Gender do škol! Gender všude!

4.9.2015
Matyáš Zrno

1733.jpgMinistr Jiří Dienstbier zůstal věrný své pověsti nejideologičtějšího ministra současné vlády – podle Lidových novin se rozhodl zapracovat na tzv.genderově vyvážených učebnicích. Podle Dienstbiera má „jazyk obrovskou symbolickou hodnotu, a pokud chceme uvést dva ekvivalenty, přičemž jeden ale napíšeme zdrobnělinou, okamžitě tím klesá symbolická hodnota tohoto slova.“

Jak píší Lidové noviny, dívky jsou navíc v učebnicích podle resortu vykreslené jako ty, které mají pečovat, a chlapci jako ti, kteří budou pracovat v technických oborech. „V obsazích učebnic nejde jen o samotný text, často to jsou doprovodné ilustrace či příklady, které jsou genderově stereotypní a znázorňují ženské či mužské postavy v určitých, takzvaně tradičních rolích,“pokračuje ministr.

Politruk lepší sluníčkářky?

Pochopitelně, od úvah jednoho ministra ke konkrétní akci bývá (v tomto případě naštěstí) daleko. I tak je ale třeba mít se na pozoru! Nejde o nic jiného, než o ideologické vymývání mozků našich dětí, což je ještě větším nebezpečím pro společnost než elektronická evidence tržeb.  A ministr Dienstbier  bude  jistě moci počítat s podporou své příbuzné a bývalé náměstkyně na svém úřadě, nynější ministryně školtsví  Kateřiny Valachové. Člověk skoro začne litovat výměny ministra Chládka, který sice byl zjevný sociopat a skutečně (to opravdu není jen výmysl MF Dnes) obtěžoval zaměstnankyně svého úřadu a vymýšlel jednu větší blbost než druhou, ale (zjednodušeně řečeno): byl to grázl a ne ideolog. Ano, je to smutné, ale bývalý absolvent Vojenské politické akademie Klementa Gotwalda může být méně nebezpečný než zarytá „sluníčkářka“. Ostatně, příručka na posuzování genderové korektnosti učebnice už existuje, můžete si jí stáhnout zde.

Vzhledem k tomu, že jsem na úřadu, který nyní Dienstbier vede, v době Nečasovy vlády pracoval, mohu si představit nadšení, které mezi jeho eko-femi-socialistickými zaměstnanci návrh vzbudí. Bohužel, pokud jim něco nemohu upřít, je to zápal pro věc – tak typický pro všechny fanatické příznivce nějaké velké myšlenky na to, jak změnit společnost. V tom si mohou podat ruce s komunisty, fašisty, islamisty a dalšími „…isty“.

Pojďme se tedy podívat, co to za velkou myšlenku je. Radikální feministky jsou totiž něco jako muslimové při mezináboženském dialogu. Veřejnosti sevírují jakousi „soft“ verzi svého programu.  Slýcháme o rovnoprávnosti, rovném odměňování za stejnou práci, dostatku školek… Tedy nic, s čím by normálně uvažující člověk nesouhlasil. Když mluví na veřejnosti zakladatelka Gender studies, důstojná to dáma a socioložka Jiřina Šiklová, většinou tam neslyšíme nic, s čím by nešlo nesouhlasit nebo alespoň důstojně nepolemizovat. Pak je tu ale druhá stránka. To, co si radikální feministky a zastánkyně genderové ideologie myslí opravdu a co bohužel chtějí prosadit v naší společnosti. A to jsou tedy věci…

Gender v akci

Nejde totiž o rovnoprávnost (s tím by nikdo neměl problém). Jde o sociální inženýrství, jehož podstatou je přesvědčení, že mezi pohlavími nejsou žádné přirozené rozdíly.  Muži a ženy jsou psychicky úplně stejní a jen a pouze díky patriarchální výchově si holčičky hrají více s panenkami a chlapci s autíčky a jen díky tomu si pak více dívek vybírá spíše pečovatelská povolání a více chlapců pracuje jako automechanici. Kdybychom měli pěknégenderově neutrální školky jako ve Švédsku, kde děti nejsou „ona“ nebo „on“, ale zkrátka „přátelé“ a nečtou jim tam klasické pohádky, ale příběhy o dvou žirafích přítelkyních, které si přály miminko, a tak si adoptovaly krokodýla, bylo by všechno jinak. Lépe. Ostatně už před lety začaly feministky něco podobného propagovat u nás, když v rámci školení pro učitele prosazovaly společné záchody a genderově korektní pohádky o princezně, která zachránila prince. Napsal jsem o tom před devíti lety takový kraťoučkýkomentář do Hospodářských novin. Byl spíš nadneseně zaměřený, ale následná mela mě přesvědčila, že s feministkami není možná diskuse a legrace už vůbec ne. Dozvěděl jsem se, že se nacházím sto let za opicemi, že ohrožuji humanistická východiska Listiny základních práv a svobod a že sexismus je vlastně rasismus. Tak začala má milostná aféra s radikálním feminismem. Začal jsem se tomu trochu věnovat a nestačil se divit…

Šíře záběru feministek je neuvěřitelná. Vadí jim jazyk, konkrétně generické maskulinum, a tak vymýšlejí novotvary jako „hosté a hostky“ (užívané na oficiálních vládních dokumentech Dienstbierova úřadu) . Vadí jim celá naše dosavadní kultura, takže se na oborech gender studies učí „Genderová charakteristika klasického kánonu“ nebo „Genderová fluidita v literatuře“. Kromě toho můžete studovat i „environmentální souvislostí dámských hygienických potřeb“, „důsledky popularity detektivek z hlediska feminismu“, seminář o „konstrukci autenticity a genderové identity v hip hopu“, „subverzi genderových stereotypů v období modernismu“ nebo jak „hierarchii na základě pohlaví explicitně nahrazuje hierarchie moci“. Pak už jen stačí napsat závěrečnou práci na téma „Subverzivní potenciál genderově nenormativních strategií“ nebo „Líčení a genderová subjektivita“ a můžete se zaměstnat na Úřadu vlády. A nebo můžete zorganizovat festivalgenderfuck, ale to je jen pro silné nátury.

Feministky cítí silnou podporu v zádech z Bruselu. Zohledňování genderových hledisek je závaznou politikou Evropské unie. Existuje plán EU na šedesátiprocentní zaměstnanost žen (a 70% zaměstnanost svobodných matek) do roku 2010 (nepodařilo se, stejně jako plán mít třetinu dětí v jeslích, někdy prostě všechno naplánovat nejde…). Rezoluce Evropského parlamentu si stěžuje na genderovou nevyrovnanost divadelních souborů, v jiném dokumentu z Bruselu se zase členské státy vyzývají k rovnému zastoupení žen v misích OSN a EU, a to včetně příslušníků policejních a vojenských sil. Štědrý systém dotací na genderový výzkum zase vede k velmi zajímavým zjištěním, například že ženy mají menší možnost politicky rozhodovat o změně klimatu než muži a že muži mají výrazně větší uhlíkovou stopu než ženy.. Ukazuje se jako vždy, že nátlakové skupiny nejsou nikdy spokojeny a budou si hledat stále nová a nová pole působnosti. A tak, když už si ženy vydobyly všechna práva, alespoň budeme zkoumat jejich uhlíkovou stopu…

Nový pohled na svět

Vše, doslova celé lidské bytí, je podle feministek třeba znovu prozkoumat z pohledu genderu, protože vše dosud bylo důsledkem mužské patriarchální nadvlády (samí Platonové, Shakespearové, Mozartové…). Jenže pokud všichni a všechno až dosud jsou produktem ošklivé mužské nadvlády, máme co do činění se stejně frontálním útokem na naši civilizaci o jakou se jinými prostředky pokouší třeba Islámský stát. Polský filozof a europoslanec, profesor Legutko k tomu píše:  „Schéma je prosté: muži diskriminovali ženy a je třeba to změnit. Ambice jsou však obrovské. Na základě podobné výchozí premisy je nutné se vyslovovat k Homérovi i Balzakovi, ke genetice i k matematice, k poezii i k próze, k univerzitě i k ústavě, ke gramatice i k filozofii, k teologii i k teorii filmu“. A skutečně, v pražském Gender studies proběhl například filmový seminář, který z hlediska sexismu hodnotí i komedii „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. Legutko si dal tu práci a leccos z feministické literatury si přečetl (za což má můj upřímný obdiv) a hodnotí:

„Intenzivní mobilizace je zjevná u většiny feministických textů a u některých nabírá podob, které nemají daleko k šílenství. Kdo někdy měl v rukou některý z textů Andrey Dworkinové, musel cítit její zavilou zlobu, která vyzařuje z každé věty, z každého slova, dokonce z každé čárky. Nejde tu o výklad, o běžné emoce, není to ani sebevyjádření; máme tu co do činění s nekončící explozí fúrie utržené z řetězu a namířené proti mužům, která proniká beze zbytku tělo, duši i jazyk. Jiná z autorek ve sborníku věnovaném feministickým teoriím napsala, že pociťuje takový hněv, že náhle není schopna teoretického myšlení, což – jak se lze domýšlet – bylo ve vší vážnosti čteno jako důležitý hlas ve sporu o tom, čím je feminismus jako teorie. Tento stav ducha lze chápat. Pokud někdo celou svou duší věří, že od samého počátku biologické existence – nepočítáme- li pravěký matriarchát ponořený v mytologické mlze – byly ženy předmětem ničím   nepřerušované diskriminace, násilí, vykořisťování, dominance a jiných nepříjemných věcí, a pokud se někdo s těmi všemi generacemi žen bezezbytku solidarizuje a na této solidaritě buduje svoji identitu, musí v něm propukat hněv, který si nelze na ničem vybít a který – proti fyzikálním zákonům – s každým vybíjením spíš roste než slábne. Dosvědčují to dějiny feministického hnutí. Úměrně tomu, jak si ženy vydobývají stále větší množství práv a šancí, feministky  propadají stále větším vášním a hecují se do stále zavilejších bojů o nová území.“

Čím se cítíte?

Samozřejmě ale nejde jen o pohlaví, gender je totiž mnohem širší pojem. Je to jakési sociální pohlaví, které si sami vybereme a u kterého se nesmíme spoutávat pohlavím biologickým. Jinými slovy, můžete si sami každé ráno po snídani rozhodnout, zda budete heterosexuálem (to je ale tak trapně nudné…), homosexuálem, bisexuálem, intersexuálem nebo třeba transgenderem (to je muž, který se cítí být ženou, ovšem lesbickou ženou, takže ho jiné ženy nepřitahují jako muže, ale jako lesbickou ženou, kterou se ve svém nitru cítí být…).  Zní to šíleně? Na pražské fakultě humanitních visel takový pěkný plakát, který si udělaly studentky a tam je to i napsané: „Dělení na muže a ženy je omezující, vytvářej si svůj vlastní gender“.  Ostatně, Simone de Beauvoirová, průkopnice feminismu, napsala: „Člověk se ženou nerodí, ale stává.“ A jiná přední feministka, profesorka Judith Butlerová z univerzity v Berkeley tvrdí, že pohlavní identita většiny lidí je fikcí, „komedií“, jejíž hraní jim vtloukali do hlavy od nejranějšího dětství. Soužití muže a ženy a sexuální touhu mezi odlišnými pohlavími vnímá jako výraz perfidního represivního systému, „nucené heterosexuality“.

Samozřejmě, tuhle šroubovanou a pro běžného člověka nepochopitelnou mluvu, si gender-dámy schovávají pro sebe. Stejně jako své drobné rozmýšky o tom, jaký druh feminismu je nejlepší. Víme díky tomu ale, co je jejich konečným cílem. Vzhledem k tomu, že se bez výjimky jedná o aktivistky ostře levicově zaměřené, nepřekvapí, že jim vadí rodina, kde se reprodukují ony údajné genderové stereotypy. Proto by také rádi děti od malička  viděly v jeslích, kde by mohly být  vystaveny pokrokovým myšlenkám. A když ne v jeslích, tak jim ty pokrokové myšlenky nacpeme do hlavy alespoň ve škole, že pane Dienstbiere..? A nebo v České televizi, v pořadu pro děti.

 

P.S. Anglicky hovořícím čtenářům doporučuji skvělý dokument norského komika Haralda Eii „The gender equality paradox„. Eia si coby komik dovolil to, co si v Norsku nikdo jiný už nedovolí. Udělal si z genderové pavědy legraci a z genderových teoretiků, když je poté konfrontoval se závěry skutečných vědců (evolučních biologů,  psychologů či antropologů) to, co ve skutečnosti jsou: šarlatány.

 

Vyšlo na www.pravybreh.cz

Příspěvků : 2 - Gender do škol! Gender všude!

  1. Blbobij : 3.3.2016 v 14.27

    Jediný, kdo je tady ideologický, je autor článku. Přesně o takových psal Umberto Eco. Přijmout svět ve všech jeho stereotypech a bránit pravdě za každou cenu.

  2. Michal : 14.9.2015 v 19.48

    V rodinné konstelaci revolucionáře a ochránce “žen” bychom našli dost důvodů pro jeho stanoviska. Technická řešení místo lidské zodpovědnosti, celistvosti a zralosti vztahů proliferují do další generace. Tedy spíše kvalitní individuální a skupinová terapie, než filosofování, které člověka jen fixuje v neživotných zvyklostech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?