Dvě ctnosti z nouze

27.10.2016
Roman Joch

american-flag-3Třetí prezidentská debata mezi Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem – symbolicky a věcně naprosto správně v Las Vegas, to jen dokresluje kafkovský charakter letošních amerických voleb – byla zřejmě ze všech tří ta nejlepší pro Trumpa a nejhorší pro Clintonovou. Trumpovi to ale asi příliš nepomůže. Nyní, tj. méně než tři týdny ke dni voleb (8. listopadu), Hillary vede v celoamerických průzkumech o šest procentních bodů. A většina voličů si už názor, koho volit či nevolit, utvořila. 

Nejslabší a nejhorší za 160 let 

Onen rozdíl šesti procentních bodů je signifikantní v několika ohledech.

Za prvé, jak to, že jen o šest procentních bodů? Jak to, že Hillary nevede nad tak nemožným a skandalózním kandidátem o mnohem víc? To je důkazem toho, jak značně je Hillary slabá a neoblíbená politička. Kterýkoli jiný standardní demokratický kandidát (například viceprezident Joe Biden, abych zmínil jenom jednoho) by nad Trumpem v tomto momentu vedl o mnoho víc.
Trumpova popularita je jako příliv a odliv. Pokud se nic neděje, v preferencích dotahuje Hillary. Pak si pustí pusu na špacír a jeho preference klesnou. Pak chvíli mlčí – a opět dotahuje Hillary. Pak si pustí… atd., to už znáte. Jinými slovy, kdyby byl Donald Trump o něco disciplinovanější kandidát, tyto volby vyhrát mohl.

Čím se dostáváme k otázce druhé: jak to, že republikánský kandidát za demokratkou v průzkumech zaostává? Přece po osmi letech vlády demokratického prezidenta mělo vítězství v roce 2016 patřit republikánům, ne?

No, patřilo by, kdyby měli kandidáta jakéhokoli jiného než Trumpa. Domnívám se, že v tomto momentu by jakýkoli standardní republikánský politik (například guvernér Jeb Bush nebo senátor Marco Rubio) vedl nad Hillary o nějakých těch patnáct procentních bodů.

Hillarya Donald jsou vlastně šťastní, že mají jeden druhého. Takto jsou stále ještě ve hře oba. Nepatrná změna osoby, která získala nominaci, a už dávno by bylo jasné, jak volby dopadnou.

Tito dva jsou jedni z nejslabších a nejhorších kandidátů na prezidenta – za jak dlouhou dobu vlastně? Počítám-li správně, za nějakých sto šedesát let. Až v 50. letech 19. století najdeme takto neinspirativní kandidáty. Lidi, jako byli Millard Fillmore a Franklin Pierce. Oba sice byli americkými prezidenty, ale dnes jsou už po zásluze zapomenuti.

Za třetí, namítnete mi oprávněně, že údaj o tom, o kolik procent vede Hillary před Trumpem v celoamerickém průzkumu, je irelevantní. Jde přece o to, jaký je stav preferencí v jednotlivých státech. USA jsou totiž federací, nikoli unitárním státem, proto rozhodující budou výsledky ve Sboru volitelů. Těch je 538, nejlidnatější stát Kalifornie má pětapadesát volitelů a ty nejméně lidnaté (jako Aljaška, Delaware atd.) mají volitele tři. Každý stát má tolik volitelů, kolik má zástupců v Kongresu (ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu dohromady).

Je-li volitelů 538, pak prezidentem se stává ten, kdo jich získá nejméně 270. Podle průzkumů k dnešnímu dni by volby dopadly takto: Clintonová 333 volitelů, Trump 205 volitelů.

V situaci, když byl na tom Trump dle průzkumů nejlépe, tj. v polovině září, ten poměr byl 272 pro Clintonovou a 266 pro Trumpa. Jinými slovy, Trumpovi tehdy stačilo, aby byl úspěšnější než Clintonová v alespoň ještě jednom státě navíc, jakkoli malém. Když však byla začátkem října zveřejněna nahrávka o tom, jak se chvástá, jak různě osahává ženy (o ony si to nechají líbit, protože on je přece hvězdou), preference pro Clintonovou stouply až na poměr 240 : 198 ve Sboru volitelů v její prospěch. Od té doby klesly na dnešních 333 : 205.

Hillary má prostě štěstí 

V této situaci je velice nepravděpodobné, že ji Trump ještě dožene a předežene. Je to sice možné, leč nepravděpodobné. A tak Hillary Clintonová, tato velice slabá a špatná kandidátka na prezidentku, která navíc s největší pravděpodobností porušila federální zákony (přijímání a odesílání utajovaných informací na nezabezpečeném serveru, mezitím hacknutém Rusy a možná i Číňany), se zřejmě příští prezidentkou stane. Prostě má štěstí.

A stejně by mě zajímalo, zda Donald Trump svou kandidaturu na prezidenta myslel vážně, anebo to jen zkusil. A zda mu to doporučil Bill Clinton. Neboť to je zřejmě jediná možná cesta ve všech paralelních vesmírech Hillary Clintonové do Bílého domu.

Vyšlo v LN 22.10.2016

Jeden příspěvek - Dvě ctnosti z nouze

  1. Vítězslav : 24.11.2016 v 22.54

    Tento článek ze dne 27.10. t.r. stvořil sluníčkář, zcela neznalý reality USA! Mám tam několik příbuzných, kteří emigrovali po r. 1948, 1968 a odešli po “hadrovce”. Ti psali zcela něco jiného! Na můj mail z poloviny září sáhodlouze odpověděl příbuzný, který tam žije 48 let. Vyberu jen jeden odstavec: “Na volby se mne ani neptej. To je skutečný průser. Máme dva kandidáty a oba stojí ho… . Clintonbaba je představitelka současného režimu, který skoro nefunguje. Všichni musí být politicky správní, nemůžeš dávat věcem správný názor, všichni mají a vyžadují všelijaký práva, ale nikdo nechce nést odpovědnost za to co dělá.. Ten haurovitej Trump sice představuje víc realistický pohled, ale je to zase takový vzpupný idiot, který si nevidí do huby a jenom se snaží zastrašovat. I my si musíme probírat zprávy v novinách a televizi ze všech možných zdrojů, aby člověk vytušil, kde ta pravda je. To je stejný všude. U vás máte nepřizpůzpůsobivý čmoudy a u nás máme všelijaký líný vzpurný bakelity”. Tolik citát z mailu ze dne 28.9.2016. A já dodávám že naše noviny a zprávy ČT jsou na dvě věci na ho a na nic , ty papírové snad ještě na podpal!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?