„Deal“ Západu a Islámské republiky ajatolláhů není dobrý

5.12.2013
Roman Joch

ajatPět důvodů, proč se obávat Ženevské dohody o íránském jaderném programu mezi Washingtonem a Teheránem a být v jejím případě pesimistou.

Někteří komentátoři hodnotí nedělní Ženevskou dohodu o íránském jaderném programu mezi Washingtonem a Teheránem kladně – jsou nadšení a plní dobrých očekávání do budoucna. Toto nadšení a očekávání nesdílím, dohoda mě naopak naplňuje obavami a pesimismem. A to z pěti důvodů.

1. Dle dohody Írán nemusí svůj jaderný program zrušit, ale jen de facto zmrazit. Její hlavní náplní je v podstatě zachovat status quo, nikoliv demontovat íránský jaderný program.

Výměnou za to jsou na příštích šest měsíců zrušeny přísné sankce vůči Íránu, které byly nemilosrdně účinné. Řečeno jinak, Írán dosáhl všeho, co chtěl, aniž by musel mnoho slíbit. Jde jednoznačně o ústupek Západu a vítězství ajatolláhů.

2. Situace je nyní z hlediska rozvoje íránského jaderného programu nebezpečnější než před dohodou, neboť sankce ochromovaly Írán i jeho jaderný program. Ty však byly zrušeny a Írán i jeho jaderný program mohou nyní volněji dýchat.

3. Jako by se současný americký prezident Barack Obama smířil s íránskou atomovou bombou a domníval se, že Írán lze stejně jako za studené války Sovětský svaz či komunistickou Čínu zadržovat a od použití atomových zbraní odstrašovat hrozbou následné masivní jaderné odplaty. Tento předpoklad možná platit bude, možná však nikoliv.

Jaderné odstrašení v zásadě platí na ty, kdo nechtějí zemřít, cení si života na tomto světě, a tudíž buď v žádný posmrtný život nevěří, anebo pokud v něj věří, pak si navzdory tomu – nebo možná právě proto – váží milionů nevinných lidských životů a nechtějí je nechat zmařit. Neplatí však na ty, kdo se na svou smrt i milionů dalších těší. Ať tak či onak, platí dva poznatky:Ani během studené války s ateistickým komunismem odstrašení nefungovalo natolik pozitivně, jak se usuzuje. To, že jaderná válka nenastala, bylo více dílem štěstí než rozumu.Získá-li Írán atomovou bombu, odstartuje na Blízkém východě nezadržitelně šíření jaderných zbraní. O atomovou bombu budou okamžitě usilovat i další země, především Saúdská Arábie, Egypt a Turecko – umožnit Íránu získat atomovou bombu by bylo vypuštěním džina z láhve.

4. Prezident Obama projevil mimořádnou necitlivost k zájmům, obavám a názorům hlavních spojenců USA v regionu – Izraele (spojenectví založené na hodnotách) a Saúdské Arábie (spojenectví založené na zájmech).

Prezident Barack Obama projevil mimořádnou necitlivost k zájmům, obavám a názorům hlavních spojenců USA v regionu -Izraele a Saúdské ArábieI kdyby měl tisíckrát pravdu o neškodnosti záměrů íránských ajatolláhů (což vůbec není, mírně řečeno, samozřejmé), je vždy problematické, nezohlední-li mocnost názory, zájmy a obavy svých tradičních spojenců. Jak Izrael, tak Saúdská Arábie proti této dohodě ostře vystupovaly a vystupují, neboť režim ajatolláhů v Islámské republice považují za mnohem nebezpečnější, než si o něm myslí Obama.

V zahraniční politice nikdy nezískáte nové přátele špatným, drsným či přehlíživým chováním k těm dosavadním. Nikdo nikdy si v ní nepolepšil tím, že se ke svým nepřátelům choval lépe než ke svým přátelům. Je pošetilou iluzí, že z nepřátel lze učinit přátele tím, že ty dosavadní přehlížíme, ponížíme, urazíme nebo zavrhneme. A nelze se zbavit dojmu, že Obama založil svou zahraniční politiku (a to nejen vůči Blízkému východu) právě na tomto postoji.

5. Nebude se možné divit, pokud Izrael a Saúdská Arábie toto chování vyhodnotí tak, že USA už nejsou za prezidenta Baracka Husseina Obamy ve své politice vůči Blízkému východu spojeneckou, ale neutrální zemí. Co z toho vyplývá?Šíření jaderných zbraní na Blízkém východě nikdy nezastavily žádné smlouvy či dohody, ale vždy jen akce – konkrétně Izraele v Iráku v roce 1981 na jaderný reaktor v Osiraku a v roce 2007 na jaderné zařízení v Sýrii. Tam, kde nezasáhl, se jaderné zbraně rozšířily – Pákistán, v obecnějším smyslu pak například Indie, Severní Korea či předtím Jihoafrická republika.Současné postavení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua je nezáviděníhodné. Vyhodnotí-li USA za současného prezidenta nikoli jako spojeneckou, ale neutrální zemi, pak ví, že veškerá odpovědnost za budoucnost, bezpečí a osud Izraele a Izraelců leží jen na něm, jeho vládě a ozbrojených silách. Rozhodnutí, která teď musí zvažovat a učinit, jsou nesmírně obtížná.

Totéž platí o Saúdské Arábii. Předpokládám, že v tuto chvíli už její diplomaté jednají se svým způsobem “klientelistickým” režimem v Pákistánu o koupi jaderných bomb.

Shrnuto, tento “deal” Západu a Islámské republiky ajatolláhů šíření jaderných zbraní na Blízkém východě nezastaví; pravděpodobnost válečného konfliktu nesníží, ale naopak zvýší.

Skutečně je to tak dobrý “deal”?

 

Vyšlo na www.ceskapozice.cz

Jeden příspěvek - „Deal“ Západu a Islámské republiky ajatolláhů není dobrý

  1. Michal : 13.12.2013 v 2.05

    Dal bych na názor nejbližších. Podobně jako o českých republikách bylo mnoho dojmů, dohadů, pocitů; čas ukázal, že zasvěcení byli v předstihu. Ostatní mohou brát politické body, nobelkou lze i zalévat trávník, kdyby bylo třeba. Což v pořádku, pokud jste dostatečně daleko a pokud vás problémisti nepovažují za hodna zájmu. Tedy Medinat Isroel, nejen že má v Persii dost svých zdrojů, spících i funkčních.Zatímco my můžeme v případné patálii jaderky se stěhovat na Slovensko, stěhování Israele je čítanková nemožnost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?