Bude čínská „investiční show“ pro ČR opravdu přínosná?

31.3.2016
Lukáš Kovanda

289129Částka 232 miliard korun, kterou by podle podepsaných dohod měly čínské subjekty investovat v ČR během pěti let, překonává očekávání. Potvrzují se slova těch pozorovatelů, kteří předpokládali, že návštěva čínského prezidenta Si se promění v „investiční show.“ Zůstává však otázkou, zda se všechny podepsané dohody dočkají reálného naplnění. Takže oznámenou souhrnnou částku čínských investic zatím určitě nelze přeceňovat.

Příkladem může být Polsko. To v roce 2011 uzavřelo s Čínou smlouvu o strategickém partnerství, tedy obdobu jedné z klíčových dohod, která dnes byla podepsána na pražském Žofíně. Po více než čtyřech letech však Poláci na její reálné naplnění se vším všudy zatím spíše stále jen čekají. Většinu objemově významných přímých zahraničních investic, které k našim severním sousedům plynou z Asie, mají stále na svědomí korejské a japonské subjekty. Ostatně také v ČR zatím objem investic z těchto zemí citelně převyšuje objem investic čínských.

Schodek polského obchodu s Čínou se po roce 2011, od uzavření zmíněného strategického partnerství, dále prohlubuje. Vzájemné vztahy obou zemí jsou až příliš jednostranné; čínská strana silně prosazuje své výhradní zájmy, a vztahy tak nejsou dostatečně reciproční. Jako příklad se často uvádí projekty přímé nákladní vlakové přepravy mezi Varšavou a Su-čou a Lodží a Čcheng-tu. Oba spoje byly otevřeny v roce 2013. Z Číny přijíždějí vagóny plné zboží, zpět se vrací takřka prázdné.

Dalším problémem, se kterým se Poláci potýkají, je samotná povaha čínské investiční činnosti. Trendem v oblasti čínských přímých zahraničních investic je v posledních letech sílící orientace na fúze a akvizice. Zatímco v roce 2003 tvořily fúze a akvizice pouze 18 procent objemu čínských zahraničních investic, v současné době to jsou zhruba dvě třetiny. Čínské subjekty se v Polsku zaměřují spíše na skupování tamních firem než výstavbu závodů „na zelené louce“ a vytváření nových pracovních míst. Podobně zřejmě nyní budou postupovat i v České republice. Jaký tedy například bude dopad čínských investic na zaměstnanost v ČR, je ve hvězdách.

Tím spíše, že je ČR, podobně jako další země skupiny Visegrádu (V4), vnímána Čínou jako stabilní stát s rozvinutým právním a institucionálním řádem. V takových zemích se Číňané koncentrují na přebírání firem a známých značek (získávají tak přístup k technologickým postupům, know-how, známé značce, distribučním kanálům atp.). Naproti tomu v institucionálně slabých a nestabilních zemích, což je případ třeba afrických států, se Čína soustředí na investice v oblasti těžby a dobývání přírodních zdrojů. Do průmyslu pak čínské investice míří zejména v případě zemí s velkými trhy a nízkými výrobními náklady.

Největšími příjemci čínských přímých zahraničních investic jsou v zemích Evropské unie Británie, Lucembursko, Německo, Francie a Nizozemí. Země V4 se nacházejí převážně ve druhé desítce daného žebříčku (viz tabulka níže). Ze zemí V4 je největším příjemcem Maďarsko. Polsko a Česká republika soupeří o druhou pozici v rámci V4, přičemž lze předpokládat, že v souvislosti s aktuální vstřícnou politikou ČR vůči Číně a zároveň ruku v ruce s rostoucí nejistotou ohledně kredibility Polska na mezinárodních trzích (viz snížení ratingu Polska ze strany agentury Standard & Poor’s letos v lednu) upevní ČR svoji pozici na druhém místě v rámci V4. Slovensko zůstává na konci druhé desítky největších příjemců čínských přímých zahraničních investic a zároveň na chvostu mezi zeměmi V4.

Maďarsko je vedoucí zemí v rámci V4, jelikož vstřícnou politiku vůči Číně uplatňuje už od roku 2003, zatímco ostatní země V4 zintenzivnily svoji činnost v oblasti lákání čínských investic teprve v posledních přibližně pěti letech, v důsledku světové finanční krize. Maďarsku kromě dřívějšího navázání intenzivních bilaterálních vztahů v ekonomické oblasti nahrává ve vztahu k Číně také nejpočetnější čínská diaspora ze zemí V4. Početná čínská diaspora přitom usnadňuje lákání čínských investic, jak plyne z empirických studií.

Sečteno, podtrženo, dnes jsme na Žofíně byli svědky té slavnostní, nablýskané části čínské „investiční show“. Teprve uvidíme, zda se dohody z červeného koberce dočkají své realizace v plném rozsahu. Že by tomu tak mohlo být, naznačuje silnější ekonomicky motivovaný zájem Číny na investicích v zahraničí. Ten je nyní silnější dokonce i v porovnání s lety 2010 až 2014 – z důvodu zpomalování čínské ekonomiky a hledání investičních příležitosti za hranicemi, stejně jako z důvodu reorientace čínské produkce na sofistikovanější výrobu a služby. Naopak polská dosavadní zkušenost se strategickým partnerstvím s Čínou představuje zatím spíše varovné znamení. Takže opatrnost a střízlivé výhledy jsou i u nás více než na místě.

Čínské investice v zemích EU

(stav čínských přímých zahraničních investic, mld. USD, 2013, první dvacítka zemí EU28)

  1. Británie                            21,83
  2. Lucembursko                   19,44
  3. Německo                          10,42
  4. Francie                             6,29
  5. Nizozemí                          4,88
  6. Švédsko                            3,95
  7. Irsko                                 1,15
  8. Itálie                                 0,83
  9. Maďarsko                         0,71
  10. Belgie                               0,5
  11. Kypr                                 0,49
  12. Polsko                              0,39
  13. Česká republika               0,33
  14. Bulharsko                         0,3
  15. Dánsko                             0,28
  16. Portugalsko                      0,16
  17. Rumunsko                        0,16
  18. Řecko                               0,13
  19. Finsko                               0,1
  20. Slovensko                         0,09

Zdroje: Roklen, BBVA Research, MOFCOM, NBS, SAFE

Převzato ze stránek Roklen24

Autor je hlavním ekonomem finanční skupiny  Roklen

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?