Občanský institut vydává každý měsíc tištěný bulletin s překlady textů zahraničních konservativních autorů z poslední doby.
Objednejte si zasílání našeho bulletinu zdarma k Vám domů. Zde také můžete změnit adresu pro zasílání.
Roman Joch, 19.04.2006
Není trest smrti správný pro člověka, jenž chladnokrevně spáchá mnohonásobnou vraždu a pak neprojevuje žádnou lítost? To je otázka, jež napadne mnohé v souvislosti s tzv. lesním vrahem Viktorem Kalivodou. Měli bychom však rozlišit otázky dvě: je trest smrti oprávněný? A je v situaci dnešní České republiky vhodný?
Principiální argument proti trestu smrti zní: „Člověk život nedal, a tedy nemá právo ho vzít. Když vrah konal špatně, to nás ještě neopravňuje k tomu, abychom se k němu zachovali stejně špatně.“ Argument je to sugestivní, ale falešný. Samozřejmě, že člověk má právo jiného člověka zabít, i když mu život nedal. Máme právo zabít tyrana, jenž nařizuje masakry nevinných. Máme právo zabíjet vojáky agresora. Máme právo v sebeobraně zabít útočníka, jenž nás ohrožuje.
Je-li ale důvodem pro usmrcení člověka objektivní zlo činu, jenž se chystá spáchat, pak zajisté musí být přípustné usmrtit i člověka, který zločin už spáchal a tedy jeho vina je větší. Jinými slovy, je-li zlo chystaného činu dostatečným důvodem pro zabití útočníka, je nutně zlo spáchaného činu vraha, jemuž byla vražda prokázána v řádném soudním procesu, více než dostatečným důvodem pro jeho popravu. Odpůrci trestu smrti zaměňují dvě věci: nedotknutelnost nevinného života, která platí vždy, s nedotknutelností života obecně, jež neplatí v případě životů vinných vraždou.
Pro trest smrti svědčí i jeho odstrašující účinek. Čím je trest přísnější, tím je odstrašující účinek větší. Hrozba vězení nemusí některé potenciální vrahy odstrašit; hrozba popravy by je však od jejich činu odstrašit mohla a tak zachránila několik nevinných životů. Když zákonodárce ruší trest smrti, riskuje snížení odstrašujícího účinku trestního systému a nárůst počtu vražd.
Jako závažná námitka proti trestu smrti se uvádí možnost popravy nevinného. K tomu docházelo a teoreticky může dojít stále, i když testy DNA možnost omylu minimalizují. Ale samotný fakt nezáměrného omylu určitou aktivitu nediskvalifikuje, pokud je to aktivita legitimní! Kdyby ano, museli bychom zakázat vše, při čemž dochází k nezáměrnému usmrcování nevinných (např. dopravu). Navíc nelze vyloučit, že neusmrcení vrazi již nikdy nezavraždí např. spoluvězně, dozorce, nebo na útěku i nevinné občany. Neochota státu popravit vrahy může vést ke smrti dalších nevinných.
Trest smrti je oprávněný; je ale vhodný i pro dnešní Českou republiku? Ne nutně. Nemáme rozumnou jistotu, že v případě naší justice se ti nejvinnější popravě nevyhnou a nevinní nebudou popraveni. A potom, nebyla by v naší společnosti, jež ztratila povědomí o nedotknutelnosti nevinného života (přijímá potraty a euthanasii), poprava vraha vnímána spíše jako akt msty než spravedlnosti? Pro legitimitu trestu smrti je totiž nutné povědomí obojí: život vinný vraždou je přípustné popravit, ale život nevinný je nedotknutelný absolutně.
| Zdeněk Hrbek | HRBEK.Zdenek@seznam.cz | (28.02.2012 10:56) |
Podle historiků : francouzský král Ludvík a královna Marie Antoaneta byl popraveni , car Mikuláš II. s rodinou byli zavražděni. Jaký v tom byl rozdíl?
| GMK | (24.06.2006 08:50) |
Autor clanku sa dopusta jednej zasadneh chyby, ktorou je prechod od sebaobranneho usmrtenia k pomstichtivemu usmrteniu pricom spochybnuje zakladne principy pravnosti a prava.
Jednym zo zakladnych crt pravneho systemu a pravneho statu je garancia pravnosti a prav. Porusovanie prav je definovane ako stav nezelany a zly. Aj z tohoto dovodu je uplatnovany a spravny princip: porusenie tvojich prav ta este neopravnuje porusovat prava inych. Plati vsak aj iny princip: moje prava ma neopravnuju narusat prava inych.
Pripustme teraz na chvilku premisu, ze je dobre usmrtit cloveka v pripoade, ze tym odvraciame hrozbu proti nam samym (vrah, vojak agresora). Toto pravo vsak je pravom, ktore plati s jasnym obmedzenim: jeho ucelom je odvratit utok a jeho dosledky a pavo trva len vtedy, ked sa nim ucel da dosiahnut. Tymto naplname druhy princip: Hajime si vlastne prava proti tomu, kto nam ich chel protipravne narusit.
Je zrejme, ze v pripade tzv. trestu smrti toto neplati - utok uz netrva a je temer vzdy len naplnenim pomstichtivej tuzby po pomste a odplate. Tym sa vsak dostava do uplne noveho svetla. Je nemoralny (i ked casto pochopitelny), nespravny a nepravny - odporuje prvemu principu.
| Peter Frišo | (27.04.2006 17:50) |
Sv.Tomáš sa venuje tejto otázke v De regno, keďže je to celá 7.kapitola I.knihy radšej ju tu neodcitujem. Tomáš tvrdí, že tyrana nie je správne zabiť, iba zosadiť tým, komu táto autorita prináleží.
1. tyrana zvačša nahradí tyran podobný, alebo ešte horší - bolo by lepšie keby Hitlera nahradil Himmler? Stalina Berija?
- okrem toho s vraždou tyrana sa spájajú vážne represie a nový tyran býva o to krutejší, že berie prvú vraždu ako ponaučenie a snaží sa zlikvidovať svojich potenciálnych vrahov...
- čo sa napríklad dosiahlo vraždou Heyndricha ?
2. vraždou tyrana nastáva často anarchia, alebo je výrazným útokom na autoritu vládcu a je tu nebezpečenstvo dekonštrukcie poriadku
3. argument autority "Sv.Peter nás totiž učí, že sa máme s úctou podriaďovať nielen dobrým a miernym, ale aj zlým pánom (porov. 1 Pt 2,18). "
Tomas specialne hovori o prvych krestanoch a tyranskych cisaroch /v podstate ide o konzervativny odpor k revolucii/.
tiez: "...aj v Starom zákone čítame, že tí, čo zabili júdskeho kráľa Joasa, hoci aj prestal uctievať Boha, boli zabití, a ich synovia ušetrení podľa príkazu zákona (2 Krn 25,3-4)."
Tomas je inak v tejto veci velmi dosledny - ako vzdy - "A keď proti tyranovi niet vôbec žiadnej ľudskej pomoci, treba sa utiekať k Bohu, Kráľovi všetkého, ktorý je útočišťom utláčanému v čase súženia (Ž 9,10). V jeho moci je totiž obrátiť kruté srdce tyrana k pokojnosti; podľa Šalamúnovho výroku je srdce kráľa v ruke Pánovej, vedie ho, kamkoľvek chce (Prís 21,1). "
Mam pochybnosti, ci jeden clovek moze viest vojnu, hoci i spravodlivu. Skor si myslim, ze v pripade o ktorom hovorite bude prave zalezat na tom ci ide o spravodlivu vojnu, pretoze nejake svojpomocne nasilie nemoze byt ospravedlnene dobrym umyslom. A atentaty by podla mna nemali byt ospravedlnovane spravodlivou vojnou. Z toho vyplyva ze za vlady Alzbety I. by som odporucal radsej podvratnu cinnost katolickeho misionara z moznostou skoncit ako mucennik.
Na druhej strane panovník, ktorý je legálne zosadený asi teoreticky môže byť braný na zodpovednosť.
Čo sa týka Waugha, tak to som skutočne dlžníkom ja, bolo to výborné a hneď som si ho išiel požičať do knižnice.
A na margo zvyšku článku, trest smrti nejde odmietnuť jednoznačne a fanaticky ako to niektorí robia a aj ja si viem predstaviť určitú prijateľnú úpravu tohto trestu v Tr.poriadku a v niektorých prípadoch je doživotie skrátka vysoko nespravodlivý trest. Mimochodom ani sv. Tomáš nebol jeho apriórnym odporcom.
| Roman J. | (26.04.2006 13:00) |
Přátelé,
všem Vám děkuji za Vaši diskusi k článku o trestu smrti; byl jsem v zahraničí a nyní mám ještě napsat nějaké 3 delší texty (které dáme na naše www, abyste je - ty texty, nikoli www - mohli kritizovat), takže zpětně nemohu reagovat na všechny příspěvky. Proto jen pár poznámek, které mám po přečtení celé diskuse.
1.) Myslím, že důkladně jsme o legitimitě trestu smrti pojednali v diskusi s pane Vilémem do 19.dubna. Mnohé další příspěvky vývoj této diskuse nezohlednily.
2.) Mnozí diskutéři správně upozornili na rozlišení nezabiješ - nezavraždíš. Toto rozlišení je klíčové jak pro judaismus tak pro křesťanství, tak pro zdravý rozum. Tvrdit, že křesťanství je nutně proti trestu smrti, je ahistorické, arogantní a mylné.
3.) Rád bych mnohým diskutérům připomněl poslední odstavec mého článku, v němž říkám, proč jsem proti zavedení trestu smrti v Evropě nyní. Mě nešlo o prosazování zavedení trestu smrti, nýbrž o ukázání, že trest smrti není nutně proti spravedlnosti, tj. že v principu je možná spravedlivá poprava alespoň jednoho člověka v celých dějinách - kdo by jím měl být, je jiná otázka.
4.) Peter Frišo: Ja nepoznám (alebo si nepamätám) argument sv. Tomáša proti tyranicíde. Myslím však, že bol prudenciálny, nie principiálny. Ale ak sa mýlim, oprav ma. Je však nutné dodať, že vývoj myslenia a politickej filozofie svätým Tomášom neskončil. Prišli i ďalší myslitelia, ktorí kresťanskú nauku o spravodlivej vojne prehĺbili: Francisco da Vittoria (spovedník Karla V.), Francisco Suarez, Juan de Mariana. Tento posledný jezuita dokonca argumentoval, že spravodlivú vojnu može viesť aj len jeden človek (napr. posledný príslušník nespravodlivo vyvraždeného indiánskeho kmeňa). Jeho názory ospravedlňovali tyranicídu ako súčasť spravodlivej vojny (i keď nakoniec boli dané na index a myslím, že Mariana dostal kláštorné vezenie). Atentáty mladých jezuitov proti francúzskym kráľom Henri III. a Henri IV. boli inšpirované jeho dielom. Ako aj pokusy o atentát na kráľovnu Alžbetu I. anglickú. Ak za tak nevinnú aktivitu, akou je účasť katolíckeho veriaceho - inak plne loajálneho voči kráľovne Alžbete - na sv. omši je trest smrti, ak vieme, že popravy nevinných za účasť na omši budú za vlády tejto kráľovny pokračovať, nie je prípustné usilovať o jej zosadenie formou tyranicídy, ak je nádej, že nový kráľ bude nábožensky viac tolerantný a nebude perzekuovať veriacich? (Aby som nehovoril o tyranicíde Stalina, Hitlera, atď.)
Každopádne ďakujem za pochvalu za esej o Evelynovi Waugh - som rád, keď niekto číta aj moje zásadné veci, nielen dobovo obmedzené články a polemiky.
RJ
| Tomas Caslavka | bestfinch@yahoo.de | (25.04.2006 22:18) |
Pro vsechny kteri tu argumentuji krestanstvim: zapominate na litost cloveka ktery zhresil. Kajici zlocinec neni zlocincem ktery vyhrozuje ze cin spacha znovu. Takze bych urcite rozlisoval mezi projevenou litosti a vyhrozovanim ze "se to znovu stane" a jinak bych postupoval v pripade cloveka ktery zabil 4 lidi a lituje toho nez cloveka ktery zabil 2 ale je na to pysny a chce to udelat znovu. V tom pripade je to uz realna hrozba a s takovymi by se nemelo jednat v rukavickach. Urcite ale ne trest smrti pro kazdeho kdo zabil nejaky X pocet lidi - takhle to stanovovat nejde. Ja vim ze to ten zlocinec nemusi myslet uprimne a muze litovat pouze zamerne - ale nemuzeme vyloucit i moznost ze bude litovat skutecne uprimne. Proto je lepsi v obou pripadech vezeni s vysokou ostrahou nez trest smrti ktery muze postihnout i toho "kajicnika". Trest smrti je podle me vice obhajitelny zidy nez krestany, ve starem zakone plati prece oko za oko, zub za zub.
| Karel Smola | karelsmola@seznam.cz | (24.04.2006 18:16) |
Máte pravdu, z absolutního hlediska je jen Bůh spravedlivý. Ale to neznamená, že se o spravedlnost nemáme snažit my lidé i přes to, že jsme zatíženi dědičným hříchem. No a co to je dědičný hřích? Je to stav náklonosti k tomu páchat zlo, dělat osobní hříchy. A proto dědičný hřích není osobní hřích. "Nepřipustíš, aby byl zabit nevinný a spravedlivý" (Ex 23,7) se myslí osobní vina.
Také cnost spravedlnosti je jednou ze 4 základních cností o kterou by měl člověk usilovat 4, jak učí Církev. Už v Písmě najdeme výzvy k tomu jednat spravedlivě např. "Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného, budeš soudit svého bližního spravedlivě" (Lv 19,15)
| Martin Horák | (24.04.2006 17:20) |
Jestli jste skutečně přečetl bibli ačkoli jste ateista, tak máte můj obdiv. Jak jsem ji jako nevěřící měl v ruce 2x a vždy mě přestala bavit asi na 10.stránce. Teprve po svém obrácení jsem ji přečetl celou, ovšem to už ke mně z ní hovořil Duch svatý. Nicméně ke konkrétnímu dotazu: Hebrejština měla více slov pro zabití s různým významem, to české "nezabiješ" bude asi dost nepřesné, vzhledem k tomu, že většina anglických překladů používá slovesa murder (některé ovšem i kill). Je třeba to posuzovat v kontextu. Vzhledem k tomu, že hned po 20.kapitole 2.knihy Mojžíšovi následuje kapitola 21., ve které Bůh za některé činy výslovně stanovuje trest smrti, je zřejmé, že to "nezabiješ" zjevně nemůže být zákazem trestu smrti. Je to tahle jasnější ?
| Ondřej | (24.04.2006 16:09) |
Ach ano, diskutovat s odlišnými názory se prostě nebude, jsou "trapné"... Myslím, že je od nekřesťanů docela vstřícné gesto, když se vámi diskutují o vašich posvátných knihách, nebo ne? Já Písmo četl, a našel jsem v něm to, co jsem citoval. Jak chcete relativizovat to o nezabíjení, to o druhé tváři, to o boháči, velbloudovi a uchu jehly?
A Roman Joch neodpoví a neodpoví...
| Karel | (24.04.2006 13:34) |
Tak ještě jednou. Není nic trapnějšího, než když někdo, kdo není křesťanem, poučuje křesťany o tom, co je a co není v souladu s křesťanstvím. Proto jsem Vás odkázal minimálně na Písmo svaté. Dělám to proto, že nemá smysl zde přepisovat to, co je tam pregnantně vyjádřeno. Také se Vašimi příspěvky nehodlám zaobírat natolik důkladně, abych Vám zde přepisoval argumenty z Písma a církevních otců. Stylizujete-li se do role odborníka na to, co je křesťanské a co ne, tak předpokládám, že tyto texty čtete.
| Peter Frišo | peterfriso@yahoo.com | (23.04.2006 22:02) |
1. V článku nesúhlasím s tým, že máme PRÁVO zabyť tyrana. /v tomto súhlasím so sv.Tomášom podľa De Regno/.
2. off topic, chcel by som poďakovať za článok o Waughovi, to bola skutočne slasť to čítať
| Ondřej | (22.04.2006 17:11) |
No nevím, ale je někdo z křesťanského hlediska nevinný a spravedlivý... já myslel, že jsme byli všichni zatíženi prvotním hřichem a spravedlivý je jen Bůh...
| Karel Smola | karelsmola@seznam.cz | (22.04.2006 02:32) |
Ano, v Písmu je napsáno "Nezabiješ" (Ex 20,13), ale překlad by měl být spíše ve smyslu nezavraždíš. A proto na jiném místě v Písmu je právě toto 5. přikázání upřesněno "Nepřipustíš, aby byl zabit nevinný a spravedlivý" (Ex 23,7) Takže 5. přikázání určitě nevylučuje oprávněnou obranu, protože útočník, potenciální vrah nebo násilník, není "nevinný a spravedlivý" zcela určitě. Tak je chápání 5. přikázání vidět u Židů i v tradičním učení církve.
Oprávněná obrana může být nejen právo, ale závažná povinnost toho, kdo je odpovědný za život druhých. A to je především stát.
| Michal | (21.04.2006 22:08) |
"Je-li ale důvodem pro usmrcení člověka objektivní zlo činu, jenž se chystá spáchat, pak zajisté musí být přípustné usmrtit i člověka, který zločin už spáchal a tedy jeho vina je větší."
Je v tom rozdíl. V sebeobraně je možné i zabít útočníka, přestože od něj nehrozí jistá smrt, třeba "jen" znásilnění. Účelem je zabránění zločinu.
U soudu za dokonaný zločin má být účel trestu, pokud si matně vzpomínám, trojí: ochrana společnosti, převýchova a odstrašující účinek. Je zajímavé, že pomsta se jako motiv trestu označuje často za nekorektní. Argumenty proti trestu smrti se uvádějí jeho zneužívání totalitími režimy a možnost justičního omylu, který je po vykonaném trestu smrti neodčinitelný. Jsou známy i případy z USA, kdy se dodatečnou DNA analýzou zjistila nevina popraveného, nebo se zabránilo chystané popravě.
Já si dovedu představit trest smrti ve vyjímečných připadech, kdy není žádná pochybnost o vině a úmyslu. Alternativa doživotního žaláře s tvrdými podmínkami a bez možnosti propuštění může být pro odsouzeného subjektivně i horší. Ale nedovedu si představit, že bych stanovoval hranici, za jakých okolností trest smrti dávat.
| Ondřej | (21.04.2006 16:44) |
Aby bylo jasno, já nejsem křesťan. Ale když čtu článek pana Jocha, mám podobný dojem, jako kdyby mě někdo přesvědčoval o přednostech vegetairánství a měl přitom ještě plnou pusu vepřového řízku...
Jinými slovy: já můžu sakrovat jak chci, ale pan Joch může těžko propagovat zabíjení :-) protože on je křesťan a já ne. (nehledě na to, že mi není známo, že by "sakra" bylo boží jméno :-)
A o vašich schopnostech také zrovna nesvědčí, když mě odkážete na litraturu namísto toho, abyste srozumitelně zformuloval jasný argument...
| Karel | (21.04.2006 14:53) |
Tak za prve, neporusujte druhe prikazani a nesakrujte. Delate-li to a vzapeti mluvite o vire a vycitate nekomu, ze neni krestan, je to smesne. Co se tyce vasi otazky, tak doporucuji si precist bibli jeste jednou, stejne jako cirkevni otce a dalsi teology. Leccos Vam bude jasnejsi....