místo, aby útočník vesnici složitě dobýval za cenu ztráty vlastních ale i protivníkových životů, provedl něco tak strašného, že se lidé z vesnice dobrovolně odstěhovali. Např. odchytil těhotnou ženu, zaživa jí vyřízl plod a zašil místo něj kočku. Byly tím ušetřeny životy? Asi ano. Je to tedy polehčující okolnost? Nejsem si jist. Mimochodem zabíjet úmyslně civilisty, abych tím oslabil vůli protivníka, není to hlavní definiční znak terorizmu?

    • RJ : 6.6.2016 v 18.46

      Ano, je. Ale čtěte pozorně: co já napsal? Obhajobu bombardování Hirošimy? Ne. Já napsal, že chápu pohnutky těch, kdo ji svrhli na H. a obhajovali její svržení. Byť já sám nesouhlasím. Resp. já bych byl pro svržení, ale ne na město, nýbrž na opevněný ostrov… Ale to jsem napsal.
      RJ

      • Klapal : 21.6.2016 v 18.01

        Máte pravdu, omlouvám se. Jsem si vědom toho, že věc není morálně jednoduchá. A vzhledem k opravdu hrozným japonským válečným zločinům byla nálada v Americe, jaká byla, a že se z jiného úhlu pohledu dá říci, že se Američané ještě drželi zpátky. Jen trochu off topic bych připomněl, že oblast Nagasaki byla už od 16. st. tradičním centrem japonského křesťanství, které se zde v podzemí udrželo i po jeho zákazu ze strany Iejasa Tokugawy až do jeho znovupovolení ve druhé polovině 19. st. (i když se zachovalo v poněkud zkomolené podobě). O neuvěřitelné statečnosti japonských křesťanů a evropských misionářů pojednává pěkná Durychova knížka Služebníci neužiteční.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?