Douglas Murray: Šílenství davů IV.

10.7.2021
Douglas Murray

douglas-murray-678x381

Ve čtyřicátých letech minulého století prováděl americký sexuolog Alfred Kinsey rozsáhlé bádání ohledně sexuální volby, a přestože existují značné výhrady vůči jeho statistické metodice, některé nálezy se po léta považovaly za víceméně správné. Výsledky výzkumu shrnul do dvou knih Sexual Behaviour in the Human Male (Sexuální chování lidského samce, 1948) a Sexual Behaviour in the Human Female (Sexuální chování lidské samice, 1953), v nichž tvrdí, že „převážně homosexuálních“ je během minimálně tří let svého dospělého života (ve věku 16–55 let) 13 procent mužů a podobně je na tom 20 procent žen, které mají z minulosti lesbickou zkušenost.

Kinseyho slavná „škála“ lidské sexuality by i dnes způsobila senzační titulky v médiích, málokdo se totiž domnívá, že by homosexuálních obyvatel bylo 10 procent. Od té doby se s kontroverzní statistikou stále šermuje, zejména americké náboženské obce mají o tak vysokých číslech pochybnosti a s velkou radostí přijaly výsledky bádání Národního průzkumu mužské sexuality v roce 1991, podle něhož je „výlučně homosexuálních“ mužů v Americe pouze 1,1 procenta, a britský Národní statistický úřad stejný nález potvrdil o dvě desetiletí později i pro Spojené království. V roce 1993 průzkum založený na osobních rozhovorech, který vedl americký Institut Alana Guttmachera, odhadl výskyt homosexuálů ve společnosti dokonce na pouhé jedno procento, nejnižší číslo vůbec, jaké uváděly jenom církevní organizace. Předseda Koalice na obhajobu tradičních hodnot měl důvod k oslavě: „Konečně vyšla pravda najevo.“ A jeden z jejích členů prohlásil na jedné pravicové rozhlasové stanici: „Konečně nám dali za pravdu.“14 Tak jako se jedni radují, když statistika počet gayů ve společnosti minimalizuje, jiní by si přáli, aby byla čísla co nejvyšší.

Britská organizace za práva homosexuálů Stonewall považuje za rozumný odhad 5–7 procent, což je od Kinseyova zjištění dost vzdálené. Teprve nová technologie umožnila diskuse uzavřít, nebo alespoň zpřesnit. Má sice také svá metodická úskalí, tak jako dotazníky Národního statistického úřadu v Británii nemohly zohlednit počet skrytých gayů, ale protože jen málo lidí dokáže systematicky lhát na internetu, poskytují vyhledávače velkých dat daleko přesnější informace. Bývalý datový specialista Googlu Seth Stephens-Davidowitz prozradil, že zhruba 2,5 procenta mužů na Facebooku opakovaně projevuje zájem o stejné pohlaví. A z průzkumu pornografických stránek na internetu se mu podařilo vypočítat přibližný počet lidí, kteří svou sexualitu tají. Ukázalo se, že internetové vyhledávače jsou konzistentní a data téměř shodná ve všech státech americké federace. Například homosexuální uživatelé Facebooku na Rhode Islandu sice představují dvojnásobek počtu v porovnání s Mississippi (což lze částečně vysvětlit migrací gayů), ale u vyhledávání internetové pornografie je rozdíl malý: v Mississippi 4,8 procenta, na Rhode Islandu 5,2 procenta. Se všemi výhradami, že někteří lidé klikají na tyto webové stránky jen ze zvědavosti, je možné se závěrem Stephens-Davidowitze, že se v Americe vyskytuje kolem 5 procent gayů, docela dobře souhlasit.

Je to bohužel marné, se statistickými údaji se hraje jako s míčem ve fotbale. V roce 2017 Národní statistický úřad Spojeného království oznámil, že počet homosexuálů, lesbiček, bisexuálů nebo transgenderových osob poprvé dosáhl jeden milion (ze 67 milionů obyvatel). Britské Pink News (Růžové zprávy) považovaly sice novinu za „význačný mezník v životě společnosti“, avšak ani tak velké číslo jim nestačilo. Navzdory tomu si v nedávných desetiletích udělala anglosaská veřejnost o celé záležitosti vlastní obraz a svůj postoj radikálně změnila. V roce 1977 se pouze 10 procent Američanů domnívalo, že homosexuálové jsou takto nastaveni od narození, kdežto v roce 2015 už o tom byla přesvědčena asi polovina obyvatel, a počet těch, co homosexualitu považovali za „výsledek výchovy a vlivu prostředí“ se z 60 procent snížil na polovinu. Není proto překvapivé, že se morální postoj Američanů k homosexualitě radikálně změnil. Průzkumy veřejného mínění (Gallup polls) mezi lety 2001 a 2015 ukázaly, že v roce 2001 považovalo homosexuální a lesbické vztahy za „morálně přijatelné“ 40 procent Američanů a v roce 2015 už to bylo 63 procent. A počet morálně rozhořčených se během stejného období snížil z 53 na 34 procent. Významnou roli v posunu veřejného mínění sehrála skutečnost, že se homosexualita už tolik neskrývala jako kdysi a mnoho lidí mělo gaye přímo v rodině, mezi přáteli a kolegy v zaměstnání nebo mezi svými známými a také na veřejnosti se gayové objevovali častěji. To mělo značný dopad i na ostatní hnutí za lidská práva.

Hlavní změnu morálního postoje vůči homosexuálům způsobilo přesvědčení, že jde o vrozenou vlastnost, a nikoli o volbu. Toto stanovisko prosazovala každá kampaň za práva a to se posléze stalo základním kamenem současné morálky. Všeobecné uznání, že je nespravedlivé někoho trestat, ponižovat, ba dokonce na něj i jen pohlížet spatra kvůli vlastnostem, za něž nenese odpovědnost, se dnes může zdát samozřejmé, v průběhu lidských dějin to však bylo výjimečné a lidé za své vrozené a nezměnitelné rysy často trpěli.

Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci)  vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.

 

Převzato z Konzervativních novin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?