EUtopická cesta k míru

16.10.2012
Roman Joch

Byly-li by oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru každoročně od roku 1945 až dodnes získávají ozbrojení síly USA.

Jak říkával Groucho Marx či Woody Allen, „it’s a deja-vu all over again“, neboli, abych to přeložil přesně, špatný sen se nám opět vrací.

Nobelův výbor totiž zasedl a rozhodl.

Nemohu než zopakovat, co jsem napsal před sedmi lety: Nobelovu cenu míru mohl letos klidně získat skautský oddíl světlušek Horní Počernice; pro mír totiž udělal asi tolik, jako celá Evropská unie. Ta pro něj totiž udělala mikroskopicky málo.

Byly-li by oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru každoročně od roku 1945 až dodnes získávají ozbrojení síly USA.

Kdysi k tomu, aby člověk získal Nobelovku míru, bylo zapotřebí být alespoň celoživotním gangsterem, vrahou a teroristou, zabít či nechat zabít několik tisíců či desítek tisíců lidí, zvláště civilistů, a pak slíbit, že už budete hodný (Jasir Arafat, Nobelova cena míru za rok 1994).

Anebo bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným presidentem a pak si post-presidentskou kariéru založit na obhajobě teroristů a diktátorů typu Jasira Arafata či Kim Il-Sunga a Kim Čong-Ila (Jimmy Carter, Nobelova cena míru za rok 2002).

Anebo, abyste dostali Nobelovku, bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným kandidátem na presidenta a pak šířit hysterii, že se všichni na této planetě upečeme (Al Gore, Nobelova cena míru za rok 2007).

Či – v minimálním případě – být alespoň byrokratem v čele nějaké impotentní mezinárodní organizace (Kofi Annan, OSN, 2001; ElBaradei, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, 2005).

Nyní však stačí o míru jen mluvit. A být bezzubý.

Tím však dláždíte cestu k válce. Neboť slabost, bezbrannost a impotence jsou provokativní. Provokují potenciálního agresora k agresi reálné. Vysílají signál: „nafackuj mi, znásilni mě, dej mi na frak; neumím se bránit.“

Válka nezačíná, když je hodně zbraní, jak mylně míní pacifisté a stoupenci unilaterálního odzbrojení; válka začíná, když potenciální agresor míní, že cena za agresi bude pro něj přijatelná, nízká a hodna rizika.

Naopak válka nezačne, když ho přesvědčíme, že cena, již by za agresi zaplatil, by byla pro něj prohibitivní: porážka, utrpení a zničení jeho země, či – nejlépe – smrt jeho a všeho či všech, kdo jsou mu nejdražší.

To však lze zajistit jedině prostřednictvím síly, odstrašujícího arzenálu, jenž u potenciálních agresorů (vz)budí respekt.

„Mír prostřednictvím síly“ je jediná realistická cesta k jeho zachování.

Nikoli slabost, bezbrannost, impotence, jež jsou – upřímně – koledováním si o agresi.

A taky realitou EU.

Důvod to k Nobelovce!

Mám návrh: získala-li Nobelovku míru 2012 EU, příští rok světlušky. Skautský oddíl světlušek. Třeba v Horních Počernicích.

O těch alespoň vím, že staví školu pro chudé děti v Africe.

Nic moc, ale víc než naivní „mírotvorné“ kecy EU.

Prosím. Nobelovku pro světlušky…

 

publikováno na www.ceskapozice.cz dne 13.10.2012.

Jeden příspěvek - EUtopická cesta k míru

  1. michal : 20.10.2012 v 18.05

    jako mnohý marketing. Label se dá použít i na kolínskou, současný člověk hypnotizovaný televizí žije v polovědomí. Podprahově na něj mrká internet. Orientace je vyloučena, zbývá instinkt. Skandinávci umí nejen vyklidit rudolfinské sbírky v Praze, ale jako každá miniatura i být viděn. Zřejmě z dobré vůle řídí svět oklikou. Nemají papeže a jeho šedé eminence, mají dynamitového krále. Skvělý pacifismus, konečně dynamitu vděčíme za železnice. Rukama by to asi lidé vzdali. Ocenění je pro seniory, když už nic nezmohou a nic neznaměnají, je čas na zásluhy. Takový tajný konsistorní (papežský) rada nic nepokazí. Radíme všichni a rádi. Poradit si stejně nikdo nenechá, neb i to je manipulace. Pokud Saddam uteče včas, možná bude letos i nobelovka druhá. Kdo ho může ocenit? Dekorovat?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?