Proč je dobré mít rebelujícího poslance?

Snad budou v nadcházejících letech přijata i prorodinná opatření, jež vláda slibuje. Další poklesy slev na dítě a na manželku od roku 2009 totiž moc slibné nejsou.

Co na celém humbuku kolem reformy zaráží ovšem nejvíc, je způsob politického nakládání s poslanci koalice, kteří měli o návrhu pochybnosti, zejména pak s Ludvíkem Hovorkou. Nebudu rozebírat jeho konkrétní důvody: je-li například platba u lékaře pro děti opravdu natolik zásadní. Avšak argumenty stranických vůdců typu: „pan Hovorka nesmí být pyšný a myslet si, že pravdu má jen on“, jsou úsměvné. Každý poslanec se musí řídit svým svědomím, už proto, aby dostál slibu, který učinil při nástupu do funkce. Jinak by se parlament mohl rozpustit a o všem by hlasovali jen vůdci politických stran, každý vždy s počtem hlasů podle volebního zisku. Není na škodu, že existují lidé, kteří jsou ochotni se kvůli svému názoru vystavit politickému tlaku a nepodlehnout. Ostatně je jedině dobře, když v určité straně existuje více názorových proudů, z nichž je možné si vybírat. Občanští demokraté to pochopili již před časem, snad to pochopí také lidovci.

(Publikováno v Katolickém týdeníku)

Lidovci těžko něco pochopí

A zvláště ne, že si sami pod sebou řežou větev. Ludvíka Hovorku znám - je to např. jeden z mála lidoveckých poslanců, který podporoval návrhy Jiřího Karase na omezení potratů. A to z něj činí člověka, kterého si jistě raději zapamatuji než někoho, kdo si říká doriangray a myslí si, že může kritizovat každého, koho nezná.

Pan Hovorka se chtěl pravděpodobně jen zviditelnit.

Užít si svých 15 minut slávy - být ve zprávách, otázkách Václava Moravce a denním tisku. Kdo kdy dřív slyšel o tomto lidoveckém poslanci?