Brusel proti polednici

24.6.2008
Redakce

Oficiálně je Evropská komise jen administrativou – úřednickým orgánem, který plní vůli členských států. Občas se to ale jaksi zadrhne a Evropská komise politiku neprovádí, ale tvoří. A naopak členské státy musí plnit to, co EK řekne. Naposledy třeba v rodinné politice.Česká vláda má za to, že je věcí rodičů, zda budou doma s dětmi, nebo půjdou do práce, zda děti nechají v jeslích, ve školce, nebo třeba sousedce či polednici. A že stát má rodinám poskytnout dostatek prostředků a na rodinách je, jak s nimi naloží. To se ovšem nelíbí Evropské komisi. Podle Lisabonské strategie, dokumentu, jehož pomocí chtěla Evropa “dohnat a předehnat USA”, totiž má být třetina evropských dětí v jeslích. Aby matky mohly pracovat a lépe se dohánělo.

A tak se vysocí úředníci Komise, speciálně Komisařství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, lidově zvané podle svého velícího komisaře “Špidlo”, sešli se zástupci naší ambasády v Bruselu. Českou republiku varovali, že podpora rodinné politice v rámci Unie by neměla znamenat změnu unijní politiky ve prospěch setrvání žen v domácnosti nebo při výchově dětí. Prostě jesle je třeba podporovat, samotným rodičům peníze nedávat a rodiče, kteří své děti v České republice nechtějí posílat do jeslí, nějak zlomit, aby byla nakonec v jeslích “plánovaná” třetina dětí. Byť už před pár lety šéfkomisař Barroso přiznal, že tu Ameriku asi stejně nedoženeme.

Vyšlo v časopise Reflex, v rubrice „Bruselky“

Jeden příspěvek - Brusel proti polednici

  1. Michal : 27.6.2008 v 17.17

    maření času nudou a závislostí na tlachání (media,nákupy, snění) ještě péče o děti není. Pokud ženy žily v přirozenějším systému, mohly na mnohé dohlídnout, v mnohém přiložit ruku k dílu. Jak známo, žena s jedním potomkem má s ním stejně práce, jako jiná se čtyřmi, vždy dává maximum.

    To asi Evropa nezařídí, např. návštěvy důchodců, kde dítě nejen nepřekáží, ale je dvojitým darem. Sama výroba je nesmysl, žena-matka je instinktivně rozpolcena, svému podvědomí dočasnou “ztrátu” dítěte odložením nevysvětlí. Odtud nejen pracovní úrazy, ale často i mimovolná destrukce pracoviště, vztek doma z nezdaru, nebo zlořád, který vidíme v našich školách. Neuspokojené mateřství se stane zvykem, habitem, stylem, přístupem trvalým, diagnozou.

    Bruselská mužská konstrukce nového mateřství je toho nechtěně dokladem, muž ovšem klidně opouští potomstvo kvůli lovu, válce, podnikání. Právě pro zajišťující ženu. Jinak bude domov lovištěm i bojištěm, minimálně v chování dětí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?