Austria felix

5.7.2016
Roman Joch

Joch 10-30-2007 5-38-47 PMZrušení druhého kola rakouských prezidentských voleb bylo nejlepší ze špatných řešení

Co by říkal stařičký císař na opakování druhého kola rakouských prezidentských voleb? Vím přesně, co by František Josef říkal, protože to řekl už za svého života: „Úkolem císaře je chránit svůj lid před jeho vlastní vládou.“

Jednou z výhod konstituční monarchie je, že nemusíte opakovat druhé kolo prezidentských voleb. Vlastně nemusíte pořádat prezidentské volby žádné…, stačí jen ty parlamentní. To by dnes bylo pro mnohé středoevropské země – nejen Rakousko – darem z nebes.

Rozhodnutí rakouského ústavního soudu zrušit druhé kolo nedávné volby prezidenta a celé je zopakovat – kvůli možným iregularitám, i když ne nutně podvodům – bylo sice překvapivé, ale asi nejlepší ze všech špatných řešení. Raději opakování volby než nekonečná nejistota, přiživovaná sadisty a masochisty, kteří si libují v šíření konspiračních teorií, zda volby byly zmanipulovány, zfalšovány, ukradeny.


Pod drobnohledem

Nyní vše proběhne pod drobnohledem a každý bude dbát na to, aby se tak dělo přesně podle pravidel. Ohledně výsledku otázky zajímavé pro nás zvědavé pozorovatele budou dvě: bude po takovém rozruchu tentokrát volební účast vyšší, nebo naopak nižší než posledně? A výsledek bude stejný (vyhraje pan Van der Bellen), anebo opačný (vyhraje pan Hofer)?

Ve skutečnosti nejlepší prezidentské volby jsou ty, na kterých téměř nezáleží; ať už vyhraje jeden, nebo druhý, zemi nečekají žádné otřesy, dramatické situace či kataklyzmata. Někdy však osud společnosti visí na vlásku a výsledek voleb může předurčit osud země na dekády dopředu. Tato situace je vždy nebezpečná, i když volby dopadnou „dobře“. Dopadnouli však „špatně“, může to zničit životy jedné až dvěma generacím obyvatel.

Doufejme, že toto není současná rakouská situace – a já myslím, že není. Přesto, kdyby byla konstituční monarchie…

K čemu bychom mohli zásah rakouského Ústavního soudu přirovnat? Nejbližší analogie, která mě napadá, je zásah českého Ústavního soudu v roce 2009.

Tehdy náš parlament jednorázovým ústavním zákonem rozpustil (přesněji řečeno zamýšlel rozpustit) Poslaneckou sněmovnu a vypsat do ní předčasné volby. Ústavní soud řekl: „Ne tak rychle!“ Nemůžete jednorázově zasáhnout do ústavy, nemůžete sněmovnu rozpustit způsobem, který byl neústavní v momentu, když byla zvolena (tím byste porušili práva poslanců); můžete sice změnit ústavu, ale jen permanentně na předem neomezený počet případů. A takto rozpustit můžete až tu sněmovnu, která bude zvolena po změně ústavy. Proto chystané volby na podzim 2009 Ústavní soud zrušil a ty se konaly až v řádném termínu na jaře 2010.

Takže i když v případě zásahů jak českého, tak i rakouského Ústavního soudu někteří nejdřív překvapeně „pozvedli obočí“, volby se nakonec v případě našem konaly a v rakouském brzo konat budou – a pak jejich výsledky všichni respektovali a respektovat budou.


Mrtvé duše

Přesto nastává otázka: byly v dějinách západních demokracií někdy nějaké volby za posledních dejme tomu sto let „ukradeny“ – tj. ten, kdo je ve skutečnosti vyhrál, byl prohlášen za poraženého a ten, kdo je prohrál, se stál prezidentem?

S jistotou nemůžeme říci. Ale vyloženě prokázaný případ neexistuje. Určitě jím nebyly prezidentské volby v USA v roce 2000; tam na Floridě skutečně těsně zvítězil Bush nad Gorem (i když v rámci celých USA Gore získal více hlasů než Bush, v rámci federace to je irelevantní: potřebné je získat většinu hlasů volitelů, jejichž počet se každému státu přiděluje podle počtu členů jeho reprezentace v Kongresu).

V roce 1960 možná došlo k podvodu ve dvou státech ve prospěch Kennedyho a na úkor Nixona: v Illinois, kde v Chicagu starosta Daley možná nechal naházet další hlasovací lístky ve prospěch Kennedyho; a v Texasu, kde Kennedyho kandidát na viceprezidenta Johnson měl „tradici“, že za něho hlasovali i už dávno mrtví lidé. Kennedy tak získal Illinois i Texas, stal se prezidentem; kdyby je ztratil, prezidentem by byl Nixon. Jenže definitivně to dokázané není; Nixon výsledek akceptoval, a navíc o osm let později byl už uvolen prezidentem jednoznačně (pak v roce 1972 triumfálně znovuzvolen, aby v roce 1974 ostudně rezignoval).

Kdysi v dobách monarchie se říkalo „Austria felix, nube!“ – Rakousko šťastné, zasnubuj se! Války ať vedou jiní, ty se zasnubuj, sňatkovou politikou Habsburků získávej další a další země.

O tom už dnes nemůže být ani řeči, ale říci lze: Rakousko (ať už šťastné, či nešťastné), zopakuj si alespoň druhé kolo prezidentských voleb. Ať je tam taky trochu vzrušení, v té malé, nudné, alpské republice.

Vyšlo v LN 4.7.2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuální publikace

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?