„Katolická církev byla v minulosti církví těch největších světců, těch největších hříšníků, včetně těch nejhnusnějších zločinců. Církev je hříšná, velice hříšná, protože lidé jsou hříšní. Jsem členem katolické církve navzdory tomu, jací jsou tam lidé. Jsem tam kvůli učení, kvůli náboženské věrouce.
Přinášíme I. část poznámek Romana Jocha ke společenskému tématu jednání prezidenta Miloše Zemana a jeho příčinách a dopadech na společnost, hospodářství, ale i na zahraniční politiku, aniž bychom věděli, že počátkem května 2017 vypukne politická krize.
Kritický pohled Romana Jocha na význam daní. Není to pouze politické téma… Co pro nás daně znamenají? Jsou daní, kterou musíme platit za civilizaci? Hovoříme-li o daních, zeptejme se jak se vztahují k celku a jaký mají rozměr ontologický, politickém, etickém, estetickém…
Blíží se volby, a tak sociální demokracie hledá voliče nové či chce si „pojistit“ ty staré. Co tedy udělá? Otočí kurz ostře doleva a navrhne dramaticky zvýšit daně střední třídě a bohatším, jakož i proklamuje, že je ochotna po volbách spolupracovat s komunisty, tedy stranou ještě levicovější než ČSSD.
Kritizovat radikální feministky je docela jednoduché. Nabízejí nám totiž pravidelně takřka nekonečnou studnici inspirace. Teď se třeba terčem kritiky stala nevinná slabikářová básnička Jiřího Žáčka Maminka. Prohlubuje prý genderové stereotypy. K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, říká. Něco tak hrozného jste jistě už dlouho nečetli.
Osmadvacátý říjen je paradoxním svátkem. Oslavuje vznik státního útvaru, který už neexistuje. Který navíc byl dvakrát územně zmrzačen dvěma sousedními totalitními říšemi (obrán o Sudety v roce 1938 třetí říší a o Podkarpatskou Rus v roce 1945 Sovětským svazem), dvakrát se rozpadl či byl rozpadnut (v roce 1939 a 1992), dvakrát byl pod okupací...
Enoch Powell, britský politik a poslanec, napůl blázen a napůl génius, kdysi řekl, že každá politická kariéra končí neúspěchem. Měl pravdu. I britský lev 20. století (přesněji buldok) Winston Churchill, který vyhrál válku, byl těsně po ní Brity odvržen. Ano, dostalo se mu milosti být pak ještě jednou premiérem, ale už podprůměrným.
Můj bývalý šéf Petr Nečas poskytl rozhovor internetovým listům, jenž vyšel pod názvem „Merkelová, brexit a EU“. Radost číst. Jeho přehled a schopnost analýzy připomínají, proč byl důvod si ho vážit, když byl politikem.
Ministerstvo školství za současné paní ministryně Valachové považuji za nejvíce zideologizované a zfanatizované ze všech ministerstev této vlády. Vedle ministryně Valachové i paní ministryně Marksová-Tominová působí jako vzor umírněnosti a střízlivosti – a to je co říct! (Úřad páně Dienstbiera za ministerstvo nepovažuji; jen za prostor k onanii.)
Určitě jste ten názor už mnohokrát slyšeli: „… je dobré, aby bylo v politice více žen, politiku by to kultivovalo, byla by lepší, slušnější… Žen je polovina společnosti, proto by to měl i parlament odrážet… Bylo by nejlepší, kdyby více žen bylo do politiky zvoleno lidmi svobodně, ale mužské struktury v politice jsou tak...
